17. 3. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 166 - 169, Hra ega (I)
Hra ega
166. Když řádně zkoumáme, vyjeví se boží pravidlo: Vyvstane-li ego, vyvstane vše. Jestliže ego zmizí, zmizí vše.
166. Když člověk důkladně zkoumá božskou hru svrchované jednoty – Boha, který je zdrojem, pak objeví následující pravidlo: Když zde na světě povstane ego, povstane vše. Jestliže ego zmizí, zmizí i vše ostatní.
Sádhu Óm: Verš odkazuje na poslední odstavec Bhagavánova díla Kdo jsem já?.
(DG) Bhagaván: Když se objevíme my sami, objeví se vše. Když my sami zmizíme, vše zmizí. (Kdo jsem já?, esejistická verze v knize The Path of Sri Ramana Part One, str. 195)
Požehnána jsou chodila přítele (Bhagavána), který říká: „Když vyvstává já, vyvstává vše ostatní. Když já mizí, mizí vše.“ (Sri Ramana Padamalai, v. 34)
167. Život klamem svázaného ega, který vedou všechna stvoření ve třech světech, je jen tancem upírů, kteří se zmocnili mrtvol z kremačního háje.
167. Bytosti spoutané naprostou nevědomostí, zakoušejí egoistický život ve třech světech. Je to jen tanec neživých mátoh (v originále doslova zombie – pozn. překl.), kteří se zmocnili mrtvol na pohřební hranici v kremačním háji.
David Godman: Ke třem světům patří ten, kde žijeme spolu se dvěma duchovními světy, existujícími nad ním a pod ním.
168. Poslouchej! Zde se odehrává nesmírný zázrak! Lidé, kteří dokonce nemohou ani myslet, aniž by je k tomu neuschopnila svrchovaná síla (čit šakti), konají činy s velikou dychtivostí a zápalem!
168. Poslouchej! Lidé nemohou ani myslet, pokud k tomu nejsou podníceni všeobsažnou a odevzdávající se čit šakti (silou vědomí), která je vůči všemu laskavá. Poskakování lidí po světě, vzrušených pocitem „tohleto jsem dokázal já!“, je vskutku div divoucí.
169. Je to úplně stejné jako nadšení mrzáka, který vykřikoval: „Když mě někdo zvedne a podepře mě, utkám se s houfem nepřátel. Podám si je jednoho po druhém, zničím je a navrším tu hromadu mrtvol.“
169. Podobá se to směšné historce o mrzákovi, který se naparoval: „Když mě někdo zvedne a podepře, bez pomoci se utkám s touto armádou smělých nepřátel, zaženu je na útěk a nakupím hromadu z mrtvol!“
Michael James: Dva výše uvedené verše Bhagaván vměstnal a shrnul do jediného následujícího verše.
(DG) Za mistrem zašel mladý bráhman, asi pětadvacetiletý. Pod pohledem Bhagavána začal být hysterický a křičel: „Šivóham! Aham brahmasmi! (Jsem Šiva, jsem brahman.) Ty jsi Bůh! Jsi parabrahman! Jsi můj otec! Otče, zachraň mě!“ a tak podobně. Jeho hysterické záchvaty rostly. S křikem Šivóham! Šivóham se střídavě oběma rukama a s velkou silou tloukl do hrudi. Pak zase hystericky křičel: „Rozdrtím materialismus!“ a skřípal zubama, jako by v nich chtěl ten materialismus rozmačkat.
Pak začal nařizovat: „Buď mi dáte sílu, buď mi dáte sílu, nebo, nebo, nebo já…“ Jako kdyby se začal dusit.
Když byl pozvolna druhými lidmi odstrčen, vyčerpaně padl před Bhagavánem se slovy: „Hledám útočiště u nohou mého otce. Otče! Jsi Párthasárathí, já jsem Ardžuna. Společně zničíme materialismus.“
Nakonec byl z přítomnosti Mahárišiho odveden. Opláchnul se, lehce pojedl a sám se na pár hodin tiše posadil v hale. Zdržel se až do oběda. Odpoledne měl další záchvat, když vykřikoval: „Useknu Krišnovi hlavu, pokud by sem teď přišel a radil mi, ať se vzdám práce, a přitom by nepečoval o moji matku. Nebo ho nechám, ať on usekne moji hlavu.“
Bhagaván, poté, co byl několik hodin tiše, poprosil K. L. Sarmu, aby přečetl část jeho komentáře k Dodatku ke 40 veršům. Pointa komentáře je v tom, že lidé, neschopní pomoci sami sobě, hledají duchovní síly, které by chtěli využít pro dobro lidstva. Podobá se to příběhu o mrzákovi, který se zuřivě naparoval že přemůže nepřítele, jen pokud mu někdo pomůže na nohy. Záměr je v pořádku, ale tu není žádné uvědomění vlastních schopností.
Když to mladík vyslechl, naráz vyskočil, pozdravil Bhagavána a povídá: „Otče! Otče! Mýlil jsem se. Promiňte mi. Poučte mě. Budu se řídit tím, co mi řeknete.“ Nakonec před Bhagavánem vykonal prostraci se slovy „Odevzdávám se.“ (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 51)
Bhagaván 2. Bezúčelné jsou činnosti bláznů, kteří si neuvědomují, že konají působením svrchované síly. Usilují a u toho si myslí: „Získáme všechny siddhis.“ Jejich úsilí je jako ta historka o mrzákovi, který se holedbal: „Když mi někdo pomůže na nohy, tak jsou moji nepřátelé předem ztraceni!“
Bhagaván 2. Pobláznění lidé si neuvědomují, že jsou činní jen působením síly Boha. Předvádí směšné tance, naparují se a vykřikují: „Dosáhneme všech siddhis!“ Podobá se to směšnému holedbání mrzáka, který se naparoval: „Když mě někdo postaví na nohy, dokážu se s těmito nepřáteli vypořádat!“
Michael James: Tento verš se také objevuje jako 15. verš Ulladu Narpadu Anubandham.
