20. 10. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 272 - 274, Guru - jeho nalezení (III)
272. Člověk nerad naslouchá učení svrchovaného Já, neustále znícího v Srdci. Proto člověk čile vybíhá do světa, poblázněn sebeklamem, a kvůli tomu nezbytně potřebuje vnějšího gurua.
272. Vnější guru je nezbytný, protože zaslepená a tužbami zpitá mysl vyráží ven, aniž by s láskou naslouchala pravdě, která je bytí-vědomí – Já – a neustále zní v Srdci.
Muruganar: Guru se ujímá formy a projevuje se vně kvůli nezralosti hledajícího. Guruem je vlastně jen naše vnitřní Já. Protože tuto pravdu Já, zářící ustavičně v Srdci, toužebně a s láskou nehledáme, síla Milosti se projeví jako vnější guru, který se jeví, jako od nás oddělený.
273. Guruem je vědomí Já (bytí-vědomí), které září ve všem jako úplnost.
273. Guru je sat-bódham (bytí-vědomí), trvale zářící jako vše ve všem.
Sádhu Óm: Guru je TO, jež existuje a září jako Já ve všem a je tím jediným, co je ve všem společným jmenovatelem.
274. Ti, co nechápou, že džňána guru je bezforemný, svrchovaný prostor, třebaže projevený v lidské podobě, patří k největším z nejhnusnějších hříšníků a zločinců.
274. Džňána guru se zdá být normální lidskou bytostí. Ve skutečnosti je však transcendentálním prostorem (vědomí). Ti, jejichž mysl neuznávají bezforemnou skutečnost gurua, patří k největším hříšníkům a zlomyslníkům.
David Godman: Bhagaván pozměnil Muruganarovo „…září jako normální lidská bytost“ za „…zdá se být normální lidskou bytostí“.
