28. 4. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 184 - 188, Důležitost sebepozornosti (I)
Důležitost sebepozornosti
184. Ego může prostřednictvím smyslů těla poznávat jen objekty jiné, než je ono samo, zatímco Já je zdrojem a skutečností, z níž ego povstává. Když tedy aspirant soustředí své úsilí na poznávání jiných objektů (které představují druhé a třetí osoby) než je on sám, podobá se hlupákovi, který se snaží uchopit svůj stín.
184. Vědomí, naše skutečná podstata, je podkladem pro poznávání ne-Já objektů, je vznešenou jistotou a dokonalým místem pro zakotvení pozornosti při meditační praxi aspirantů. Ti, kdo tohle nechápou a namáhají se meditací na jiné objekty, byť si u nich představují, že se nacházejí v Já, se vlastně snaží uchopit stín, klamný obraz, a přitom ignorují skutečný objekt.
(DG) Pro toho, kdo hledá osvobození, je ze všech možných objektů pro meditaci nejvhodnější vědomí, které má podobu já (pocitu osobnosti či individuality – pozn. překl.), což je podstata skutečného Já. (Sri Ramanaparavidyopanishad, v. 510)
Michael James: Následující verš má dvě možné varianty překladu:
185a. Extrovertní intelekt nesmírně trpí tím, že prostřednictvím smyslů poznává jen tvary a kvality před ním se nacházejících objektů. Takovýto intelekt musí začít vnitřně zkoumat „kdo jsem já?“. To je pro něj prostředkem k přebývání v Já.
185b. Prostředkem pro extrovertní intelekt pro přebývání v Já je začít vnitřně zkoumat „kdo jsem já?“ – kdo tak nesmírně trpí tím, že poznává jen tvary a kvality před ním se nacházejících objektů.
185. Intelekt, který je suttarivu – individuální vědomí, ztrácí své zaostření a trpí tím, že neustále směřuje pozornost k objektům a jejich vlastnostem. Způsobem, jak sjednotit individuální vědomí se svarúpou (pravou podstatou) a nechat jej v ní odeznít, je začít z celého srdce zkoumat – coby objekt pozornosti – „kdo je ono já, které věnuje pozornost odporným smyslovým objektům?“.
186. Ach ubozí a do vnějšího světa zaměření lidé! Nejste schopní vidět vidoucího, vidíte jen viděné! Blažeností je výhradně rozpuštění dvojnosti stočením se do nitra, namísto vně (do světa).
186. Ach vy ubožáci, kteří pozorností směřujete vně a snášíte nekonečné utrpení tím, že vnímáte objekty smyslů, aniž byste si nejdříve všímali toho, v jehož pohledu se vše jeví! Štěstí je zkrátka odstranění pocitu duality. Dosáhne se toho pozorností namířenou dovnitř, místo ven.
Sádhu Óm: Termíny „dovnitř“ a „ven“ nemusí být použity jen s ohledem na tělo, protože tělo je samo o sobě pouhou představou, a neměly by se ani brát čistě doslova. Aspirant z neznalosti své tělo považuje za já. V tom spočívá důvod k použití slov „dovnitř“ a „ven“. Když se mu řekne, aby stočil pozornost dovnitř, rozumí tomu tak, že by měl stočit pozornost k sobě samému, tedy k tomu, co pociťuje jako já. Ve skutečnosti není Já ani uvnitř těla, ani vně, protože se nachází mimo veškerá omezení času a prostoru.
(DG) Bhagaván: Příčinou bídy jsou objekty. Když objekty neexistují, nebudou tu žádné jimi podmíněné myšlenky, což bídu zcela vymaže. „Jak ustane existence objektů?“ zní další otázka. Písma a mudrci prohlašují, že objekty jsou jen mentálními výtvory. Nemají skutečnou existenci. Zkoumejte podstatu věci a přesvědčte se o pravdivosti tohoto sdělení. Dojdete k závěru, že svět je jen objektem subjektivního vědomí. Já je jediná skutečnost, která svět prostupuje a také jej zahaluje. Protože zde není žádná duality, nebudou vyvstávat žádné myšlenky, které by rušily váš mír. To je realizace Já. Já je věčné, a tak je tomu i s jeho realizací. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 485)
187. Ach mysli, není moudré vycházet ven (ve formě myšlenek). Nejlepší je jít do nitra. Skryj se hluboko v Srdci a unikneš lstivým trikům máji, která se tě snaží vytáhnout ven.
187. Ach mysli, není moudré vycházet ven a předvádět se. Uvědom si, že když v Srdci splyneš se svým vědomím, získáš ten nejvyšší prospěch – zůstaneš uvnitř v bezpečí před májou, která hledá jakýkoli možný způsob, kterak tě vytáhnout vně a převálcovat tě.
Sádhu Óm: Začátek verše by šel přeložit i jako: „Ach mysli, není pro tebe moudré, aby ses vydala na pospas jménu a slávě…“.
188. (Ach mysli) nepromarni svůj život potulováním se po světě, vyhledáváním zajímavostí a klaněním se požitkům. Prostřednictvím Milosti (sebezkoumáním) poznej Já a stále přebývej v Srdci. Jen to jediné stojí za to.
188. Než promrhat lidský život potulováním se světem při hledání světských radovánek a tancovat v jejich opojení, je moudré hledat prostřednictvím vědomí naši skutečnou podstatu a ve spojení s ní žít v Srdci, což přináší ten největší užitek.
