22. 7. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 225 - 229, Nesmrtelnost
Nesmrtelnost
225. Nesmrtelnost je vyhrazena těm, u nichž zemřelo ego – nečistý, vyprázdněný pocit „já jsem tělo“ – které zahaluje jejich nesmrtelnou podstatu sat-čit-ánanda, jež je tím nejdražším.
225. Neužitečné, přízraku podobné ego, odívající se do nečisté, masité formy, kterou považuje za já, když v ní křepčí, zahaluje uvědomění naší nesmrtelné sat-čit-ánada podstaty, která jediná přináší štěstí. Nesmrtelnost, o níž nelze nikdy přijít, je tu jen pro ty, v nichž ono ego vyhaslo.
Sádhu Óm: Někteří pomýlení aspiranti se uchylují k různým druhům jógy, aby se vyhnuli tělesné smrti, nebo si alespoň prodloužili život. Mylně věří, že tohle je nesmrtelnost. Bhagaván se nad těmito lidmi slitoval a jasně zde vyjádřil pravdu o nesmrtelnosti.
226. Kvůli klamu, že toto cizí tělo je já, nás zdánlivě postihují zrody a úmrtí. Věčnost, naše skutečná podstata, je dosažená jen tehdy, když je tento klam zcela odstraněn.
226. Zrození a smrt se vás drží jen kvůli sebeklamu, že považujete cizí tělo za vaše pravé bytí. V ten okamžik, kdy je tento silný sebeklam zničen, je dosaženo nesmrtelnosti – vaší pravé podstaty.
Sádhu Óm: Zrození a úmrtí se týkají jen těla. Když však považujeme tělo za já, pak cítíme „narodil jsem se a zemřu“. Chceme-li dosáhnout věčnosti, stačí se jen zbavit klamného ztotožnění s tělem. Pak si uvědomíme, že jsme vždy nezrozené a vždy nesmrtelné Já.
227. Smrt není nic jiného nežli sebeklam „já jsem tohle cizí tělo“. Věčnost představuje blaženost, získanou tehdy, když onen sebeklam zmírá skrze poznání nedvojného Já.
227. Smrt není nic jiného nežli sebeklam, který vystoupí s přijetím cizího těla za já. Věčnost je pak blaženost Já – nerozlišující vědomí, které v okamžiku smrti ega – onoho sebeklamu – splyne s vámi.
(DG) Bhagaván: Nesmrtelní jsou ti, jejichž srdce prostoupila stála jsoucnost átma svarúpy. Smrtí, která vás navštěvuje a v srdci budí strach, je vaše pevné objetí lhostejné nepozornosti (pramada – zapomínání) k átma svarúpě. Když tuto nepozornost po velkých bojích vyvrátíte z kořenů a odhodíte, dosáhnete nesmrtelnosti. Stavu věčnosti tak dosáhli ti, jejichž ega zemřela. Ignoranti s nafouklými egy jsou opravdu mrtví. (Padamalai, str. 308, v. 10-13)
228. Lze dosáhnout nesmrtelnosti bez toho, že by člověk, považující tělo za já, nezemřel jako Já? (Aniž by nebyl v toto Já přetvořen? – pozn. překl.) Stane se tak v obavách z tělesné smrti, která navodí zkoumání „kdo je toto já?“.
228. V důsledku nevědomosti si ten, kdo je spoután představou „já jsem tělo“, plete smrt těla se svojí vlastní smrtí. Strach ze smrti by měl jeho pozornost stočit k sobě samému zkoumáním „kdo jsem já?“, tím by měl vstoupit do Srdce a uvědomit si, že on sám nemá jiné bytí než nesmrtelné Já – skutečnost. Může někdo dosáhnout stavu nesmrtelnosti, pokud jeho mysl nezemře, aniž by se nepřeměnila v toto Já?
229. Poznejte a připusťte, že nesmrtelnost je jen čirá záře (záře čirého vědomí), prostá sebeklamu mentálních proměn. Smrt nelze překonat ničím jiným nežli tímto čirým vědomím.
229. Ochraňujte ve svém Srdci záři čirého bytí, prostou mysli – zkresleného sebeklamu. Ochraňujete zde tuto jedinečnou ambrózii, poskytující nesmrtelnost. Smrt, vnitřní sebeklam, nelze ukončit ničím jiným nežli zakoušením tohoto bytí, které je čirým vědomím.
Sádhu Óm: Smrt je jen důsledkem nevědomosti, a proto se v tomto verši říká, že může být překonána jen poznáním – čirým vědomím Já.
