2. 3. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 156 - 160, Uzel ega
Uzel ega
156. Důvodem mylného vidění světa objektů před námi je to, že jsme povstali jako oddělené já, jako vidoucí, a to kvůli našemu opomenutí vnímat nesmírnou dokonalost vědomí Já, které je naší skutečností.
156. Když se odchýlíte od starostlivé pozornosti ke kráse vznešeného prostoru vědomí, což je skutečná podstata vnímajícího, a kvůli samolibosti povstanete jako oddělené já, pak je to přesně ten omyl, který vás vede k chybnému vidění světa objektů před vámi.
Sádhu Óm: Když se naše neomezená existence mylně omezí ztotožněním s ohraničeným tělem, pak se naše vlastní Já jeví jako svět a Bůh, jako entity zdánlivě oddělené od já – od vidoucího. Tyto oddělené objekty se však objevují jen v pohledu ega, a ne před zraky Já. Stejná idea je vyjádřena ve verši 158.
157. Uzel ega – klamný, zrádný a oslepený sám sebou – věří v tělo, které považuje za skutečné, touží po rozličných pokušeních, která jsou však neskutečná jako modř oblohy, čímž sám sebe utahuje.
157. Uzel ega se chápe těla jakožto já, je falešný, iluzorní a považuje se za důležitého. Vede hnusný život. Uzel ega spatřuje množství smyslových objektů, která jsou (neskutečná) jako blankytná modř oblohy. Bere je však za skutečné a touto oklamanou vizí a skrze touhu po nich se pevněji utahuje.
158. Svět se bude zjevovat jen zraku, který je slepý k neomezenému Já, a který zastřel sám sebe (představou) „já jsem tělo“, přičemž svět sám je oním zrakem.
158. Pohled, který nedokáže vidět svoji vlastní nesvázanou podstatu, je zastřen závojem otroctví. V této perspektivě se odívá pěti tělesnými obaly, považuje je za já a sám sobě se jeví jako tento svět.
159. Život oplzlého ega, které zaměňuje tělo za „já“ a za „můj prostor“ je jen falešnou představivostí, snem, viděným v čirém, skutečném svrchovaném Já.
159. Ego, nečistota – anava, které povstalo a přivlastnilo si tělo coby svůj příbytek a kvůli sebeklamu jej považuje za svoji pravou podstatu, není omezená entita, která opravdu existuje. Ego je jakýmsi neskutečným snovým výjevem, zakoušeným skrze zapomětlivost ke svému vlastnímu Já, ke skutečnosti, k plnosti vědomí, které, podobno prostoru, je vše a nic.
David Godman: Filozofie šaiva siddhanta zastává názor, že existují tři nečistoty (málas), které člověku brání ve spojení s Bohem. Jsou to ego (anava), iluze (mája) a karman.
160. Tato fiktivní bytost, žijící jako „já jsem tělo“, je rovněž jen jedním z obrázků na plátně (bytí-vědomí – pozn. překl.).
160. Předstíraná bytost, která si libuje a trpí jako „já“, je také jen jedním z (mnoha) stínových obrázku, které se jeví na plátně (bytí-vědomí – pozn. překl.).
Sádhu Óm: Člověk, naše nepravé bytí, je pouhou projekcí na plátně našeho skutečného bytí – Já. V kině vidíme scény z královského dvora, vidíme krále, jak si prohlíží své dvořany. Král se zdá být vidoucím, ve skutečnosti je však jen jedním z neživých obrázků (tj. je viděným). Tak se i člověk jeví být vidoucím světa. Přesto i on je jen jedním z neživých obrázků, projektovaných na plátně Já. Viz také verš 871 a poznámka k němu a verš 1218.
