23. 1. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 288 - 290, Konečná rada (I)
Konečná rada
288. Samotnou blaženost představuje řádné rozjímání o nevylíčitelné Milosti gurua, přebývání v tichosti a nepřipoutávání se k falešnému (světskému) projevu.
288. Rozjímání o přenádherné a nepopsatelné Milosti svrchovaného gurua a žití bez zaplétání se do iluze neskutečného a klamného panorama (světských) zdání – to samotné je blažeností.
Sádhu Óm: Šrí Bhagaván často prohlašoval: „Milost je Já, zářící v každém člověku jako Já Jsem Já“. Ve verši zmiňované „Řádné rozjímání o nevylíčitelné Milosti gurua….“ není proto ničím jiným nežli neustálým vnímáním Já. Aby bylo jasné, že tato sebepozornost znamená vyhýbání se zaměření pozornosti ke druhým a třetím osobám, je zde popisována jako „…nepřipoutávání se k falešnému (světskému) projevu“. Přebývání (žití) v sebepozornosti je „…přebývání v tichosti…“ a není to ani stav lenosti, ani nějaké otupělosti v lája stavu. Je to stav nepřetržitého úsilí směřujícího k sebepozornosti. Jakmile je pochopeno a prožito, že je tento stav naším přirozeným stavem, tak se tato sebepozornost stane bezusilovnou, což představuje sahadža samádhi.
289. Zničte skryté ego – které je myšlenkou „já jsem tělo“ – buď zkoumáním „kdo jsem já?“, nebo jej rozpusťte v nicotu neustálým láskyplným myšlením na boží chodidla. To, co pak zbyde, představuje světlo džňány.
289. Světlo džňány představuje jedině Srdce, v němž má být zničeno vystupování ega „já jsem tělo“, ke kterému dochází v důsledku nevědomosti. Ego má být zde zničeno buď zkoumáním „kdo jsem já?“, nebo rozplynutím se v Srdci, které vzejde z neustálé meditace na chodidla Pána.
Sádhu Óm: Verš jasně dokládá, že ego lze zničit jen sebezkoumáním nebo sebeodevzdáním. Člověk má zničit ego kterýmkoli z těchto dvou způsobů, podle toho, který mu přijde lepší a vhodnější. Zničení ega je zkrátka podstatná věc.
(DG) Před tím, kdo kráčí k osvobození, leží jen dvě cesty. Pro hrdiny je tu pátrání po svém vlastním Já a pro bojácné sebepodrobení se Bohu. V těchto dvou cestách jsou obsaženy všechny zbývající.
Nejsvětější Ramana vyučoval oběma cestám těmito slovy: „Hledejte buď kořen pocitu ega – já, které vystupuje v těle, nebo tento pocit já odevzdejte Bohu, aby mohl být zničen jeho Milostí. (Šrí Ramanaparavidjópanišad, verše 211-212)
290. Nikdo nedosáhne míru (či blaženosti), který je všemi milován, pokud nebude Milostí sadgurua ztišena jeho mysl. Bez Milosti sadgurua je veškeré snažení o mír (šánti) marné. Proto se s horlivou zbožností stočte k této Milosti.
290. Míru mysli, po níž všichni touží, nelze dosáhnout nijak jinak nežli Milostí gurua. Ti, kdo si přejí mír, by celou svojí myslí měli hledat tuto Milost ve (svém) Srdci.
