12. 9. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 255 - 259, Srdce (II)
255. Pokud by Já, Pán bytosti, nepochybně nepřebývalo na pravé straně hrudi, tak proč mají všichni bez výjimky zvyk dotýkat se onoho místa (ukazovat na své Já), kdykoli říkají „já“?
255. Pokud Pán člověka (Já) nepohnutě nepřebývá v těle, ponořen do srdečního centra, kde lidské utrpení dochází konce, tak proč mají všichni lidé (mimovolný) zvyk ukazovat na pravou stranu hrudi, na místo Srdce, když říkají „já“?
(DG) Návštěvník: Která část těla je příbytkem Já?
Bhagaván: Obecně se tak označuje pravá strana hrudi. To proto, že když o sobě mluvíme, obvykle na tohle místo ukazujeme. Někdo říká, že příbytkem Já je sahasrára (tisíciplátečný lotos). Pokud by to byla pravda, neměla by nám padat hlava, když usneme nebo ztratíme vědomí. (Upadesa Manjari, kap. 2, dotaz č. 8)
256. Nepopsatelné Srdce je zrcadlo, v němž se jeví vše (tj. celý vesmír). Jediné, nedělené vědomí, prostor čirého bytí, je samo o sobě prvotní a svrchované, je to tichý celek.
256. Skutečné Srdce, jehož podstata je nepopsatelná, lze považovat za nehybné zrcadlo, v němž se jeví vše projevené. Srdce, tento prostor bez poskvrny, který se skví jako jediné čiré vědomí zářící samo sebou, je vskutku zcela dokonalým a tichým, absolutním bytím.
Michael James: „Jediné, nedělené vědomí, prostor čirého bytí“ znamená nesmíšené a prosté vědomí Já Jsem a ne „(já) znám sám sebe“. Proto se nazývá čirým bytím. Viz 26. verš Upadéša Undijar: „Znát Já znamená být Já“.
257. Srdce – zdroj – je počátkem, středem a koncem všeho. Srdce – svrchovaný prostor – nikdy nezujímá nějakou formu. Je to světlo pravdy.
257. Srdce, místo zrodu ega, je podkladem pro objevení se, trvání a zánik veškerého pohyblivého i nehybného vesmíru. Srdce proto nenabývá formy, jak si to představují nevědoucí lidé. Srce je vskutku transcendentní nebeskou klenbou (paramákaša), zářícím čirým bytím, které je úplné a celistvé.
Muruganar: Pokud by Srdce nabylo nějaké formy, jakkoli ohromné, stále by se jednalo o omezení a nemohlo by proto být zdrojem ega, jehož prostřednictvím vystoupí veškerý projev. Srdce může být zdrojem všeho jen jako jemná skutečnost, jejíž formou je beztvaré vědomí. Proto se zde píše: „Srdce proto nenabývá formy … Srce je vskutku transcendentní nebeskou klenbou…“.
David Godman: Ve vydání Guru Váčaka Kovai z roku 1939 byly dnešní verše 257 a 260 zveřejněny hned za sebou. Muruganar původně vytvořil prozaický překlad a vysvětlivky dohromady pro oba verše. Ve vydání z roku 1971 byly mezi tyto dva verše vloženy další dva. Abychom dodrželi číslování z tohoto vydání, Muruganarův komentář jsme rozdělili mezi verše 257 a 260 tak, jak se domníváme, že je to nejlepší.
258. Smrt mysli, utopené v oceánu Já-vědomí, je věčným tichem. Skutečné Já je svrchovaný prostor Srdce, který představuje nesmírný oceán blaženosti.
258. Mysl, jež zemřela v Srdci, v oceánu džňána svarúpy, je věčným tichem (mauna). Transcendentální prostor – skutečné Srdce – úchvatný oceán nejvyšší blaženosti, je naším skutečným Já (aham), plným lásky.
Sádhu Óm: Tento verš říká, že mysl utone v oceánu Já-vědomí (čit), které je skutečným Já (sat) a oceánem blaženosti (ánanda). Verš jemným způsobem naznačuje, že oceánem sat-čit-ánanda jsme MY.
259. Vy (vaše mysl) nemůžete poznat Já, které je dokonalou, celistvou existencí a je jedním bez druhého. Srdce, sat-čit-ánanda, což je to samé jako myšlenek prosté Já, je Annamalai (Arunáčala).
259. Jedině Srdce samo, pravá blaženost, která existuje a září, aniž by myslela jedinou myšlenku, je Annamalai (Arunáčala), mé Já. Je zhola nemožné, abyste vaší myslí poměřovali to, co trvá jako celistvá, absolutní úplnost, nemající jiného způsobu existence.
Sádhu Óm: Ani bohové Brahma a Višnu nemohou dosáhnout vrcholu či spodní části Arunáčaly (planoucího sloupu Já-vědomí). V tamilštině se Arunáčala jmenuje Annamalai, což znamená „nedosažitelná hora“. Když tedy ani bohové nemohou poznávat Já, není toho schopna ani mysl. Znamená to, že jak bohové, tak mysl nemohou poznat svůj zdroj dříve, dokud s ním nesplynou a neztratí svoji osobnost (tj. dokud nepřestanou být bohy či nepřestanou být myslí, a to tí, že budou přebývat jako Já).
David Godman: Citace „…Annamalai, mé Já“ pochází z Átma Vidja, v. 5.
