27. 3. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 174 - 176, Hra ega (III)
174. Strach a třes těla, když člověk vstupuje do samádhí, tu je kvůli stále ještě přetrvávajícímu nepatrnému egoistickému vědomí. Když však ego kompletně zmírá, aniž by zanechalo sebemenší stopy, pak člověk přebývá jako nekonečný prostor čirého vědomí, kde převládá jen blaženost a třes skončí.
174. Chvění těla, doprovázené pocitem strachu, které se objevuje, když se člověk pohrouží do meditace, tu je kvůli (zbytkům) egoistického vědomí, které se stále ještě drží. Když kompletně zmírá ego, které existovalo tím, že se drželo formy (těla – pozn. překl.) a člověk přebývá jako čirá expanze, jako prostor vědomí, pak zmizí chvění i strach a bude zakoušen klid.
Sádhu Óm: Zničení ega představuje samo o sobě realizaci Já. Když je tedy zkoumáním odstraňována vazba aspiranta k jeho tělu, pak bude aspirant (ego) cítit, že se blíží smrt, a proto někteří aspiranti prožívají během praxe sádhany strach ze smrti a někdy dokonce i fyzický třes či velké horko. Šrí Bhagaván proto tímto veršem pochyby aspiranta odstraňuje a tyto projevy objasňuje.
(DG) Vzpomínka majora Chadwicka: Poté, co jsem několik měsíců meditoval v přítomnosti Bhagavána, dosáhl jsem jisté úrovně, kde mě přemohl strach. Ptal jsem se na to Bhagavána. Někteří lidé, kteří byli zrovna v hale, měl ujistili, že je to naprosto špatně a úplně absurdní. Ti lidé se vlastně vysmívali mé hlouposti. Ne však tak Bhagaván. Nebyl tím pobavený. Vysvětlil, že to, co zažívalo strach, bylo ego, a že je to tím, že postupně ztrácí svůj úchop. Vlastně to bylo umírání a přirozeně, že bylo odmítané. Bhagaván se mě zeptal: „Kdo má strach? To vše je kvůli návyku ztotožňování těla s Já. Opakovaná zkušenost oddělování od této představy člověka s tímto stavem obeznámí a strach pak sám zmizí.“ (A Sadhu's Reminiscences of Ramana Maharshi, str. 46-47)
175. Jediným správným počínáním je přebývat tiše v sebepoznání, jako oceán bez vln, a to úplným vstřebáním ega, když se člověk stočí do svého nitra, aniž by egu dovolil povstat. Tak se zničí iluzorní mentální duch, který se svobodně toulal.
175. Tím nejlepším je zůstávat tichý jako oceán bez vln, s egem zkroceným a soustředěným (na Já) skrze vědomí, jež je prosté chyb šálivého mentálního ducha, který nespoutaně dováděl kolem.
176. Stav, ve kterém se ztrácí pocit konajícího a jasně se poznává, že vše je vůli Boha, je správným a silným tapasem. Člověk je zbaven klamu pošetilého ega. To znejte.
176. Vyprostit se z egoistického klamu, které dokonce nezná ani svoji vlastní podstatu, a uvědomit si vzácnou pravdu – prostřednictvím zakoušeného poznání – že vše je božím působením, že „bez Boha se nepohne ani atom“, to je vskutku pravá síla, dosažená prostřednictvím tapasu. Touto praxí docílíte úplného zničení zlého hříchu – pocitu konajícího (kartrutva buddhi).
Michael James: Poslední věta může také znít: Získejte proto takovýto tapas.
