18. 9. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 260 - 262, Srdce (III)
260. Kdo zná Srdce, nebude nikdy zničen. Pozbyde vědomí spoutanosti a stane se svrchovaným. Je osvobozen od přemítání o dvojnosti a jen se těší pravé, klamu prosté blaženosti.
260. V těch, kdo zkoumáním: kdo jsem já? poznali a dosáhli Srdce, které je zdrojem výstupu ega, bylo ego zničeno. Tím jsou také zcela zničeny dvojice protikladných myšlenek, které jsou na egu závislé, spolu s představou o svázanosti. (V těchto lidech) je rovněž zničena temnota nevědomosti, jež je oporou ega. (Tito lidé) se stávají svarúpou – svrchovaným Já – Srdcem, které je vždy bez poskvrny. Jejich nitro pulzuje ryzí a vrcholnou blažeností. To je přesně ten moment, kdy jsou zbaveni utrpení, plynoucího ze zrození.
Muruganar: Srdce představuje ono svrchované, a proto ti, kteří ho dosáhli, se stali, jak je řečeno: „Ti, kteří mají poznání a dosáhli Srdce….stali se svarúpou, svrchovaným Já.“
„Dvojicí protikladných myšlenek“ se myslí vikšhépa (roztěkanost mysli a mnohost, která z toho pochází).
Skladiště pradávných vásán, které přebývají v dutině Srdce jakožto zdroj vikšhépy, jsou zde zmíněny coby „představa o svázanosti“. Vásany se rozvíjejí ve formě myšlenek, a proto je představa svázanosti daná na roveň dvojicím protikladných myšlenek.
Člověk poznává a dosahuje Srdce, jakmile prožije roztětí srdeční uzlu (čit-džada-granthi, vazby citného vědomí s necitným tělem – pozn. překl.). 19. verš Ulladu Narpadu Anubandham prohlašuje, že temnota nevědomosti (avídjá) a nahromaděné vásány přebývají v dutině Srdce. Jakmile je uzel rozťat, Srdce zůstává zavřené jako poupě lotosu, kompletně vyhladí vásány a nevědomost a zazáří jako světlo bytí, jako vznešený prostor. To je stav absolutního osvobození.
Protože Srdce září nejvyšší blažeností, aniž by jí jakkoli ubylo, je tu uvedeno: „Jejich nitro pulzuje ryzí a vrcholnou blažeností.“
A protože tu není sebemenší prostor pro bídu zrození, která pramení z nevědomosti, uvádí se, že: „…jsou zbaveni utrpení, plynoucího ze zrození.“
Dvojicí protikladných myšlenek se myslí radost a utrpení, tma a světlo atd. Tyto dvojice v mysli vyvstávají prostřednictvím odpradávna nashromážděných vásán a jsou příčinou lidské bídy. Když vásany vymřou a zmizí dvojicí protikladných myšlenek, pak zmizí i bída. To, co zůstává, je oceán blaženosti. Proto bylo řečeno, že ti, co jsou osvobozeni od myšlenkových dvojic, prožívají pulzaci svrchované blaženosti.
261. I když se o Srdci praví, že existuje jak uvnitř, tak i vně, ve skutečnosti žádné uvnitř a vně neexistuje, protože projevení se těla, která je podkladem pro existenci rozdílu „vně“ a „uvnitř“, je samo o sobě mentální představou.
261. I když Srdce existuje, pronikajíc vnitřní i vnější, tak žádného uvnitř a vně není. Tělo, které působí dojmem, že je zdrojem rozlišování „uvnitř“ a „vně“, je samo o sobě představou myslící mysli.
(DG) Když jsem (Dévarádža Mudaliar) odpoledne přišel do haly, Bhagaván právě odpovídal na nějaké otázky pana Púndži z Pandžábu a vysvětloval: „Chci po vás, abyste zjistil, kde ve vašem těle vyvstává já. Není však zcela správné říkat, že já vyvstává a noří se do Srdce, které je na pravé straně hrudi. Srdce je jen jiné jméno pro skutečnost a není ani uvnitř těla, ani vně. Nemůže být uvnitř ani vně, protože existuje jen ono samotné. Srdcem nemyslím fyzický orgán či nějaký nervový pletence nebo něco podobného. Dokud se však člověk ztotožňuje s tělem, nebo si myslí, že je v těle, je mu doporučováno, aby poznal, kde v těle se já objevuje a ponořil se tam.
Srdce musí být na pravé straně hrudi, protože každý člověk, bez ohledu na rasu a náboženství, když říká „já“, aby označil sám sebe, tak ukazuje na pravou stranu hrudi,. Tak je tomu na celém světě, takže to musí být tohle místo. A bedlivým sledováním každodenního projevení se já-myšlenky během bdění a jejího zmizení ve spánku, může člověk poznat, že Srdce je na pravé straně.“ (Day by Day with Bhagavan, 23. 5. 1946)
262. Tělo je (ve skutečnosti) v Já. Ten, kdo si myslí, že Já (či Srdce) je uvnitř necitného těla, se podobá tomu, kdo se domnívá, že filmové plátno – které je podkladem filmových obrázků – je součástí oněch (promítaných) obrázků.
262. Ačkoli je tělo v Já, nevědomý člověk, spoutaný egem (anava) si myslí, že Já je uvnitř ega. Je to stejné, jako když se někdo domnívá, že filmové plátno – stálý a nezbytný podklad (promítaných scén) – se nachází uvnitř jednoho z mnoha obrázků (lidí), promítnutých na tomto plátně.
Sádhu Óm: Překlad osmého Bhagavánova verše, který se nachází v tamilském originále, se shoduje s překladem verše 262. Bhagaván jen vylepšil tamilský sloh. Tento verše je rovněž součástí EkatmaPančakam (Pět veršů o jedinosti Já) jako verš č. 3.
Filmové plátno tvoří podklad, na němž se objeví a z něhož i mizí všechny promítané obrázky. Podobným způsobem je i Já podkladem pro projevení obrazu celého vesmíru, včetně těla. Proto není správné říkat, že Já je uvnitř těla. Šrí Bhagaván využívá tohoto podobenství k objasnění toho, že stejně jako je filmové plátno skutečné a obrázky na něm neskutečné, tak i Já je skutečností a neskutečné jsou obrázky mysli, těla a vesmíru. Jak by tedy mohlo být neskutečné obsaženo ve skutečném?
Řekněme, že z ledu vyrobený hrnec ponoříme hluboko do moře. Pak je jistě hloupostí říkat, že voda je jen uvnitř hrnce. Voda je ve skutečnosti jak uvnitř, tak i vně, a dokonce i sám hrnec je jen vodou. Stejně tak realizovaná bytost ví, že existuje jedině Já a že otázka ohledně existenci uvnitř či vně těla vůbec nemůže existovat, protože tělo a celý vesmír není nic, co by bylo od Já odděleno. Tato holá pravda existuje dokonce i v nevědomém stavu, ačkoli si jí nevědoucí člověk není vědom. Pojmy uvnitř a vně se vztahují jen k tělu, takže když je tělo shledáno neskutečným, lze pak pojmy uvnitř a vně používat? Proto by Já – skutečnost – neměla být nikdy chápána jako cosi uvnitř těla.
(DG) Bhagaván 8. Tělo je uvnitř Já. Kdo si však myslí, že Já je uvnitř neživého těla, se podobá tomu, kdo nahlíží na filmové plátno – podklad promítaných obrázků – jako na něco, co je uvnitř těchto obrázků.
Muruganar: Přesvědčení, že podklad všech filmových obrázků je uvnitř některého z nich, představuje klamný náhled. A stejně tak se člověk kvůli adžňáně (nevědomosti) domnívá, že je uvnitř těla, třebaže je jeho tělo ve skutečnosti v Já, jako kterýkoli jiný vnímaný objekt.
