1. 10. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 263 - 265, Srdce (IV)
263. Jen džňánin – který spatřil smrt ega, existujícího v podobě představy „já jsem tělo“ – bude svým ostrým, jemným a božským náhledem, zcela prostým sebeklamu, spatřovat Srdce všude a dospěje tak proslulosti.
263. Věhlasu dosáhnou jen skvostní jedinci (džňáninové), kteří prožili úplné zničení ega, beroucího na sebe tvar těla, když díky jemnému, zastření prostého intelektu (buddhi), poznají svoji všudypřítomnost (tj. všudypřítomnost Srdce).
264. Srdce, ve kterém září svrchované ticho boží Milosti, je pravým stavem kaivaljam. V přítomnosti kaivaljam se všechna i převzácná potěšení všemožných nebes jeví nicotná.
264. Srdce, v němž bohatě září mauna (ticho), realizace, hojnost boží Milosti, představuje jedinečný stav jednoty (kaivaljam). Tento stav poráží všechny ostatní, tvrdě vydobyté stavy potěšení, které před ním blednou, ztrácí svůj význam a hynou.
Michael James: Kaivaljam představuje stav svrchované jednoty.
Sádhu Óm: Šrí Bhagaván často přirovnával všemožná potěšení nebeských říší, včetně Brahma lóky (světy Brahmy) k malým tečkám měsíčního svitu, který pronikne na zem přes husté listoví mohutného stromu, zatímco zkušenost blaženosti džňánina je jako záře úplňku v otevřením prostoru.
265. Srdce, které čistě zazáří po vykořenění dmoucích se tendencí a po rozplynutí závoje sebeklamu a které vždy zůstává jedinou pravdou, představuje svrchovanou átma lóku, po níž touží i bohové na nebesích.
265. Čirý stav (suddhanilaj) existuje a v Srdci září jako věčné neposkvrněné bytí, když jsou zcela zničeny ostatní samy od sebe (vikšhépa) se zvedající myšlenky a když je zničena i zapomětlivost na Já (avarana), která tvoří základ projevu těchto myšlenek. Srdce představuje nepřekonatelný svět svrchovaného Já, oplývající takovou dokonalostí, že jej ostatní Bohové, a dokonce i Indra – vládce nebeských potěšení, hledají a intenzivně po něm touží.
Michael James: Átma lóka je jednoduše Já. Označení lóka (svět) se zde používá, aby se srovnala blaženost Já s potěšeními nebeských světů, které jsou vlastně bezcenné, protože po átma lóce touží i bohové, kteří v těchto nebeských říší (např. Svarga lóka a Brahma lóka) prožívají ta největší potěšení.
Muruganar: Nezáleží na tom, jestli se používají výrazy vikšhépa či avarana nebo šakala (bdění a snění) a kévala (spánek). Všechno to má jeden smysl. Neposkvrněným stavem je záře čirého bytí, božské vědomí, označované jako bdělý spánek (džagrat sušupti), která povstane po zničení (těchto ostatních zahalujících stavů – pozn. překl.).
