26. 3. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 307 - 309, Uctívání gurua (II)
307. Když Šrí Krišna – oceán Milosti – pravil k Ardžunovi, který představuje prostředníka mezi Krišnou a námi: „Pokud mě dosáhneš, buď si bezpochyby jistý, že tě osvobodím z pout dvojího karmanu,“ radí nám tím, abychom dosáhli Já.
307. Slovy: „Věz, že pokud ve mně vezmeš útočiště, zbavím tě otroctví dvojitého karmanu,“ nás Pán Kršna – oceán Milosti, který mluví k Ardžunovi coby prostředníku mezi jím a námi – žádá, ať v něm (v Já) vezmeme všichni útočiště.
Michael James: Slova: „…pravil k Ardžunovi, který představuje prostředníka mezi Krišnou a námi…“ znamenají, že Krišna udílí pokyny nám všem, prostřednictvím Ardžuny, podobně jako když řečník mluví do mikrofonu, ačkoli jeho hlas míří ke všem posluchačům.
Dvojí karman znamená púnja karman (záslužné činy) a papa karman (provinění).
David Godman: „Dvojitým karmanem“ se myslí neúprosné důsledky dobrých a špatných činů, vykonaných člověkem.
(DG) Muruganar: „Pánem Krišnou“ se zde nemyslí Bůh, uctívaný v určité podobě. Odkazuje se zde na věčnou skutečnost, zářící jako Já Jsem Já, coby podstatu duše Ardžuny – obecně lidské bytosti. Toto nádherné sdělení o odevzdání se představuje stálou záplavu Milosti.
(DG) Bhagaván: V 7. kapitole Bhagavadgíty, ve verši 17, se praví: „Nejlepší z moudrých je ten, kdo je trvale usazen v jednotě se mnou samotným a je zcela opanován zbožností. Tomuto moudrému člověku jsem nesmírně drahý (protože mě zná v mé skutečnosti) a on je zase nesmírně drahý mě.“ Vidíte, že pro džňánina je nejdražší Já. Uctívá jedině Já. On je drahý mě (Krišnovi) a já (Krišna) jsem drahý pro něj. Znamená to, že drahý je átman, který neustále promlouvá Já Jsem Já. Kdekoli se v Bhagavadgítě říká: „Služ mi, podrob se mi, já jsem všechno,“ znamená to átma svarúpu, a nikoli podobu božstva se čtyřmi pažemi a oplývajícího moudrostí, starostlivostí a neotřesitelností (šankha, čakra, gada). Všichni velcí mudrci dosvědčovali, že Já je átma svarúpa, a ne tělo. Pro ně neexistuje nic jiného nežli Já. (Letters from Sri Ramanasramam, str. 145)
308. Skutečnou mantrou je uctívání (tj. odevzdání se) nohou gurua prostřednictvím guru bhakti. Tato guru bhakti zničí všechny vystupující vásány a poskytne poznání (džňánu). V tomto poznání nehrozí od iluze máji žádné nebezpečí. To vězte.
308. Uctívání nohou gurua ničí dvojici vásán, po věky shromažďovaných. Současně rodí v nitru úsvit poznání (džňánu). Proto se nemusíme bát stěží popsatelné nevědomosti. Uctívání nohou gurua, vykonané s úctou a zbožností, je pravou mantrou pro vznešeného žáka se silnou odpoutaností.
Muruganar: Dvojici vásán představují příznivé a nepříznivé (spásné a nespásné – subha a asubha) vásány. O uctívání nohou gurua se říká, že je to „pravá mantra“, protože sama o sobě stačí k tomu, aby stoupenci jejím prostřednictvím dosáhli cílů mantra jógy, což je zničení mysli a dosažení poznání (džňány).
309. I když člověk uctívá gurua rozličnými způsoby, když guru není ničím jiným nežli svrchovaným Šivou, pobývajícím na zemi, tak nejlepší uctívání představuje ztráta já – ega – a splynutí s Pánem v jedno.
309. Džňána guru je svrchovaný Šiva, chodící zde po zemi, který s láskou přijal žáka za svého. Žák jej může uctívat rozličnými způsoby prostřednictvím těla, řeči a mysli, přesto však neztrácí svůj pocit oddělenosti. Proto dokonalým a vrcholným uctíváním, které může žák vykonat, je jedině ztráta představy, že žák existuje jako bytost od gurua oddělená, a podobně jako led ve vodě zcela rozpustit svoji individualitu ve svrchované svarúpě gurua, který září jako podstata jeho duše. Žák se tak v samotné lásce spojí s gurem v jedno.
Sádhu Óm: Všechny způsoby uctívání gurua, které využívají tělo, řeč a mysl – na rozdíl od ponoření (rozpuštění) ega v Já – nemohou být právě z těchto důvodu vykonávány vždy a bez ustání. Proto za nejlepší uctívání gurua platí ponoření ega v Já. Viz také Upadéša Undijar, verš 30: „Vězte, že pravým tapasem(duchovním úsilím) je jedině TO, co přežívá zničení já!“
(DG) Muruganar: Všechny způsoby uctívání gurua, které nelze vykonávat bez trvalého spojení se smysly a myslí, jsou omezené a nedokonalé. I tak mají svůj konečný cíl – tím je ega prostý stav trvalého přebývání ve službě Bohu.
(DG) Bhagaván: Vznešeným tapasem je sama zkušenost, kdy člověk poznává to, co přetrvává konec existence já. Tak pravil pán Ramana, který je Já. (Upadesa Undiyar, v. 30)
