11. 4. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 178 - 179, Nebe a peklo
Nebe a peklo
178. Ach lidé! Nehádejte se a nepřete se navzájem mezi sebou o skutečnosti nebe a pekla. Tak dlouho a dokud je tento přítomný svět skutečný, tak ve stejné míře je skutečné i nebe a peklo.
178. Světští lidé! Nehádejte se a nepřete se navzájem mezi sebou o skutečnosti jiných světů, kterým se říká nebe a peklo (zahrnující božské a démonské oblasti). Tak dlouho a dokud je tento svět skutečný, tak stejně budou skutečné i další světy, včetně nebe a pekla.
Sádhu Óm: Spousta z nás ráda diskutuje o skutečnosti a reálnosti jiných světů, jako jsou nebesa a peklo. Dohadují se, zda to jsou jen mýticko-básnické představy. Šrí Bhagaván však vysvětluje, že všechny tyto debaty jsou založené na klamném předpokladu, a sice na skutečnosti naší vlastní existence (myšleno ega – pozn. překl.). „Jaké oko, takové vidění,“ říká Šrí Bhagaván. Věříme-li, že my sami (vidoucí) jsme skuteční, dojdeme k závěru, že viděný svět je rovněž skutečný. Když však díky sebepoznání zjistíme, že vidoucí je neskutečný, tak jedině potom opravdu poznáme, že neskutečné jsou tento i další světy. Dokud nemáme žádnou ryzí zkušenost, podle níž bychom posoudit skutečnost tohoto či dalších světů, pak je správné přisoudit stejnou míru skutečnosti všem světům, ať už viděným či neviděným.
(DG) Bhagaván: Jiné světy jsou skutečné do téhož rozsahu, do jakého je skutečný tento svět. Jen tolik se dá říci o nebi a peklu, aniž by vyvstaly dohady. Tak hovoří Pán, tak hovoří Bhagaván. (Padamalai, str. 286, v. 40 a 41)
179. Pokud by si chytráci, kteří prohlašují: „Jo, tenhle svět a tělo, které vidíme, skutečně existují,“ sedli a pečlivě tuto záležitost zkoumali zároveň se mnou, pak bych jim bezpochyby vysvětlil: „Ano, nejenomže tento svět opravdu existuje, ale stejně tak existují i další světy jako nebe a peklo!“
179. Mudrlanti tvrdí, že pomocí intelektuální analýzy poznali, že tělo a svět skutečně existuje. Poznali to, protože jim to říkají jejich smysly. Takovým říkám: „Prozkoumejte to spolu s námi a my vám povíme, nejenom že skutečně existuje vnímatelný svět, ale existují i nesčetné světy bohů, nebesa a peklo a další, jak je to zmíněno v knihách.“
Sádhu Óm: V dnešní době už i vědci přišli na to, že o objektech vnímaných pěti smysly nelze prohlásit, že existují věcně tímtéž způsobem, jak se nám jeví. Je to proto, že smysly nedokáží ukázat věci takové, jaké jsou. Je chybou věřit smyslům a z toho usuzovat, že svět existuje tak, jak ho vidíme.
Proč zde Šrí Bhagaván souhlasí s těmi, které ironicky nazývá chytráky a spolu s nimi tvrdí, že svět je skutečný? Proč jim místo toho nesdělí, že svět je neskutečný? Existují dva důvody, kvůli kterým i džňánin s uvědoměním iluzornosti projevu světa říká, že svět je skutečný:
1. Džňánin nikdy nespatřuje sám sebe jako zdánlivého a bezvýznamného jedince. Vidí se jen jako skutečné, neomezené a čiré uvědomění. Protože nahlíží z brahman, tak ve shodě s výrokem „jaké oko, takové vidění“ bude říkat, že vesmír je skutečný.
2. Je-li vyřčena pravda, že tento a další světy, jako je nebe a peklo, nejsou skutečné, tak nevědomý člověk, jemuž chybí poznání absolutní skutečnosti (v důsledku síly jeho vásán ve formě světských tužeb), se přestane bát zlých činů a ztratí zájem o záslužné konání (púnja karmas). Nevědoucímu člověku je vrcholně důležitá říci, že špatné činy, vykonané zde na světě, ho odvedou do pekla a že do nebe se dostane ctnostnými činy.
Když tedy moderní mysl pojímá současný svět a v něm se odehrávající události jako skutečné, bylo by chybou, aby někdo věřil, že všechny světy a události, zmíněné v Púránách, jsou neskutečné, nebo aby tvrdil, že jsou to je mýtické a romantické představy.
Viz také Bhagavadgíta, kap. 3, v. 26.
Muruganar (DG): Už i někteří vědci přiznávají, že smysly neodhalí skutečnou podstatu smyslových objektů a že jsou v této věci naprosto nespolehlivé. „Mudrlant“ je tu směšnou ironií. Je termínem pro lidi, kteří znají jen to, co pochází od smyslů. Stejně jako celý svět neexistuje bez vidoucího, tak i oni jsou jen zdánlivým projevením v Já – v čirém vědomí. Pokud by džňáninové řekli nezralým bytostem pravdu o světě tak, jak je, tito lidé, rozevlátí svými vásánami, tomu neuvěří, nebudou se snažit zbavit svých tužeb, a proto si neuvědomí pravdu a nedosáhnou míru. Dokonce i když tomu začínají věřit, tak svůj malý zájem ztratí dříve, než se pustí do džňána sádhany, která zahrnuje karmu a bhakti. A proto trpí jak na tomto, tak i v jiných světech. Verš 1025 Guru Váčaka Kovai říká:
Pouze přebývání v Já a zcela jako Já, které je čirým bytím, je vskutku láskou prosyceným stavem. Z pohledu Já další stavy vůbec neexistují. Jsou neexistující jako pomyslný lotos (z oblaků) viděný na obloze. Tyto stavy existují jen z pohledu jedince a podobně jako se voda ve fata morgáně projevuje v důsledku představivosti – klamu mysli. Projevují se v čidakáše (prostoru vědomí) – ve svarúpě. Tyto stavy plodí další a další klam, který je příčinou bídy samsáry, a to těm, kteří na ně nahlížejí jako na nezávisle jsoucí a kdo si je užívají, když jim věnují pozornost. Vpravdě jsou to stavy falešné, zcela postrádající lásku.
David Godman: Pokud jde o druhou skupinu lidí: „nevědomí lidé … i když tomu začínají věřit“, Muruganar se zřejmě snaží naznačit, že když se těmto lidem řekne že svět je neskutečný, tak dojdou k chybnému závěru, že v tomto případě na ničem nezáleží, nebo že to nemá žádné duchovní následky.
Následuje zajímavý rozhovor, který umožňuje seznámit se s názory Bhagavána ohledně názorů vědy a vědců, kteří posuzují podstatu skutečnosti pouze poznáváním objektů:
V Ulladu Narpadu našel (vypravěč tohoto příběhu) vyjádření, jako „svět je klam“ a „to, co existuje je jen jediné“. Tyto ideje mladého muže zmátly. V mysli mu vytanulo vše, co se naučil na univerzitě – podstatu atomu a vesmíru, zvláštní a mocné síly v nich uložené a způsoby, jak z nich tuto sílu získat každodennímu využití, což vědce tak zaměstnávalo.
Začal přemýšlet o knize (Ulladu Narpadu), kterou četl a o vysokoškolských znalostech, které získal: „Jsem jako nepatrný atom v rozlehlém vesmíru. Proč mě zde Bůh stvořil? Kam se dostanu, až zemřu? Proč mám být zrovna teď a tady? Není vše, co vidím, skutečné? Cožpak si nejsem vědom existence objektů prostřednictvím mých pěti smyslů? Maháriši říká, že nic z toho neexistuje. Cožpak nevidím samotného Mahárišiho přímo před sebou?“
Tyto a podobné myšlenky vířily jeho hlavou, že už nebyl schopen knihu dál číst. Ztratil se v hlubinách úvah. Nato se na mladíka podíval Maháriši a zeptal se: „Co vás trápí za pochyby?“
Mladík se okamžitě napřímil, pohlédl na Mahárišiho a odpověděl: „Na pohovce existuje jedna forma a další forma je na podlaze. Když otevřu oči a podívám se, obě formy jsou jasně viditelné. Ale vy učíte, že to, co existuje, je jen jediné. Jak to může být pravda?“
Maháriši se malinkou zasmál a pak byl nějakou dobu tiše. Po pár minutách odpověděl: „Když jste byl na univerzitě, nedělali jste v laboratoři pokusy? Řekněme, že se pustíte do bádání na toto téma. Podstata studované věci bude poznána v té míře, která odpovídá úrovni vybavení, použitého při experimentu, jeho přesnosti a správnosti. Ale i když je přístroj vysoce sofistikovaný, tak stejně nepoznáte pravou podstatu studované věci, pokud není v pořádku vaše vidění. A i když je vaše vidění v pořádku, ale není v pořádku vás intelekt, pak také nebude zřetelně poznána podstata studovaného objektu. Ale jestliže je v pořádku intelekt, ale mysl se do experimentu nepustí s plnou pozorností, tak nebude možné poznat pravdu. Takže nakonec zjišťujete, že pravda o studovaném objektu je závislá na mysli.
Co je to, čemu říkáme mysl? Jen myšlenky. Ale všechny myšlenky se rozbíhají z jedné a téže myšlenky. Tato jediná myšlenka je základní příčinou a podkladem všech dalších myšlenek. Je to myšlenka „já jsem tělo“. Dokud se tato myšlenka neobjeví, neobjeví se ani mnohost vnějších objektů a je doprovázející myšlenky, které jsou od této prvotní myšlenky odlišné. V hlubokém spánku, kde není přítomna představa „já jsem tělo“, se nevyskytuje svět. Neprojeví se tam ani žádné další myšlenky. Když se člověk probudí, je to myšlenka „já jsem tělo“, která povstane jako první. Tato myšlenka má dvě složky – jednou je tělo a druhou je já. Tělo je cosi, co se objevuje a mizí. Neustále se mění a jeho existence je závislá na vnějších hmotných objektech, jako je třeba jídlo. Pro já je ovšem příznačné, že je tělu přímo protikladné. To, co skutečně existuje, musí existovat neustále, ale tělo neustále neexistuje. Proto nemůže být skutečné. Já-myšlenka stále existuje ve všech třech stavech – v bdění, snění i spánku (beze snů). Je proto skutečná, zatímco tělo je neskutečné. A navíc – tato dvojice, spojená dohromady, nemůže představovat skutečnou entitu. Jak mohou společně existovat den a noc, temnota a světlo? Když je světlo, neexistuje tma. Je-li tma, není světlo. Stejně tak neexistuje žádná entita, která by obsahovala tělo a já. Proto je já-myšlenka sama o sobě falešná.
Když začnete zkoumat svět s touto klamnou myšlenkou coby nástrojem, jak můžete najít pravdu?“ zakončil Bhagaván.
V tu ránu u mladíka zcela zmizela posedlost moderními západními a vědeckými metodami. Pochopil, že prostřednictvím těchto metod nelze pravdu poznat. (The Mountain Path, Deepam, 2004, str. 8-10)
