31. 1. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 145 - 147, Nicotnost učenosti (II)
145. Jedinec je slabý a má rozkolísanou mysl, která se třepotá jako ve větru, takže k prožívání blaženosti tu není jiného místa nežli Srdce, které je zdrojem jedince. Dosáhnout blaženosti studiem písem, to je jako vyřvávat na hlučném dobytčím trhu.
145. Ego-já zmateně víří jako vítr a nemá stabilitu. Poznání dovedností a věd je místo překypující hlukem. Věčným příbytkem míru jej jen Srdce – zdroj ega.
Sádhu Óm: Různé dovednosti a znalosti jsou jen šikovnou hrou mentálních proměn (mano vrittis). Jako proudící řeky divoce řvou, dokud nedosáhnou svého zdroje – oceánu – kde se ztiší a dosáhnou míru. Stejně tak i neklidně se pohybující mysl nenalezne mír a ticho, dokud se těchto vrittis nezbaví. Pak se navrátí do svého zdroje a zůstane v něm. Viz také 8. verš Arunáčala Aštakam.
146. Vykořenění bezúčelných smyslových tužeb je možné jen pro ty znalce zkoumání, kteří se vzdali rozsáhlých Véd a Agám a skrze sebezkoumání poznali pravdu uvnitř Srdce.
146. Jen ti znalci zkoumání, kteří se zřekli rozsáhlých Véd a Agám, za svého spolehlivého průvodce přijali bytí-vědomí ve svém nitru a prováděli zde sebezkoumání, se skrze vyzařování čirého bytí kompletně odříznou od tužeb po nechutných smyslových objektech.
Michael James: Výraz „Védy a Agámy“ odkazuje na tu část písem, která učí rituálním obřadům a činům pro dosažení požadovaných cílů.
Muruganar: Extrémně rozsáhlé Védy a Agámy zcela odložte, protože jejich pravým účelem je, aby se člověk usadil v sebezkoumání v hlubině svého nitra. Proč? Písma jsou jednak od nás oddělená a jejich podstatou je výhradně dosažení svarúpy (naší pravé podstaty). Protože je Já dosažitelné jen v našem nitru, tak chce-li člověk Já poznat, nemá smysl jej hledat v ne-Já. Opravdového vykoření tužeb i s jejich kořenem dosáhnou jen ti, kdo takto, prostřednictvím vičáry (zkoumáním), získají poklad Já.
(DG) Bhagaván: Odložte Védy a Agámy a se soustředěnou pozorností zkoumejte vaši skutečnou podstatu – čiré vědomí.
Nesčetné touhy po smyslovém potěšení odstraní jen vičára (zkoumání), která vyjeví, že toto smyslové potěšení je neskutečné. (Padamalai, str. 209-10, v. 33, str. 214, v. 44)
147. I když člověk s velkým nadšením a do hloubky studuje posvátná džňáninská písma, jakmile se snaží přebývat v Já, musí písma pustit z hlavy, vzdát se jich a být jimi neovlivněn.
147. Prostřednictvím vaší nesmírné lásky ke studiu a díky velkému nadšení se můžete naučit džňáninská písma, a přitom si myslet: „Tyto knihy, které jsou pro dosažení jasu neposkvrněné džňány nezbytné, jistě stojí za to studovat.“ Když však později dosáhnete zralosti a snažíte se ponořit do zdroje, musíte rozhodně zapomenout na veškerou knižní učenost, kterou jste se předtím s tak velkým úsilí naučili a ovládli.
Sádhu Óm: Během šravany (tj. naslouchání textům a guruovi) je nutné oplývat velkým nadšením ke studiu. Tato touha a záliba však během manany (rozjímání o naučeném) pozvolna vymizí, protože tyto ideje pozbydou svoji neotřelost v důsledku růstu našeho vnitřního přesvědčení. Nicméně během nididhjásany (praxe) aspirant zjistí, když se snaží stočit do svého nitra, že jím naučené znalosti písem mají sklon vystupovat jako překážející myšlenky, a to kvůli síle studijních vásán. Nakonec je tedy nutné odložit a zapomenout i božská písma, snaží-li se aspirant zůstávat osamocen a pohroužit se do Srdce.
(DG) Muruganar: Skutečné padam, prostor vědomí, přebývá – zářící jako čiré uvědomění – mimo poznání i nevědomost. Padam, čiré vědomí, si žádá, aby byly všechny naučené vědomosti úplně zapomenuty coby nevědomost. (Padamalai, str. 35, v. 21 a 22)
