31. 7. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 232 - 235, Dosažení tělesné nesmrtelnosti (kája siddhi)
Dosažení tělesné nesmrtelnosti
(kája siddhi)
232. Tapas (úsilí) za účelem dosažení tělesné nesmrtelnosti budou vykonávat jen ti, co neví, že tělo je prvotní chorobou, která plodí všechny zbývající choroby. Místo aby tuto prvotní nemoc vykořenili, budou se tito lidé nadarmo dřít, jako když se někdo tahá s vodou, aby s ní zaléval plevel.
232. Ti, kdo nechápou, že tělo je základní nemocí, která plodí všechna další onemocnění, budou nesmírně toužit po zachování této formy (těla) na věky a vynaloží na to ohromné úsilí, místo aby se této základní nemoci obávali. Podobají se těm, kdo s velkou námahou tahají vodu, aby s ní zalévali a pěstovali plevel.
David Godman: Kája siddhi je síla chránící tělo proti stárnutí a úpadku s využitím magického nápoje. Lidé si ji spojují s fyzickou nesmrtelností.
233. Tapas za účelem nesmrtelnosti těla budou neúnavně vykonávat ti pomatenci, jejichž podobou je ego – základ všech strašlivých nemocí. Jsou jako ti, co si berou nějaký přípravek, který jejich nemoc jen zhorší.
233. Bezcenní lidé, žijící v odporném (škodlivém, otráveném) egu, v nevědomosti, která je zdrojem všech smrtelných chorob, budou vykonávat tapas k posílení fyzického těla. Podobají se těm, co se předávkují silnými léky, aby svoji nemoc posílili.
David Godman: Původ tohoto výroku se možná nachází v 41. verši The Chapter on Gorakkar v Prabhulinga Leelai, což je tamilský veršovaný životopis vírašaivaistického světce Allama Prabhu, který žil asi před 800 lety. Bhagaván často vypravoval následující příhodu ze života tohoto světce, která je právě v této kapitole:
Moudří lidé, objímají Šivu, protože se chtějí zbavit těla. Jsou jako ti, co si berou lék, aby se uzdravili. Proč se snažíte zůstat ve spojení tělem, se kterým jste se ztotožnili? Pak jste jako nemocný, kdo si bere lék, který ho udržuje nemocného!
Podobné názory vyjádřil Bhagaván i v knize Day by Day with Bhagavan (18. 1., večer, 1946), když se rozhovor v hale stočil k rozličným elixírům (kája kalpa) užívaných těmi, co si přejí prodloužit své životy:
Hovor se stočil k nejrůznějším receptům ohledně kája kalpa, předkládaných různými lidmi. Bhagaván pár takovýchto elixírů zmínil. Jejich základem byl třeba kafr, nebo staleté stromy neem a pak prohlásil: „Kdo by chtěl pečovat o něco tak problematického, jako je tělo? V knihách je vysvětleno, že největší naší chorobou je tělo, je to nemoc narození, a pokud někdo bere léky, aby tělo posílil a svůj život prodloužil, podobá se tomu, kdo si bere určitý přípravek, který má jeho nemoc posílit a zachovat ji navěky. Tělo je náklad, který vlečeme. Proto bychom měli nedočkavě vyhlížet cíl, kdy budeme moci tento náklad shodit, místo abychom se cítili skvěle z toho, že jsme se přinutili nést břímě.“
234. Kvůli neproniknutelné nevědomosti touží člověk upevnit svoji individualitu. Raději by měl věčně přebývat ve svrchovaném tichu, které je výsledkem dlouhodobého, dobře vykonaného a úctyhodného tapasu. (Snaha o upevnění individuality je) jako když člověk s velkým úsilím a bojem usiluje o bídu.
234. Stále více a více se zamilovávat do těla – ega v náhradě za sloučení se s plností, s tichem, prostřednictvím nedocenitelného, dlouhodobého a pečlivého tapasu, je jako usilovat o bídu a záměrně na to vynakládat nesmírné úsilí. Je to naprosté šílenství.
235. Ti, kteří se v důsledku své dokonalé džňány nenechají oklamat, spatřují život v těle jako neskutečný a výhradně mentální. A proto ví, že prodlužovat život jedince je jen bídou a nepřináší to nic dobrého.
235. Tato tělesně světská existence je výhradně mentální a není skutečná. Takto se odhaluje těm, kdo ji hodnotí v rozkvětu pravé džňány. Nořit se do světské existence je pro člověka nesmírnou škodu a nemá z toho pražádný užitek.
