7. 2. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 148 - 149, Pravdivost a velikost Védánty
Pravdivost a velikost Védánty
148. Světští lidé, oklamaní světskými potěšeními, vedoucími k záhubě, nemají šanci se dozvědět o existenci pravdy. Tito lidé nazývají žírnou nádheru aspirantovy kvetoucí džňány, dosažené nezaujatostí k smyslovým potěšením, neplodnou filozofií.
148. Lidé s poblázněnou myslí, kteří nemají za skutečné nic jiného než objekty smyslů, což je příčinou jejich zkázy, budou pojmem „vyprahlá Védánta“ označovat džňánu, která nesmírně rozkvétá nezaujatostí k smyslovým objektů.
149. Prožití zkušenosti Védánty je umožněno jen těm, kdo se zcela vzdali veškerých tužeb. Žádostivým je (tato zkušenost) v nedohlednu a měli by se proto snažit zbavit všech tužeb touhou po Bohu, který je tužeb prostý.
149. Nedvojné zkušenosti dosáhnou jen ti, kteří se zcela vzdali tužeb. Pro ty s touhami je to daleko, převelice daleko. Pro ty s touhami je tedy nutné, aby své touhy směřovali k Bohu, který je beztužebný. Díky touze po Bohu vyhasnou ty touhy, které vyvstávají kvůli klamu, že objekty existují a že jsou odlišné od nás samotných.
Sádhu Óm: Pojmem Védánta se obecně rozumí specifický filozofický systém, ale jeho pravým významem je zkušenost poznání, které je získána coby závěr (anta) Véd.
Touha po smyslových objektech, což jsou všechno druhé a třetí osoby, je přímo protikladná touze po Bohu, a tak je úplně jasné, že Bůh není jen někdo z mnoha druhých a třetích osob, ale že Bůh musí být skutečnost první osoby. Musíme proto chápat, že pravou oddaností k Bohu je zničení všech tužeb po objektech druhých a třetích osob a rozvíjení lásky výhradně k Já. Bhagavánův verš č. 13 hovoří o tomtéž ze stejného hlediska.
David Godman: Myšlenka, vyjádřená v první části verše, je dále rozvedená ve verši 237.
Poslední řádek verše je možné také přeložit jako: „…jejich touhy, které je matou, vyhasnou díky touze po Bohu“. Je to verze, která se objevuje v Padamalai na str. 242.
Bhagaván: Tato (zření Já) vyjde vstříc jen těm, kdo jsou prosti klamu touhy, a ne těm, jejichž zkažené mysli jsou plné tužeb po smyslových objektech. (Padamalai, str. 242, v. 56)
Otázka: Víme, že potěšení tohoto světa jsou zbytečná, a dokonce i bolestivá, přesto po nich toužíme. Jak se dá tohle toužení ukončit?
Bhagaván: Myslete na Boha a náklonosti od vás postupně odpadnou. Pokud se svojí zbožností a modlitbou budete čekat, dokud všechny touhy nezmizí, bezpochyby si počkáte velmi velmi dlouho. (Guru Ramana, str. 48)
