8. 8. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 22 - 25, Pravda či skutečnost světa (II)
22. Tento svět prázdných jmen a forem, které jsou představou pěti smyslů a jakýmsi zjevením v čistém, svrchovaném Já, by měl být chápán jako mysteriózní hra máji, mysli, která, tvářící se jako skutečná, povstává z Já, ze sat-čit.
22. Dobře rozumějme, že světové jeviště prázdných jmen a forem, zahrnující objekty vnímané pěti smysly v dokonale čiré svarúpě, ve svrchovaném Já, je pouhou boží hrou máji-mysli, která v této svarúpě, v bytí-vědomí, vyvstává jako jakási neskutečná představa.
Michael James: Původ máji, doslova „to, co není“, je neznámý. V člověku se projevuje a působí jako mysl. V Bohu ji lze vysledovat skrze jeho činy – stvoření a rozpouštění celého vesmíru. Když je poznána pravda, mája zaniká, jelikož je viděna jako neexistující.
Vidoucí (mysl či já) a viděné (svět) povstávají v Já současně. Pokud Já vnímá samo sebe prostřednictvím sama sebe, je to Já. Pokud je spatřováno prostřednictvím mysli či vidoucího, pak se Já jeví jako svět či jako to, co je viděné.
(DG) Otázka: Jsou jména a formy skutečné?
Bhagaván: Zjistíte, že nejsou oddělené od adhistana (podkladu). Když se snažíte jméno a formu uchopit, naleznete jen skutečnost. Dospějte proto k poznání toho, co je skutečné ve všech třech stavech (bdění, snění, spánek beze snů). (The Power of the Presence, část 1. str. 251-2)
23. Realizovaný, nepoznávající ničeho jiného nežli Já, které je absolutním vědomím, neprohlásí, že svět, nemající v pohledu svrchovaného brahman nijakou existenci, je skutečný.
23. Ti, v jejichž vědomí neexistuje uvědomění čehokoli jiného nežli Já – absolutní plnosti vědomí, nebudou tento svět, který z pohledu Boha (brahman) neexistuje, prohlašovat za skutečný. Nikdy se neodchylují od absolutní plnosti (paripuránam); to je jejich charakteristickým znakem.
Michael James: Tamilským slovem Iraivan se obvykle označuje Bůh, Pán tohoto světa. Bhagaván na jiném místě vysvětluje, že trojice člověk, svět a jejich Pán se v máji vždy objeví současně, a proto před zrakem takto projeveného Pána, Boha, tento očividný svět existuje. Když si Bhagaván tento verš přečetl, poznamenal: „Kdo říká, že v pohledu Boha neexistuje žádný svět?“, ale když Šrí Muruganar vysvětlil, že použil slovo Bůh ve smyslu svrchovaného brahman, Bhagaván vysvětlení přijal a verš odsouhlasil.
David Godman: V učení Bhagavána obvykle existuje rozdíl mezi Bohem a brahman. Iraivan, tamilské slovo, označující zde Boha, přibližně odpovídá pojmu Íšvara, obecně používanému sanskrtskému pojmu pro zosobněného Boha, který dohlíží na činnosti světa. Bůh, svět a džíva (individuální bytost) vyvstávají a existují společně. Ovšem podle Bhagavána to v podstatě nejsou existující entity, protože nejsou stálé. Všechny časem vplynou v brahman – v neosobní, absolutní a neměnnou skutečnost – a rozplynou se.
Když džívá vnímá svět jako oddělenou entitu, pak existuje i Bůh, který vládne záležitostem světa. Jestliže džíva neexistuje, přestanou existovat i svět a Bůh.
V této kapitole existuje ještě pár příkladů (např. verše 33 a 38), kde Muruganar používá slovo Bůh tam, kde bylo patrně vhodnější použít termín brahman.
24. Och člověče, jako papoušek netrpělivě čekáš až dozraje plod kapoku. Tvrdošíjně lpíš na svých utrpení. Věříš, že tento svět jevů je skutečný a příjemný. Pokud by byl svět skutečný proto, že se před tvými smysly projevuje, pak by ses dokázal napít z fata morgány.
24. Ty, jenž věříš, že svět, zakoušený jen jako objekty smyslů, je skutečný, když jej máš v lásce jako cosi hodnotného, budeš nakonec zklamán jako papoušek, čekající na dozrání kapoku! Má-li svět být skutečný proto, že je vnímám, pak je skutečná i voda, viděná ve fata morgáně, protože je rovněž vnímána.
Michael James: Ovoce kapoku zůstává na stromě stále zelené. Ani po dozrání nezmění barvu. Papoušek zatím netrpělivě čeká a doufá, že ho sní, jakmile ovoce změní barvu, ale nakonec je zklamaný, když plod pukne a vytrousí chlupatá semínka.
David Godman: Kapok je velký lusk, který nemění svoji zelenou barvu. Když nakonec dozraje, pukne a odhalí svůj vnitřek – nepoživatelnou, bílou, načechranou masu vláken. Očekávání, že ze světa plyne nějaký prospěch, je tu srovnáváno s bezvýslednou bdělostí papouška, který v nevědomosti očekává, že mu z plodu kapoku kápne cosi dobrého.
25. Zapomínajíc na Já, které (vidoucímu) poskytuje světlo k vidění (vědomí k uvědomování – pozn. překl.), a takto popletení, neběhejte za zjevením (světa, který vidíte). Projevení zmizí, a proto není skutečné. Ale Já, zdroj tebe (vidoucího), nemůže nikdy zmizet, takže jej poznej. Ono jediné je skutečné.
25. Nebuďte zmateni opuštěním stavu jasu, hlediska svarúpy, abyste se poté zabývali projevením a brali je za skutečné. Co se projeví, zmizí, a není proto skutečné. Ale skutečná podstata toho, kdo spatřuje, nepřestane nikdy existovat. Poznejte, že jen toto je skutečné.
