4. 2. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 294 - 297, Konečná rada (III)
294. Pozornost k naší svarúpě – zářící věčně jako Já – k jediné celistvé a čisté skutečnosti, je jediným vorem, se kterým může člověk, oklamaný myšlením „já jsem tělo“, překonat oceán nekonečných zrodů.
294. Člunem, který dopraví člověka, trpícího klamem, že je tělo, přes žalostný oceán nekonečných zrodů, je jen meditace na čiré, svrchované Já, které existuje celistvé, a které vždy září jakožto jedinečná svarúpa.
295. Dokud není uvědoměno Já – čiré sat-čit – které je jedinou, vždy v nitru zářící skutečností, prostou čehokoli druhého, tak se není možné zbavit klamu iluze osobnosti (oddělené existence).
295. Člověk se sám nedokáže nikdy zbavit falešného sebeklamu, pokud zkušeností nepozná jedinou – čehokoli druhého prostou – skutečnost, čiré bytí-vědomí, od nepaměti zářící jako átma svarúpa v jeho nitru.
296. Zničte klamavou mysl, která stále tlachá o světských záležitostech. Zabijte neklidné ego a zcela vymažte světské vásány. Tím zazáříte jako Šiva – jako samotné čiré vědomí.
296. Zničte máju – vzpurnou mysl, která si ustavičně hoví ve smyslových objektech světa. A pak, když zhyne zlovolné ego a světské vásány odejdou, dosáhnete završení jako šivam, zářící coby čiré vědomí.
Michael James: Ego je tu označeno jako neklidné, protože neustále vystupuje, staví se do určitých rolí nebo se potuluje.
297. Nepotloukejte se venku, kde se cpete žhavým pískem světských radovánek, které jsou ne-Já. Vraťte se domů do Srdce, kde panuje mír podoben nedozírnému, věčnému a chladivému stínu a hodujte na blaženosti Já.
297. Zbavte se utrpení z toho, že bloudíte spalujícím žárem a pojídáte suchou hlínu smyslových objektů, které představují ne-Já. Syťte se blažeností Já, která se nachází v domovu Srdce jako nezměrný a nekonečný baldachýn chladivého stínu, kde září dokonalý mír.
