10. 8. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 239 - 242, Vaijrágja (II)
David Godman: Následující dva verše velebí velkolepou vznešenost vaijrágji – odpoutanosti, prostřednictvím básnické nadsázky, kde se vajrágja oslovuje, jako by to byla ztělesněná bytost.
239. Ach můj drahý příteli Vajrágjo! Ničíš neproniknutelný klam žádostivosti, a tím mě neustále ozařuješ poznáním. Neopouštěj mě. Co budu živ, budu se hlásit o tvé přátelství.
239. Vajrágjo! Tvá láska ke mně je nefalšovaná! Beze zbytku vykořeňuješ šálící touhy a rozněcuješ oheň džňány! Nikdy mě neopouštěj. Honosím se nárokem na tvé důvěrné přátelství.
Sádhu Óm: Pokyn, že se nemáme nikdy vzdávat vajrágji, je zde zdůrazněn a krásně vyjádřen ve formě prosby adresované Vajrágjovi – zosobněnému příteli, když jej prosíme, aby nás nikdy neopustil.
240. Ó Vajrágjo, můj ctnostný příteli! Přísloví říká, že jakmile se ukuje přátelství, je těžké jej rozbít, i kdyby to bylo přátelství se zlým duchem. Pokud rozbiji své přátelství s tebou, který mě chráníš před zlem a po všechny mé minulé životy mě vedeš domů, bylo by to pro mě horší než se střetnout s nepřátelstvím celého světa.
240. Říká se, že je nemožné se rozejít s někým, s kým se člověk sbratřil, byť by to byl třebas i ďábel. Vajrágjo! Chráníš mě, dokud nedojdu osvobození! Staráš se, aby se mě v žádném zrodu nedotklo bolestné trápení. Jsi blahodárná ctnost! Pokud bych ztratil výsadu být tvým důvěrným přítelem, bylo by to horší než si znepřátelit celý svět.
Sádhu Óm: Je těžké ukončit přátelství, i když není ku prospěchu. A proto je téměř nemožné rozbít prospěšné přátelství. Pokud by však bylo takové přátelství rozbito, zvláště pak s přítelem, jako je Vajrágja, znamenalo by to největší katastrofu, jaká se může člověku přihodit.
241. Vyvstane-li jakákoli myšlenka, nenechte ji žít či růst. V ten okamžik ji zničte v místě jejího zrodu. Neumdlévejte. Ponořte ji zpět do zdroje. To představuje mocnou a intenzivní vajrágju.
241. Vyvstane-li jakákoli myšlenka, okamžitě a kompletně ji zničte v místě jejího zrodu. Ani na okamžik jí nedovolte přežít a vykvést. Taková je vajrágja, která přináší proslulost. Nepodléhejte nedbalosti, jež je bohyní smůly.
Sádhu Óm: Zprvu jsme svatým písmem učeni, že vajrágja znamená odpor vůči našim touhám a jejich odmítnutí. Zde nás však Šrí Bhagaván učí, že skutečná vajrágja znamená udržovat ostražitou sebepozornost, s níž stáčíme každou myšlenku zpět a noříme ji do jejího zdroje, místo abychom jí dovolili vyvstat a rozvinout se.
David Godman: Muruganar do své básnické sbírky Šrí Ramana Déva Malai včlenil verš:
Kdybych měl vyslovit jeho jméno, jméno toho, kdo sevřel má ústa mlčením a potlačil moji temně šálivou démonskou mysl, je to Pán Ramana. On mi poručil, ať vykořením své vrtošivé myšlenky, jakmile vyvstanou – tehdy jsou ještě mladé a slabé. (Sri Ramana Deva Malai, v. 139)
Stejnou myšlenku najdeme i v díle Tirukkural, které patří k Muruganorovým nejoblíbenějším:
Trnitý strom pokácejte, když je mladý a slabý. Když vyroste a zesílí, tak už na něj ruce dřevorubce nebudou stačit. (Tirukkural, v. 879)
242. Budete-li zázračnou zbraní – sebezkoumáním – bez ustání a jednoho po druhém ničit všechny nepřátele – vásány, vyvstávající ve formě myšlenek – hned, když každý z nich podnikne výpad z pevnosti – mysli – nepřátelská pevnost nakonec padne do vašich rukou.
242. Vždy, když se z mysli – pevnosti – vynoří vásány, setrvejte v ničení těchto početných nepřátel zázračnou zbraní – átmavičárou. Nepřátelská pevnost nakonec přejde do vašeho držení.
Sádhu Óm: Všechny vásány, kterým se dohromady říká mysl (čittam), mají svůj příbytek v Srdci (viz Ulladu Narpadu Anubandham, v. 19, Arunáčala Aštakam, v. 7 a Guru Váčaka Kovai, verš 249). Proto nepřátelská pevnost, kterou dobydeme, není ničím jiným nežli naším domovem – Srdcem. Ničení nepřátel zde představuje mano násu – zánik naší mysli.
Oba výše uvedené verše najdeme i v prozaické podobě Kdo jsem já?
(DG) Bhagaván: Pokud se člověk nestále drží sebe-připamatovávání, až dokud nedosáhne Já, tak to samo dostačuje. Dokud jsou nepřátelé uvnitř pevnosti, budou neustále podnikat výpady ven. Jestliže je člověk neustále pobíjí, jakmile se dostanou ven, pevnost nakonec padne do našich rukou. (Prozaistická verze Kdo jsem já?)
