20. 6. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 209 - 211, Vibhútí - posvátný popel (I)
Vibhútí (posvátný popel)
209. Když oheň džňány spálí imaginární ego s jeho od bez počátku nahromaděnými tendencemi, zůstane samotná skutečnost, která je svatým vibhútí. To vězte.
209. Džíva (jedinec) je tvarem ega. Je to nepravé vědomí, které od bez počátku nahromadilo masu vásán, sídlících v Srdci. Je-li tato forma spálena a zcela zničena ohněm džňány, zbytek svatého popela, který vplyne do Srdce jako absolutní bytí, představuje pravou formu božího para (transcendentálního) vibhútí.
Sádhu Óm: Vibhútí zde představuje Já, které po zničení ega samo zazáří.
David Godman: Následující verše obsahují sérii připodobnění, které rozvádějí mystický význam vibhútí. K tomu se hodí dodat pár poznámek
Vibhútí, jemný, sypký šedý popel, je rituální svátost, která je pro uctívání Šivy naprosto ústřední. Posvěcuje ty, kteří jsou jím potření (obvykle na čele), a rozdává se při vyvrcholení obřadů spojených s uctíváním Šivy. Tento popel je mimořádně ctěný, protože se má za to, že obsahuje esenci samotného Šivy.
Vibhútí se vyrábí z kravského hnoje. Hinduisté považují za posvátné vše, co pochází z krávy, jako např. mléko, ale i moč a hnůj. Kravský hnůj se rituálně přeměňuje ve vibhútí spálením v ručně vyráběných píckách. Obvykle se tak děje jednou ročně ve sváteční den.
Bhagaván: Karpura arati (kroužení či mávaní hořícího kafru v průběhu púdži) představuje symbolické spálení mysli světlem osvícení. Vibhútí (posvátný popel) je Šiva (absolutní bytí) a kumkum (rumělkový prášek) představuje šakti (vědomí).
Vibhútí je dvojího druhu – paravibhútí a aparavibhútí (fyzické či hmotné vibhútí). Svatý popel naleží k tomu druhému. Para je to, co zůstává, když ohněm realizace shoří všechny nánosy. Para je absolutní bytí. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 89)
Muruganar: Všechny člověkem nashromážděné vásány, sídlí v Srdci.
Bhagaván: Srdce je tiché – jeho ústa jsou zavřená. Uvnitř jeho dutiny je usazena hutná temnota (nevědomosti), naplněná všemi tužbami. Sem směřuje veškeré nervstvo. Je to domov dechu, mysli a světla poznání. (Ulladu Narpadu Anubandham, v. 19)
David Godman: Ačkoli je transcendentální (para) vibhútí poznáno a dosaženo prostřednictvím čisté gunysattvy, toto paravibhúti je ve skutečnosti nirguna (tj. neprojevené). Proto se vibhútí označuje jako „popel“ a nikoli jako „bílý popel“ (když bílá barva je tradičně spojována se sattva gunou). O „posvátném popelu“ se hovoří proto, že přináší ryzí prospěch a osvobozuje z bídy zrození ty, kteří v minulosti usilovali a dosáhli čistoty sattva guny.
210. Svrchovaný Pán, oděný do podoby gurua, svítí ohněm džňány. Svojí svrchovanou řečí (para vak) beze slov pronáší jedno jediné slovo, kterým v nitru čistého Srdce spálí ego svého žáka. Znovunastolení stavu Já představuje vibhútí věnované guruem.
210. Projevený Bůh, ujímající se milostivé podoby gurua – bráhmana, poskytuje stoupencům ten nejvyšší prospěch. Ego-vědomí (žáka), které se zděšeně zmítá ve světě jako jelen lapený do sítě, představuje hnůj krávy. Bráhman vyslovuje jedinečné slovo – nikoli fyzickou řečí, ale tím, co řeč přesahuje. To proto, aby zapříčinil naprosté zničení ega. Bráhman rozněcuje oheň čisté džňány. Spaluje ego (kravský hnůj) ve svatyni Srdce. Zbytek, který po spálení zůstane, s potěšením věnuje žákovi, čímž mu žehná: „Žij plný život pro slávu Šivy!“ To je paravibhútí.
Sádhu Óm: Vibhútí se připravuje sežehnutím kravského hnoje v peci bez přístupu vzduchu. Ve filozofii Šaiva Siddhanta je člověk všeobecně znám coby „kráva“, takže kravský hnůj zde symbolizuje lidské vásány. Jsou-li tyto vásány spáleny na popel, zbývá jedině Já.
David Godman: Bráhman zde znamená kněze, který dohlíží na obřad spálení kravského hnoje na popel. Spálení (sežehnutí, pražení) je termín popisující proces, kdy je hnůj přeměněn na popel.
Muruganar: „Jedinečné slovo“ znamená mauna upadéša (vyučování prostřednictvím ticha).
211. Ti, kdo jsou potřeni tímto vibhútí, nemají zde na světě sobě rovna. Toto vibhútí, jež je skutečností, tato myšlenek prostá a skvostná džňána, představuje věčnou duchovní hojnost.
211. Ti, kdo jsou potřeni tímto vibhútí, nemají zde v ohromném světě sobě rovna. Čiré bytí, vibhútí džňány, zázrak prostý myšlenek, je vskutku vrcholnou nevyčerpatelnou hojností.
Muruganar: V tomto stavu jsou myšlenky zcela nepřítomny, a protože tento stav září vždy čistě, aniž by se mu cokoli vyrovnalo, oslavuje se jako „zázrak prostý myšlenek“.
