26. 2. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 301 - 303, Učhistam
Učhistam
Michael James: Pokud je guruovi podáno nějaké jídlo a on z něj zbytek předá žákovi, pak je tento kousek jídla, který se nazývá učhistam, považován za nesmírně posvěcený a je to známka guruova požehnání a Milosti.
David Godman: Pokud je nějaké jídlo věnováno guruovi a část zůstane nesnědena, říká se jí učhistam. Učhistam je stoupenci nesmírně ceněn, protože věří, že pokud jej sní, přijmou tím určitou Milost gurua. Autorem následujícího vysvětlení je Sádhu Nátanánanda:
Tvrdí se, že dosáhnout osvobození lze jen přijetím učhistam (zbytku jídla na talíři) z jídla pojídaného realizovanou bytostí. Někteří stoupenci, kteří nechápou vnitřní smysl onoho tvrzení, věří, že učhistam je jediná Milost gurua. Organizují kvůli tomu bhikšu – podávání jídla všem stoupencům v ášramu. Vytrvale a se zbožným zápalem čekají na list, na kterém dostal jídlo Bhagaván. Oplývají zvláštní vírou v tuto praxi a zvykli si sedět v první řadě před Bhagavánem, aby nikdo z nich nepřišel zkrátka. Bhagaván měl v úmyslu jejich malichernou víru vyvrátit, a proto jednou poznamenal na adresu těch, kteří nechápali pravdu guruova prašádu (darování jídla) a hladově čekali na učhistam, kterému přikládali smyšlený význam: „Být požehnán mudrci (jejich přítomnost, nebo jejich učením – pozn. překl.) se zkušeností Já – už to je přijetím Milosti, je to vrchovatým prašádem. Zkušenost Já představuje bytí-vědomí. Je to přirozená zkušenost mudrců, zářící bezmeznou spokojeností jako božské Já. Když člověk dostane i jen nepatrné množství tohoto nektaru, který je převelice vzácný, tak v ten okamžik získá přímou zkušenost – naprostý klid mysli. Pokud člověk tento stav či zkušenost opouští a snaží se získat dary gurua jako je rýže, posvěcený popel, ovoce a květiny jako jeho prašád, povede to jedině ke zklamání. (Sri Ramana Darsanam, str. 36)
(Pozn. v knize: Tamilské slovo pro „zklamání“ lze použít i pro „podvádění“. Poslední věta tedy naznačuje, že člověk podvádí sám sebe, pokud přijímá materiální dary jako guruův prašád.)
301. Učhistam, darovaný žákovi guruem, je tvořen osvícenými slovy pokynů, pocházejících z gurovy vlastní seberealizace. Správným způsobem, jakým má žák guruův učhistam přijmout, je tiché přebývání v Já, jakmile se o něm žák dozví z úst gurua.
301. Učhistam gurua – átma siddhy – představují jeho džňánou naplněné promluvy, plynoucí jako Milost z jeho vlastní zkušenosti. Když je žák vyslechne a nepohlíží na ně jako na „jalovou stravu“, pak náhle oněmí, pozbyde dechu a ponoří se do Srdce, kde pevně přebývá, zcela věren átmaništha (přebývání v Já). To je radostné pojídání učhistam.
Muruganar: Žák by neměl mít námitky proti slovům gurua, protože ty vyvěrají z jeho vlastní zkušenosti. Tohle je další význam pojmu „náhle oněmí“.
Pokud nejsou slova proniknuta Milostí, nevyplyne z nich žádný prospěch. Skutečnou podstatou stavu dokonalosti je Milost, a proto jsou všechna slova pronesena dokonalým guruem prostoupena Milostí, třebaže se milost gurua může příležitostně projevit i jako akt vůle týkající se určitých stoupenců s mimořádnými zásluhami z minulých životů. Proto je zde napsáno „promluvy … plynoucí jako Milosti“ místo „promluvy … vyřčené“. A protože tato slova pocházejí z vlastní zkušenosti gurua, praví se tu o nich, že „jsou naplněna džňánou“.
302. Pojídání učhistam představuje nabídnutí ega – připoutanosti k tělu jakožto já – coby pokrmu, svrchovanému celku – tichému guruovi – svrchovanému dosažení – Já, které září v Srdci.
302. Žák má v prvé řadě nabídnout sám sebe, ego, jako posvěcené jídlo guruovi – dokonalé skutečnosti. Pojedení tohoto pokrmu guruem pak představuje zkušenostní navození átma svarúpy v Srdci, která pak září jako to, co zbylo po potravě (egu), kterou guru pojedl. Nemůže se s ním měřit ani nesmrtelný nektar života.
Sádhu Óm: Ego je pociťování „jsem takový a onaký“. Je-li ego odevzdáno či nabídnuto guruovi, pak je odstraněna jen část „takový a onaký“ – tedy připoutanost k tělu. To, co zůstane, je čisté bytí-vědomí, Já Jsem, které nemůže být nikdy nabídnuto či odejmuto. Toto Já Jsem je Já, které je zde popsáno jako „to, co září v Srdci“.
Muruganar: Žák z nevědomosti věří, že ego je on sám. Proto je řečeno, že má nabídnout „sám sebe, ego“. Nikdo však lehce neodsouhlasí ztrátu (zánik) sebe sama. K povzbuzení žákova souhlasu se sebeodevzdáním se tu říká, že „pokud nabídnete sami sebe (guruovi), můžete být již v tomto životě ponořeni do nehynoucí formy vědomí a s nepřekonatelnou blažeností panovat celému světu Já“. Proto má žák „…v prvé řadě nabídnout sám sebe, ego“.
Když zaniká zdánlivé projevení ega, pak jako zbytek zůstává a září jeho podklad – Já. Proto je zde řečeno, že „átma svarúpa září jako to, zbylo“.
Pro zdůraznění, že átmaništha (přebývání v Já) má být cvičena tak dlouho, dokud tu není žádný prostor pro myšlenky na ne-Já, se zde hovoří o „…zkušenosti navození átma svarúpy v Srdci“.
A protože neexistuje nijaký prašád, srovnatelný s tímto, zde zmiňovaným, který udílí nesmrtelnost, říká se zde, že „…se zbylým jídlem gurua se nemůže měřit ani nesmrtelný nektar života“.
303. Mudrci prohlašují, že svrchovaným, čirým učhistam od Boha je už pouhé pozemské vtělení velké džňánina, který se neustále veselí v bytí (v Já). Tento učhistam odstraňuje všechny hříchy světa.
303. Mudrci prohlašují, že učhistam po pokrmu bohů, je svrchovanou, očistnou, kompletně hříchy odstraňující substancí. Přijměte tedy do svého Srdce jako učhistam život mudrců s poznáním skutečnosti – život existující zde na zemi jako čiré bytí.
Sádhu Óm: Verš zdůrazňuje, že slova, učení a spisy džňánina nejsou vlastně nezbytné, protože k odstranění hříchů světa stačí už jeho pouhá přítomnost zde na zemi.
David Godman: Bůh pozřel ega džňáninů a jako učhistam zde zanechal jejich tělesné formy a jejich životy, žité jako bytí.
(DG) Stoupenec Sami vzpomíná: „Jednou jsme všichni ve staré hale poslouchali rádio. Na konci programu byla zmiňována jména všech umělců. Bhagaván prohlásil: ‚Všimněte si! Z rádia zní zpěv a řeč. Dokonce oznamuje jména umělců. Ale uvnitř ráda nikdo není. Má existence je podobná – je jako obloha. Může se zdát, že tělo hovoří, ale stejně jako u rádia v něm není žádná individuální bytost. Existuje jen Bůh.‘“ (Iirraivil Niraindavai, str. 199)
