6. 1. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 132 - 134, Pandit - studovaný učenec (I)
Pandit (studovaný učenec)
132. Proč o mě tolik lidí říká, že jsem pandit? Skutečný učenec se pozná podle toho, že ví, že znalost nejrůznějšího umění a přírodních věd je neexistující, a tedy že všechno, co se v minulosti naučil je obyčejná nevědomost.
132. Proč tolik z vás, co jste se mnou, mi říká, že jsem pandit? Nezbytným a charakteristickým znakem opravdového učence je prostě to, že hlubokým zkoumáním poznal toho, kdo studoval. Poznal, že všechny dovednosti a přírodní vědy jsou jen nevědomostí, jsou něčím jiným, než je on sám, a tak se jich zbaví.
Sádhu Óm: Šrí Bhagaván se zde ohrazuje vůči těm, kteří jej nazývají velkým učencem, protože v něm prostě vidí básnického génia, vidí jeho dokonalou znalost svatých písem, úžasnou paměť, pronikavou inteligenci, dovednost argumentace, znalost vícero jazyků, léčebné znalosti, znalosti stavitelství a mnoho dalšího. Bhagaván popírá, že by byl pravým učencem ten, kdo zná všechny dovednosti a přírodní vědy. Ego, mylné poznání „jsem tělo“, je samo o sobě prvotní nevědomostí, tak jak může učenost, získaná touto nevědomostí, být považována za skutečné vědění. Znalost čehokoli jiného než Já, je jen nevědomostí.
Šrí Bhagaván je však přesto pravým panditem, a to kvůli svému sebepoznání. Ten, kdo má rozlišování a je schopen tomuto porozumět, je sám zralý pro to, aby praxí sebezkoumání získal sebepoznání, čímž bude sám hoden toho, být nazýván skutečným učencem.
(DG) Bhagaván: Jen ti, kdo přebývají na území átma svarúpy, která je vědomím, Svrchovaným, jsou učenci. Zbytek jsou blázni.
Mají sice všelijaké vědomosti, ale co tito ubozí lidé opravdu získali, když se nenaučili správným způsobem zkoumat nitro a znát stav Já?
Ten, kdo nějaký objekt vidí jako oddělený od vědomí, nemůže být pandit se znalostí vědomí. (Padamalai, str. 304, v. 37-39)
133. Zkoumáním „kdo je ono já, která se naučilo všechny dovednosti a vědy“ se dosahuje Srdce, kde ego mizí s veškerou jeho učeností. Pravý pandit je ten, kdo pozná to, co zůstane – sebeuvědomění. Mohli by být učenci ti, kteří si tohle neuvědomili?
133. Hlubokým zkoumáním do nitra sebe sama: „kdo je ten, kdo zná všechny dovednosti a vědy?“ okamžitě zmizí ego, které prohlašuje: „jsem to já, kdo má znalosti,“ a už nebude zvedat svoji hlavu. Zároveň s tím zmizí i egem nashromážděná učenost. Jen ten, kdo spolehlivě zná svůj pravý stav takový, jaký je, kdo zná Já, které po tomto zkoumání zůstává, je panditem. Jak by mohl být panditem někdo s egem, kdo nemá poznání átma svarúpy?
134. Jedině ti, co se naučili, jak zapomenout vše naučené a setrvávat v nitru, jsou znalci pravdy. Ostatní, co si všechno pamatují, budou trpět úzkostí, jsouce zmateni klamavou samsárou.
134. Jen ti jsou si vědomí pravdy, kteří se naučili, jak zapomenout úplně vše, co bylo poznáno skrze suttarivu (objektivizované vědomí) a kdo pevně zakotvili v Srdci prostřednictvím sebezkoumání. Naopak ti, co se neustále snaží znovunalézat vše, co zapomínají, budou tonout v samsáře, která je výhradně představou. Budou se nadarmo vztekat, budou trpět a budou psychicky zmatení.
Sádhu Óm: Znalost všech 64 dovedností a věd je jen produktem myšlení. Uvažování a zapomínání jsou vlastnosti mysli, která zaniká ve stavu sebepoznání, kde vládne jednota a kde není místo pro pamatování si a zapomínání. V tomto stavu září sama blaženost a pravými pandity jsou jen ti, kdo se naučili tuto blaženost prožívat.
Muruganar: Já je nedvojné a nelze z něj proto udělat nějaký objekt vzpomínání si či zapomínání. Proto ve stavu konečné pravdy není sebemenší prostor pro suttarivu. Ba naopak – suttarivu, která těká po ne-Já, po iluzorních světských objektech, s vírou, že jsou skutečné, je vskutku překážkou odhalení pravdy, která je uvědomitelná stažením pozornosti do nitra. A protože tomu tak je, tak zničení suttarivu je tím jediným, co má cenu udělat. Když v důsledku introvertního zkoumání zmírá ego: „já jsem ten, kdo ví“, pak spolu s ním zemřou i myšlenky, které tvoří pamatování a zapomínání, a které povstávají tím, že se pevně drží ega.
