×
1. 7. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 215 - 217, Šakti a šánti (síla a mír)
Šakti a šánti (síla a mír)
215. Pro sílu Já, která je silou všemohoucí Milosti, není nic nemožné. Jsou lidé, co prohlašují: „Vše se dá prosadit silou meče a štítu.“ Je to dáno jejich povahou, která je pošpiněna májou, a jejich představou: „jsem tohle oplzlé tělo.“
215. Síla Já je výhradně silou boží Milosti. Bez síly Já nelze tedy zdárně vykonat žádný skutek. Jen kvůli nečistému sebeklamu, který tančí a uchvacuje těla jako já, mohou někteří tvrdit: „Co nedokáže síla Já, dokáže síla paží a meče.“
Sádhu Óm: Tento verš vysvětluje úspěch, kterého bylo dosaženo božskou silou nenásilného odporu během indického boje za nezávislost.
216. Ti, co říkají, že síla a mír se od sebe liší, neví, o čem mluví. Co vládne uvnitř jako mír, je vyjádřeno vně jako síla.
216. Ti, co tvrdí, že síla a mír se od sebe liší, jako by byly na sobě nezávislé, neví, jak se věci ve skutečnosti mají. Velebený mír, dosažený stočením se do nitra před tvář Já, je viděný jako síla, jestliže vychází vně.
Bhagaván 6. Co je zakoušeno jako mír, když se mysl stočí do nitra, je zakoušeno jako síla, je-li to nasměrováno vně. Jen džňáninové, kteří hluboce zkoumali (skutečnou povahu Já během introverze i extroverze) a uvědomili si ji, ví, že mír a síla jsou jedním a tímtéž.
Bhagaván 6. Mír v Srdci představuje sílu, když je viděn zvnějšku. Ti, co zkoumali a tuto pravdu poznali, ví, že obojí je jedno a to samé.
Sádhu Óm: Existuje pořekadlo: „Co je těžší, vybudovat hráz a zadržet povodeň, nebo hráz prolomit a způsobit povodeň?“ Spoutat mysl, jejímž zvykem je se s ohromnou silou toulat světem, a držet ji mírumilovně v Srdci – k tomu je zapotřebí svrchovaná síla Milosti. Ale povolit mysli, a tak jí dovolit, aby vytvářela a spatřovala nesčetné vnější světy, k tomu stačí jen ždibec svrchované síly. Proto jsou síly stvoření a udržování jen nepatrným odleskem svrchované síly vnitřního míru. Pokud to nějaký aspirant pochopí, bezpochyby už nebude nadále očekávat potěšení ze získání osmera siddhis a ani se o ně nebude zajímat. Stejně tak se nebude divit síle, která vytváří a udržuje celé vesmíry.
217. Sílu k potrestání jiných lidí nejrůznějšími způsoby, lze nalézt jen u toho, kdo si vypěstoval vznešený charakter a ctnostné chování. Ovšem jediným skutečným znakem dosažení pravého božství je svrchovaná shovívavost.
217. V mysli, v níž kvete vznešený tapas, bohatě narůstá síla trestat druhé lidi rozličnými způsoby. Nicméně puncem pravé džňány, která je svojí podstatou božská, je prostá a mírná povaha, oplývající láskou a milostí.
Sádhu Óm: Největší a ryzí síla spočívá v tom, aby byl člověk vnitřně v Míru. Tím je schopen soucítit s ostatními a promíjet jim. Vůbec s tím nelze srovnávat vnější moc k trestání jiných lidí. Tento verš tak potvrzuje myšlenku předchozího verše.
David Godman: Na podobné téma složil verš i Muruganar. Verš je součástí Šrí Ramana Déva:
Ramana byl mimořádně chválen těmi, co měli trvalou moc jak trestat, tak žehnat. U Ramany jsme však viděli jen plné odhalení a záři jeho síly žehnat. Jeho sílu trestat jsme nikdy nespatřili. (Sri Ramana Deva Malai, v. 170)
Jednou si někdo stěžoval Bhagavánovi na nesrovnalosti a korupci v ášramu. Bhagaván odpověděl: „Nepřišel jsem sem, abych vás trestal. Kdybych s tím začal, pak by v ášramu nenalezla klid ani vrána.“ (Living by the Words of Bhagavan, str. 229)