1. 8. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 19 - 21, Pravda či skutečnost světa (I)
Pravda či skutečnost světa
19. Jelikož je samotná příčina spatřována coby její následek, tak i vědomí (brahman), které je příčinou, je skutečností, zřetelnou jako plod angreštu na naší dlani. Tento nesmírný vesmír je následkem brahman. Třebaže jej svatá písma popisují jako pouhá jména a formy, můžeme o něm prohlásit, že je také skutečný.
19. Samotná příčina (skutečnost) se projevuje jako následek (svět). Protože vědomí – příčina tohoto nezměrného vesmíru, který je v písmech popisován jako pouhá jména a tvary – představuje skutečnost zřejmou tak, jako plod angreštu na naší dlani, lze o tomto ohromném světě říci, že je skutečný.
Sádhu Óm: Brahman má pět aspektů. Sat-čit-ánanda-náma-rúpa (bytí-vědomí-míruplná blaženost-jméno a forma). První tři aspekty jsou skutečné, věčně osvětlující, zatímco jméno a forma představují neskutečné aspekty, protože se jenom zdají existovat a jsou závislé na tom, že je sat-čit-ánanda osvětluje (umožňuje jejich zdánlivou existenci – pozn. překl.).
Pokud však někdo spatřuje příčinu, sat-čit-ánanda, která je skutečná, může prohlásit, že projevená jména formy, tedy tento vesmír, je také skutečný.
David Godman: Slovem nelli se v tamilštině označuje malé, zelené ovoce, podobající se angreštu (výrazy „nelli“ a „amalaka“ byly použity v anglických verších – pozn. překl.). Jinde v Indii je známé jako amla. Na mnoha místech Indie lidé říkají „je to jasné, jako amla na něčí dlani“, čímž myslí, že je něco jasné, očividné a nevyvratitelné. V básnické sbírce Átma Vidja Bhagaván napsal: „Dokonce i pro největšího pochybovače je Já tak skutečné, že ve srovnání s ním je amla, držený v jeho ruce, pouhou iluzí.“
(DG) Nauku sdělující část Guru Váčaka Kovai zde začíná dlouhou sérií veršů, představujících Bhagavánovy pohledy na podstatu a skutečnost světa.
Otázka, zda je svět skutečný, se v indické filozofii neustále opakuje a Bhagaván byl mnohokrát tázán, jak se na toto téma dívá. Abychom porozuměli souvislostem a podkladu jeho odpovědí, je nutné správně chápat, co Bhagaván myslí slovem skutečný a slovem svět.
V běžné mluvě slovo skutečný obecně označuje něco, co lze vnímat smysly. To je ovšem zavádějící překlad sanskrtského slova sat, které se často převádí jako bytí či existence nebo jako skutečnost. Bhagaván má, stejně jako mnoho dalších indických duchovních učitelů, zcela jinou definici skutečnosti: „Co je měřítkem skutečnosti? Skutečné je jen to, co existuje samo o sobě, co samo sobě prokazuje a co je věčné a neměnné. (Maharshi's Gospel, str. 61)
V indické filozofii není skutečnost definována vnímavostí, ale věčným trváním, neproměnlivostí a sebepoznáváním. Tato důležitá definice je rozvedena v rozhovoru, z něhož byl použit zmíněný citát. Celý rozhovor je uvedený jako poznámka k verši 64.
Muruganar ve svých komentářích k veršům 63 a 64 zdůrazňuje, že svět se v sanskrtu řekne lóka, což doslova znamená „to, co je viděno“. Tamilština má pro slovo svět označení ulagu, což je odvozenina ze slova lóka a má tentýž význam. Pokud dá někdo dohromady uvedenou definici slova svět spolu s Bhagavánovým popisem skutečnosti, pak se otázka „je svět skutečný?“ stává zkoumáním trvalé skutečnosti toho, co je vnímáno. Jsou vnímané objekty stálé, neměnné a sebeznající (sebeozařující)? Odpovědí na otázku je jasné NE. Jména a formy, vnímané vidoucím, nenaplňují podmínky definice skutečnosti podle Bhagavána a jako takové jsou přechodné a neskutečné.
Podle Bhagavána se jména a formy projevují v brahman, jež je jejich podkladem. Brahman splňuje výše uvedená kritéria skutečnosti, neboť je jediné, stálé, neměnné a sebeznající. Jestliže tuto definici člověk přijme, plyne z ní, že brahman je skutečné, zatímco svět (soubor vnímaných jmen a forem) je neskutečný. Výrok „brahman je skutečný, „svět je neskutečný“ představuje kritérium filozofie védánty, které se neustále opakuje.
Védánta představuje filozofii odvozenou z Upanišad, což jsou závěrečné části Véd. A určitý pododdíl védánty, který se shoduje s učením Bhagavána, je známá jako advaita, což přeloženo znamená „nedvojnost“. Nedvojnost kromě jiného znamená, že neexistují dvě oddělené entity – brahman a svět, že vše je jediným, nedělitelným celkem. Je velmi důležité si toto hledisko zapamatovat, protože představuje gordický uzel očividně paradoxních výroků Bhagavána ohledně přirozenosti a skutečnosti světa a jeho podstaty. Protože neexistuje nic od brahman odděleného, znamená to, že jména formy, které se v brahman objevují a manifestují, jsou součástí skutečnosti brahman. Je-li tedy svět poznáván a přímo zakoušen jako projevení v brahman, které je tohoto projevu podkladem, lze jej považovat za skutečný, protože již není vnímán jako oddělená entita. Zná-li člověk sám sebe jako brahman, pak poznává, že svět je skutečný, protože není rozeznatelný od vlastního Já. Pokud však člověk vnímá jen jména a formy, aniž by zažíval podklad, musí být tyto formy odmítnuty jako neskutečné, protože nesplňují přísnou definici skutečnosti.
Bhagaván tento postoj shrnuje v následující odpovědi: „Šankara (mudrc a filozof z 9. stol., významný učitel advaita védánty) byl za svůj náhled na máju (iluzi světa) kritizován, aniž by mu bylo rozuměno. Prohlásil, že (1) brahman je skutečné, (2) svět je neskutečný a (3) brahman je svět. Nezastavil se u druhého výroku, protože ten třetí vysvětluje dva předchozí. Znamená to, že svět je skutečný, je-li vnímán jako Já, a je neskutečný, když je vnímán odděleně od Já. Mája a skutečnost jsou proto jedno a totéž.
Mája představuje sílu tkvící v Já a od ní neodmyslitelnou, která vytváří svět, jevící se jako různorodý, třebaže jde o nerozdělitelný projev v brahman, ve zdroji této síly. Mája je jak silou, která do existence vynáší očividnou mnohost, tak je i samotným projevením. Nemá však žádnou v ní spočívající skutečnost, jak to vyplývá z následující Bhagavánovy odpovědi:
Otázka: Jaký je vztah mezi májou, silou, která způsobuje, že považujeme svět za skutečný, a átmanem – samotnou skutečností?
Bhagaván: Když se muž ve snu ožení, je ženich skutečný, ale manželka je iluzí. Jakmile se vzbudí, bude tímtéž mužem, jako dříve. Skutečné átman vždy zůstává takové, jaké je. Májou není ovlivněno ani poskvrněno. Átman si nebere máju či anátma (ne-Já), protože átman je celkem, zatímco látka světa (tedy jména a formy – pozn. překl.) je neskutečná. (The Power of the Presence, část 1, str. 257)
K pojmenování základního, skutečného podkladu používal Bhagaván mnoho termínů, nejenom brahman či Já. Jedním z jeho oblíbených slov, bylo vědomí, které je použité v tomto verši.
20. Nahlíženo z hlediska věčné, nezávislé příčiny se i trojí, sedmeré či jedenadvacateré světy budou jevit jako skutečné. Ale vidí-li člověk jen jména a tvary světa a má je za skutečné, pak i brahman, jejich příčina, se zdá být zcela neexistují či prázdná (súnja).
20. Světy, popisované jako trojí či čtrnácteré, jsou skutečné, pokud jsou spatřovány z hlediska primární příčiny (brahman), protože jejich (pravou) podstatou je nekončící existence. Když je však pozornost věnována jen jménům a formám, bude se i neporušitelná příčina – plnost – jevit jako neexistující.
Michael James: Popisy trojích, sedmerých a jedenadvacaterých světů se vyskytují v různých tradičních kosmologických systémech.
21. Kvůli (nevědoucím lidem), kteří před nimi projevený svět berou jako skutečný a příjemný, (je nutné, aby svatá písma prohlašovaly, že) svět je božím výtvorem. Ale pro ty, kdo získali nerušené poznání Já, je svět viděn pouze jako mentální představa, způsobující svázanost.
21. Nevědoucí člověk má před ním se jevící svět za skutečný, a proto mu holduje. Považuje ho za boží výtvor. Ale pro neotřesitelného džňánina, který přímou zkušeností poznává utrpení prosté Já, je svět jen klamající a svazující představou, která je výhradně mentální.
David Godman: Bhagaván obvykle učil, že projevení vnějšího světa se uskutečňuje jako jakási projekce individuálního já, které svět spatřuje. Je to velmi podobné snovému světu, který je rovněž mentálním výtvorem snícího. Kdo však nebyl schopen či ochoten takovéto vysvětlení přijmout, tomu Bhagaván říkal, že se jedná o boží výtvor. Jakmile je Já uvědoměno, je vnější svět poznán jako pouhá představa, bez ohledu na to, v kterou teorii člověk věří.
