26. 12. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 128 - 131, Klamné spojení s neskutečným (II)
128. Neznalí toho, že svět, ležící před nimi, přináší jen velikou újmu, považují tito lidé svět za skutečný a za zdroj štěstí. Tím utonou v oceánu zrodů a úmrtí, jako ten, kdo se chytí plavající medvěda, když si myslí, že je to nějaký prám.
128. Bez pochopení, že svět, který se před nimi jeví, jim nakonec přinese zkázu, k němu takoví lidé lnou, věří, že je skutečný a užitečný, čímž utonou a zmizí v moři samsáry, podobni těm, kdo šplhají na plavajícího medvěda, když ho mají za nějaký vor.
Sádhu Óm: Pokud se někdo chytá a drží plovoucího medvěda, aniž by věděl, co to vlastně je a doufá, že mu poslouží jako nějaký vor, pak zjistí, že je velice obtížné medvěda pustit, a to i když pozná svoji chybu, protože medvěd ho drapne a stiskne. Stejně tak i když se někdo od gurua doslechne, že svět je klamné projevení, bude pro něj těžké svět pustit kvůli návyku na přitažlivost světa, kterou si vytvořil jen svojí ohromnou touhou po něm, když považoval svět za skutečný. Taková je síla mentální připoutanosti ke světu!
129. Sedí-li člověk v povoze, může mylně považovat jeho pohyby za svoje. Stejně tak ti, kdo nemají sebepoznání, trpí sebeklamem a zrod a smrt (samsáru) považují za svoji vlastní, protože ji prožívají egem.
129. Ti, kdo si neuvědomili svoji skutečnou podstatu, naloží na sebe břímě samsáry, zakoušené já-egem, a trpí. Jsou jako člověk, který si kvůli sebeklamu myslí, že pohyby vozidla, které řídí, jsou jeho vlastní.
(DG) Bhagaván: Nějaký člověk prohlásí: „Přijel jsem z Madrásu.“ Ve skutečnosti ale nepřijel ‚on‘. Vozík, tažený koněm, nebo něco podobného, ho odvezl z domu na nádraží, vlak ho pak přivezl na nádraží do Tiruvannamalai a odtamtud ho zase jiný vůz přivezl sem. Pak řekne: ‚Dorazil jsem.‘ Tímto způsobem ztotožňujeme sami sebe s činy těla a smyslů.“ (Day by Day with Bhagavan, 21. 11. 1945)
130. Pokud nevědoucí člověk, lnoucí k tělu a světu jako by obojí bylo skutečné, touží po míru, musí odložit svůj mylný názor, a přilnout k Já ve svém Srdci jako ještěrka udumbu.
130. Míru nemůže být dosaženo někým, kdo se objetím těla a světa, které považuje za trvalé a přinášející potěšení, podrobil nevědomosti. A stejně tak ten, kdo se této nevědomosti zřekl, nebude nikdy prožívat trápení či obavy. V Srdci dosáhne místa trvalého odpočinku od ega a k tomuto místu houževnatě přilne, jako ještěrka udumbu, aniž by je opustil.
Michael James: Udumbu je obří ještěrka, žijící v Indii, která může dorůst délky skoro jednoho metru. Je příznačná tím, že dokáže tak pevně přilnout k rovnému povrchu zdi, že ji člověk nedokáže odtrhnout.
David Godman: Udumbu je asi 60 cm dlouhá ještěrka, která díky podtlaku na svých chodidlech přilne ke zdem tak pevně, že je nemožné ji odtrhnout.
131. Ti, kdo žijí život jako nějaké ego, dychtiví se bavit radovánkami z domnělých smyslových objektů, budou odsouzeni k sebeklamu. Jediný život, který stojí za to žít, je radovat se ve svrchovaném vědomí, což znamená – být Já.
131. Mysl jedince, těšící se z neskutečné živosti – z života žitého jako ego – bude až do krajnosti oklamána. Jediné, co má cenu, je radovat se života Milosti, žitého jako vědomí, jako svrchované, jako átma svarúpa, která je prostá ega.
