18. 7. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 223 - 224, Touha po siddhis (II)
223. Ach člověče! Nejzázračnější siddhi jsi ty, který jsi čirým, beztvarým vědomím Já. Přesto bereš tělo s jeho končetinami za já a tančíš s ním, jako by bylo skutečné. Ve srovnání s tím i osmero druhů siddhis nepředstavuje nic k divení.
223. Ty, který jsi Já, jehož formou je prostor čirého vědomí, povstáváš a tančíš jako tělo, když máváš rukama i nohama, jako by tělo bylo skutečné a věčné. Tohle je něco mimořádného, a ne osmero siddhis. Tohle je vskutku zázrak!
Michael James: „…a tančíš s ním, jako by bylo skutečné“ – zde se odkazuje na úsudek ega, že ono je činné a podstupuje mnohé zrody a úmrtí.
Sádhu Óm: Když se tu mluví o člověku jako o „čirém“, myslí se tím, že není žádným z nečistých atributů, kterým je např. mysl. Když se o něm mluví jako o „beztvarém“, znamená to, že není nijakou formou, jako třeba tělo. Když se popisuje jako vědomí Já, ukazuje to, že není ničím hmotným, jak je tomu u necitného (v principu neživého) těla. Ale protože jsme očividně schopni se zaměnit za tohle všechno (tj. za ego), přičemž je to přímý protiklad naší pravé podstaty, Bhagaván to nazývá nejzázračnější siddhi. Její zázračnost spočívá v tom, že nehybné Já se stává jakýmsi egem a následně vykonává činnosti a podstupuje mnoho zrodů a úmrtí. Bhagaván zde vysvětluje, že je to mnohem podivnější než jakákoli z osminásobných siddhis, protože tato nejzázračnější siddhi způsobuje, že vždy dokonalé Já se stává nedokonalým egem.
Muruganar: Za div divů lze označit jen čit-džada-granthi.
David Godman: Čit-džada-granthi tj. uzel (granthi) poutající vědomí (čit) k neživému/necitnému tělu (džada) je falešnou představou, která vymezuje vědomí do fyzického těla. Roztětí tohoto uzlu představuje osvobození.
(DG) Dnes se v Bhagavánově přítomnosti hovořilo o siddhech (lidech, kteří získali siddhis). Někteří z návštěvníků kromě jiného pronesli, že byli tací, co o siddhi usilovali a uspěli.
Bhagaván je dlouho a trpělivě poslouchal a pak s mrzutostí v hlase promluvil: „Mluvíte o siddhech. Říkáte, že kdesi čehosi dosáhli. Kvůli tomu se věnují sádhaně a provádějí tapas. Není však skutečnou siddhi to, že ačkoli jsme opravdu prostí formy, máme tělo s očima, nohama, rukama, nosem, ušima a ústy a s tímto tělem děláme to či ono? My jsem siddhové. Když chceme jíst, dostaneme jídlo, když chceme vodu, dostaneme vodu, když chceme mléko, dostaneme mléko. Nejsou tohle všechno siddhis? Když v každé chvíli prožíváme takové množství siddhis, nač ještě žadonit o další? Co ještě chtít? (Letters from Sri Ramanasramam, 10. 8. 1946)
(DG) Návštěvník ze severní Indie se zeptal, zda džňánin získává siddhis automaticky, nebo o ně musí usilovat, pokud si je přeje.
Bhagaván: Kdo je džňánin? Kdyby byl tělem, které vidíte, pak by jeho siddhis byly zjevné ostatním tělům. Džňánin je však čirým uvědoměním, tak odkud získá siddhis a komu je pak bude ukazovat?
Lidé spatřují spousty věcí, které jsou mnohem zázračnější než ty takzvané siddhis, přesto se jim nediví, třebaže je vidí každý den. Nevidí zázrak v člověku, který se zrodí téměř z ničeho a po narození není větší než tato elektrická lampa, ale pak se stane mohutným zápasníkem, nebo světoznámým umělcem, řečníkem, politikem či mudrcem. Lidé se však diví, když mrtvola promluví. (Guru Ramana, str. 99-100)
224. Dosažení Já, které je prvotní příčinou všeho, a poznání osvobození – jen to je pravá džňána siddhi. Všech dalších osmero druhů siddhis náleží pouze vlnící se mysli a její síle představivosti.
David Godman: K následujícímu verši 224 je přidán ještě jeden, složený Bhagavánem, který jsme označili jako 224a. Tento a další verše se poprvé objevily v roce 1980 v malé tamilské brožuře Precious Word and Stray Verses of the Maharishi, kterou dali dohromady K. Natéšan a Kundži Svámí. Nejsme si však jisti, že se o jedná o verše, které by byly součástí Guru Váčaka Kovai, a proto jsme je zahrnuli do textu jen v případech, které nám přišly vhodné.
224. Pravou džňána siddhi je jedině dosažení naší svarúpy, která je brahman – majestátnost osvobození. Všechny další různorodé siddhis, počínaje anima (schopnost se zmenšit), náleží zmatečné vřavě, jejíž příčinou je obrazotvorná síla popletené mysli.
224a. Můj synu, ani kouzelník, když šálí svět, nepodléhá jím vyvolané iluzi. Ale siddha nejprve oklame sám sebe a pak tento klam podstrkuje světu. Jaký to div!
