22. 6. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 212 - 213, Vibhútí - posvátný popel (II)
212. Ti, kdo toto vibhútí, které je skutečností, milují a uctívají, se tímto vibhútí sami stanou. Majíc vyhlazené ego, přebývají navždy jako vibhútí, které je Já.
212. Ti, kdo zbožně uctívají skutečnost, jež je vibhútí, sami v toto vibhútí uzrají. Vibhútí je jedině vědomí átma svarúpa, v němž zmírá ego. Noste toto vibhútí tím, že budete milovat átma svarúpu a přebývejte jako ona.
Muruganar: Popisované vibhútí, které zůstává jako nespálený zbytek, když bylo vše sežehnuto džňána vičárou, je svojí podstatou svarúpa. Nošení vibhútí tak představuje prosté přebývání jako Já, které je ega prostým vědomím.
David Godman: Přirovnávání vibhútí k Já má dlouhou a významnou historii. Džňánasambandhar, jeden ze zakládacích světců Šivaismu, složil před 1500 lety slavnou báseň o jedenácti slokách. První tři sloky, které zde uvádíme, jsou typické pro celou báseň:
Mantra je svatý popel,
vše, co nosí bohové, je svatý popel,
krása je svatý popel,
vše velebené je svatý popel,
tantra je svatý popel,
účel náboženství je svatý popel.
Je to posvěcený popel božského Pána Alavaje,
který sdílí svoji podobu s Umou, jejíž rty jsou rudé.
Svatým popelem je obsah Véd,
svatým popelem je ztišení kruté bolesti,
svatým popelem je udělení moudrosti,
svatým popelem je to, co odstraňuje nevědomost,
svatým popelem je ten, kdo je hoden opěvování,
svatým popelem je to, co skutečně existuje.
Je to posvěcený popel božského Pána Alavaje,
obklopeného rýžovými poli, svlažovanými chladivou vodou.
Dárce osvobození je svatým popelem,
vše, co nosí mudrci, je svatým popelem,
co je pravdivé, je svatým popelem,
co je chváleno světci, je svatým popelem,
co podněcuje zbožnost, je svatým popelem,
co je velebeným potěšením, je svatým popelem,
co přináší spásu, je svatým popelem.
Je to posvěcený popel božského Pána Alavaje,
(Tévaram, 2.66, v. 1-3)
213. Když se neživé ego stáčí sebepozorností do nitra, kde zmírá, v Srdci zahoří oheň džňány a svým planoucím rudým plamenem stráví všechny tři světy. V tom tkví význam rudé kumkumy.
213. Ego – falešná nápodoba vědomí – se zkoumáním „kdo jsem já?“ stáčí k Já, čímž započne jeho zánik. Když dosáhne svého zrodu – Srdce – je zde kompletně zničeno. Oheň átmadžňány jej zachytí a rozcupuje. Všechny tři světy kompletně přetvoří v jednolitou masu rudého ohně. Tento oheň je symbolizován červenou kumkumou.
Michael James: Tři světy představují nebesa, země a podsvětí.
David Godman: Tři světy jsou tvořeny tímto fyzickým světem a dvěma světy, které jsou nad ním a pod ním. Kumkuma, červený prášek, se dělá z rozdrceného turmeriku a limetkové šťávy. Kumkuma představuje Šivovu svátost, rozdávanou během vyvrcholení hinduistických obřadů. Vibhútí se se rozdává v těch Šivových svatyních, kde božstvo představuje mužský aspekt a kumkuma tam, kde božstvo představuje ženský aspekt.
Muruganar: Smyslem verše je, že pravda, symbolicky vyjádřená kumkumou, je vědomí, které je Já. Vynoření se zkušenosti sebepoznání při zániku ega, je vysvětleno v 30. verši Ulladu Narpadu:
Bhagaván: Zkoumáním „kdo jsem já?“ v nitru mysli, když se dosahuje Srdce, individuální já v hanbě zemdlí a tu se náhle projeví skutečnost sama o sobě jako Já Jsem Já. Třebaže je takto odhalená, není to ego – já, je to dokonalé bytí, absolutní Já
