13. 1. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 135 - 137, Pandit - studovaný učenec (II)
135. Och učenče, který hanbou skláníš hlavu před džňáninem, když se tě ptá: „Ach nešťastníku, kdo jsi ty, který ses tohle všechno (vědomosti a znalosti) naučil?“ Ať tvoji nevědomou mysl vezme čert!
135. Ach, ty ubožáku! Znáš tolik toho, co je jiné než tvé Já. S pýchou a nadutostí si myslíš: „Je tu někdo, kdo by se mi vyrovnal?“ Když se tě džňánin, který je zakotvený v Já, zeptá: „Poslyš skvělý učenče! Kdo je ono ‚ty‘ která má znalosti všeho?“ jsi úplně zaražený, neschopný jakkoli odpovědět. S hanbou skláníš hlavu. Nechť se tvá pošetilá mysl rozpadne a vezme zcela za své!
Sádhu Óm: Silná slova, použitá zde Šrí Bhagavánem – ať tvoji nevědomou mysl vezme čert – musí být chápána tak, že jde o požehnání, a ne o prokletí, protože cílem aspiranta je zamítnutí (tj. naprosté zničení) své mysli. Viz také Spiritual Instruction, kap. 1, dotaz č.4.
Muruganar: Nabobtnalá mysl, která zná všechno, se musí za účelem poznání Já soustředit a ponořit do nitra. (Vědomostmi – pozn. překl.) nabobtnalá mysl je pro vičáru (zkoumání) naprosto nepoužitelná. K užitku je jen jemná mysl, která praktikuje výše uvedeným způsobem. Výraz „velký učenec“ je tu myšlen ironicky.
David Godman: V třetím verši Átma Vidja Bhagaván píše: „K čemu je znalost něčeho jiného, než je Já? A je-li Já poznáno, zbývá tu k poznání něco jiného?“
Bhagaván: Všechny mentální představy jsou ovládnuty pouhou přítomností skutečného gurua. Pokud se guru zeptá toho, kdo arogantně tvrdí, že se naučil všechno, co se naučit dá, nebo by se zeptal toho, kdo povýšeně prohlašuje, že dokáže vykonat věci skoro nemožné: „Ano, naučil jste se vše, co se dá naučit. Ale naučil jste se (poznal jste) sám sebe? A vy, kdo jste schopen učinit téměř nemožné, už jste spatřil sebe sama?“ Tito lidé zmlknou a (hanbou) sklopí hlavy. (Spiritual Instruction, kap. 1, odp. na dotaz č.4)
Bhagaván: Existují lidé nezměrného intelektu, kteří marní své životy shromažďováním znalostí o všem možném. Ale zeptejte se jich, jestli vyřešili tajemství člověka, jestli přemohli sami sebe a skloní hlavy hanbou. K čemu jsou vědomosti o všem možném, když přitom nevíte, kdo jste? Lidé se zkoumání skutečného Já vyhýbají, ale je tu k vykonání něco jiného hodnotného? (Seberealizace, str. 242)
136. Svrchovaným panditem je ten, kdo je natrvalo ukotvený ve vědomí Já, když zničil sebeklam ve formě pochybností a neporozumění.
136. Ten, kdo je věčně oddán přebývání v Já, se nachází ve stavu, kde není faleš. Druhý břeh světského poznání spatřil jen ten, kdo stále přebývá v tomto stavu, a to díky jasnému poznání skutečnosti, která vyvstane, když zvolna zmizí a odumřou pochyby a mylné chápání, což jsou složky sebeklamu.
David Godman: „Vidět druhý břeh světského poznání“ neznamená, že člověk zná všechno. Myslí se tím, že takový člověk překročil dualistické poznání.
137. Vězte, že ten, kdo zničením ega poznává Svrchované takové, jaké je – tedy jako skutečné Já Jsem, které je podstatným jménem Já, naším přirozeným jménem, zářícím společně se slovesem Jsem – je opravdovým, neposkvrněným panditem.
137. Nesnadno poznatelná skutečnost existuje jako Já, což je skutečné jméno první osoby, zářící společně s přízviskem Jsem. Pravým učencem bez nevědomosti je jen ten, kdo je schopen poznat tuto skutečnost takovou, jaká je, když bylo zničeno jeho ego.
