10. 10. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 269 - 271, Guru - jeho nalezení (II)
269. Dokonalý žák je ustálen ve svrchované oddanosti, která vzplane, když se ego ponoří do světla svrchovaného ticha (do Já-vědomí). Takový žák je roven guruovi. To vězte.
269. Stav bytí nejlepšího ze vznešených žáku představuje ustálenou mysl, která vyvěrá z vrcholné oddanosti (parabhakti) a projevuje se, když je já ztraceno v záři ticha – ve Svrchovaném. Poznejte a pamatujte si, že takový žák je sám ve stavu bytí svého gurua.
Muruganar: Pocit parabhakti je sám o sobě džňána svarúpou. Je to ustálený stav vznešeného žákovství, zářící jako stav gurua. Zde je vysvětlena pozoruhodná jednota způsobu i dosažení, jak u stavu gurua, tak i u žáka.
270. Guruem je ten, kdo vás stočí k Já a odhalí vám jeho poznání. Vpravdě takový guru je Já a je Bohem. Držte se jej.
270. Jen ten, kdo sjednotí džívu s celkem, když jej nasměřuje přímo k Já, a tím mu udělí přímou zkušenost svrchovaného sebepoznání, je velebeným a významným guruem. Takový je Íšvara svarúpou (ten, jehož podstatou je Íšvara) a je átma svarúpou (Já). Jen jeho přijměte za gurua, za svrchovanou jednotu.
Michael James: Celý námi spatřovaný vesmír je jen projekcí Já. Bohem je samotné Já, je to skutečný stvořitel vesmíru. Když stoupenec po mnoha zrodech dozrál, je to opět jen Já, které se oděje do lidské formy gurua, aby stoupenci odhalilo džňánu. Proto Bůh, guru a Já jsou jedním a tímtéž.
Muruganar: K význačným guruům náleží ti, kteří jsou úplní ve své učenosti i ve vedení. Pokud by takový guru neexistoval jako Íšvara svarúpa, nebylo by možné stočit někoho k átma svarúpě, k jeho vlastnímu Já a tímto mu udělit zkušenost pravého poznání. Proto se říká, že ten, kdo je toho schopen, je Íšvara svarúpa. Tamilské přísloví „ten kdo naučil písmo učit, je Bůh“ má ten samý význam. Písmem (akšhara) se zde myslí věčná átma svarúpa.
271. Ten, kdo svým příchozím říká „tohle dělej a nedělej tamto“, je pro ně Jáma (smrt) a Brahma (stvořitel). Avšak skutečně božský guru je ten, kdo jim vyjeví, že neexistuje nic nového k dosažení.
271. Guru, který žáka nabádá, ať u něj zůstane a dá mu mnohá ponaučení, co má dělat, čímž ho se slovy: „tohle bys měl dělat,“ vede k činnostem, místo aby jej nasměřoval k džňáně, je pro takového žáka roven krutému Jámovi a Brahmovi. Milost udílejícím, božským guruem je jedině ten, kdo završí žákovu dokonalost a přemění jej v toho, kdo již vykonal vše, co bylo potřeba, čímž mu umožní dosáhnout pravého užitku z tohoto zrození.
(Pozn. překladatele – zcela výjimečně zde přidávám i překlad téhož verše od prof. Sváminathana:)
271. Guru, který žákovi říká: „Udělej toto nebo tamto,“ se pro něj stává Jámou – pánem smrti, nebo Brahmou – pánem zrození. Pravým guruem je ten, kdo říká: „Už si toho vykonal dost.“ Takový guru přináší božskou Milost. (Pozn. od prof. Sváminathana: Pravý guru nenařizuje žákovi jak a co má cvičit, ale vede ho ke zkoumání „kdo jsem já?“.)
Sádhu Óm: Ti, co přijdou za pseudoguruem dostanou od něj nařízeno vykonávat spoustu činností (karma), jako třeba džapa (opakování božího jména) nebo dhjána (meditace). Je to jen naložení dalšího nákladu na ty, kdo za ním přišli, aby se jim ulevilo, protože už nejsou schopni snášet plody minulých činností. Místo aby jim pomohl, hraje pseudoguru úlohu Jámy (boha smrti) a drtí a zabíjí aspiranty dalším nákladem činností.
V průběhu nesčetných zrodů musí jedinci sklízet plody svého konání. Proto hraje pseudoguru i roli Brahmy (stvořitele), protože čím více toho aspiranti vykonají, o to vícekrát se musí zrodit, aby plody činností sklidili.
Sadguru však zná pravdu, že existuje jedině Já bez druhého. Proto ty, co za ním přijdou, přesvědčuje, že se od Já neliší. Když této pravdě porozumí prostřednictvím síly jeho ticha, pocítí, že už nemusí dělat nic, že musí jen být. Dělání představuje činnost (karma). Bytí však činností není. A protože zrození a smrt jsou výsledkem činností, tak bytím se stoupenci sadgurua uvolňují z moci bohů stvoření a smrti – Brahmy a Jámy.
Bhagaván Šrí Ramana, na rozdíl od ostatních guruů, kteří své žáky nabádali k vykonávání čtyř jóg (karma, rádža, bhakti nebo džňána), nás má k tomu, abychom s konáním přestali a místo toho nalezli, kdo je tím, kdo tyto jógy vykonává. Tím stáčí naši pozornost k Já, což je tím správným vodítkem, které nás v tichu udrží. Takto se pozná skutečný guru.
David Godman: Brahma je bohem stvoření a Jáma bohem smrti. Verš vysvětluje, že guruové, kteří své stoupence nutí do nadbytečných aktivit, místo aby je směřovali přímo k džňáně, budou zodpovědní za jejich znovuzrození.
(DG) Návštěvník: Naše pochopení je jen intelektuální. Pokud by nás Bhagaván laskavě nasměřoval několika pokyny, budeme nám to nesmírně ku prospěchu.
Bhagaván: Pravým mistrem není ten, kdo nabádá vroucího aspiranta, aby dělal to či ono. Hledající je svými činnostmi už sklíčen a touží po míru a odpočinku. Neboli chce se svými aktivitami skončit. Místo toho se dozví, že má dělat ještě něco navíc, nebo něco jiného. Může mu to být pomocí?
Činnost představuje tvoření. Činnost ničí naše vrozené štěstí. Když takový člověk činnosti obhajuje, není mistrem, ale ničitelem. Pak můžeme říci, že pod pláštíkem gurua se skrývá stvořitel (Brahma), nebo smrt (Jáma). Takový guru nemůže aspiranta osvobodit. Jeho pouta jen posílí. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 601)
Bhagaván: …pravdou je, že všechny činnosti, ať už jsou jakékoli, povedou k nové svázanosti. Proto se v Ozhivil Odukkam píše, že Guru, nařizující nejrůznější nové činnosti těm, co k němu přišli pro mír, když se již mnohými způsoby namáhali, jako např. obřady nebo oběti, je jim jak Brahmou, tak i Jámou, protože vytváří nové zrody a nová úmrtí.
Verš 123 z tamilského filozofického díla Ozhivil Odukkam:
Zcela vyčerpáni svým snažením, přicházejí džňánu hledající aspiranti za guruem. Pravým, džňánu udílejícím guruem, je jen ten, kdo vládne bohatstvím blaženosti a v němž úroda blaženosti roste tak hojně, že putuje bez cíle a bez jakéhokoli konání. Ale guru, který svými pokyny (k činnostem) způsobí i sebemenší vzrůst ega (aspirantů), jim je jak Brahamou, se schopností vytvořit svět, tak také Jámou, bohem smrti.
David Godman: „…putuje bez cíle a bez jakéhokoli konání.“ Zde se myslí stav prostý ega, v němž nejsou žádné sankalpy (rozhodnutí či záměry mysli) a ani žádný pocit konajícího činnosti, prováděné tělem.
