11. 7. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 219 - 222, Touha po siddhis (I)
Touha po siddhis
219. Chamtivě žebrat u Boha o malicherné siddhis; u Boha, který je připravený darovat sám sebe, tj. vše, je stejné jako žebrat o okoralou ovesnou kaši u dobrodince, jehož srdce daruje vše, oč je požádáno.
219. Dychtivě žebrat o bezcenné siddhis u Boha, který je vším, a který daruje i sám sebe, je jako žebrat o okoralou ovesnou kaši u štědrého a bohatého dobrodince, ochotného dát cokoli.
220. Ten, kdo doputuje do světa átma siddhů – k nekonečnému prostoru vědomí Já – a dál touží po siddhis, se podobá tomu, kdo dosáhl nebes, kde je k dispozici božský elixír, udílející nesmrtelnost, a dožaduje se zkysané a okoralé ovesné kaše.
220. Toužit po troše siddhis a sedět přitom v přítomnosti átma siddhy, který představuje svarúpu – neomezený prostor vědomí – je jako žebrat o zkysanou ovesnou kaši v nebesích, kde se k jídlu volně nabízí skvostný nektar, poskytující nesmrtelnost.
Sádhu Óm: Pojem „svět átma siddhů“ (átma sidha lóka) lze vyložit mnoha způsoby. Hlavním významem je Já, protože všichni átma siddhové jsou Já a nic než Já a v jejich pohledu proto neexistuje žádný svět (lóka), který by nebyl Já. Dále to může znamenat fyzickou přítomnost gurua či átma džňánina. V tomto případě se verš zmiňuje o těch nešťastnících, kteří navzdory tomu, že byli požehnáni společností Bhagavána Ramany, jej kvůli své lačnosti po siddhis opustili. Slova „ten, kdo doputuje do světa átma siddhů“ mohou také znamenat. „ačkoli ego žije v milosrdenství vždy dosaženého Já“.
221. V srdci, v němž vzplál plamen svrchované zbožnosti, se nashromáždí všechny siddhis. Ovšem takovýto stoupenec, jehož mysl se stala kompletně kořistí Pána, nebude mít pro siddhis žádné zalíbení.
221. V srdci, které stravují plameny svrchované zbožnosti, se současně nakupí všechny siddhis. Ovšem ryzí stoupenci, kteří si přejí držet se výhradně chodidel svého Pána, nebudou po siddhis ani v nejmenším toužit.
(DG) Bhagaván: V těch, jejichž srdce jsou přirozeně zakotvená v přebývání v Já, vyvstane osmero velkých siddhis a budou se jim předvádět. Ti jim však nebudou věnovat sebemenší pozornost, protože se radují, ponořeni v šivam. Siddhis jsou příčinou trápení. (Padamalai, str. 131, v. 32-33)
222. Pokud aspirant, jdoucí cestou osvobození, rozvíjí siddhis a libuje si v nich, jeho ego naroste, a tím se utuží i jeho otroctví.
222. Jestliže sádhakové, usilujíc na cestě osvobození, nasměřují své mysli k rozličným siddhis, svázanost, která je drží, bude silnější a silnější, takže se ego – kořen svázanosti – bude čím dál více naparovat.
(DG) Bhagaván: Směřování mysli k siddhis představuje kámen úrazu, bránící postupu ke svrchovanému stavu osvobození. S výjimkou džňána siddhis (dosažení džňány) jsou všechny další siddhis jen představami mysli. (Padamalai, str. 315, v. 1-2)
Bhagaván 7. Dosažení osvobození představuje jen absolutní ztišení mysli. Když tomu tak je, tak mi řekněte, jak se mohou ti, co svoji mysl zapřáhli pod jho siddhis, které nejsou bez mentálního úsilí dosažitelné, ponořit do blaženosti osvobození, která znamená úplné ustání mentálních aktivit?
Bhagaván 7. Samotné utišení mysli představuje osvobození, které je vždy dosažené. Když tomu tak je, tak mi laskavě řekněte, jak se ti, kteří své mysli nasměřovali k siddhis, jichž nelze dosáhnout bez mentální aktivity, mohou ponořit do blaženosti osvobození, která je oproštěná od nepokojné mysli?
Michael James: Viz také The Call Divine, svazek IV, str. 401. Tento verš se rovněž nachází v Ulladu Narpadu Anubandham jako verš č. 16.
Sádhu Óm: Verš vysvětluje, že žádné siddhis nemohou fungovat bez čita čalana (mentálních aktivit). Na druhé straně siddhis, zdánlivě vykonávané džňáninem, jehož mysl je mrtvá, jsou něco jiného, protože představují působení boží vůle. Džnánin proto nemá pocit konajícího (tj. džňánin nepociťuje, že siddhis předvádí). Měli bychom vědět, že džňánin předvádí siddhis bez jakýchkoli mentálních aktivit. Na druhé straně ten, kdo cítí „předvádím siddhis, vykonám s pomocí siddhis, nebo vládnu nad siddhis“, bezpochyby není džňáninem.
