20. 12. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 121 - 124, Individualita (II)
121. Ženete se s ohromnou nedočkavostí a údivem, abyste spatřili jednoho mahátmu (realizovanou bytost) zde a tam zase druhého. Když však zkoumáte a v nitru vašeho Srdce poznáte mahá átman (velké Já), pak každý mahátma není ničím jiným nežli touto jednotou (uvnitř vás)
121. Poslyšte, vy, kdož s velkou lačností a s očekáváním, že spatříte zázraky, běháte od jednoho mahátmy ke druhému! Zkoumáte-li skutečnou podstatu vašeho vlastního mahá átmanu, pak dosahujete Srdce a mahá átman si uvědomíte. Pak se vyjeví, že každý mahátma je jen tímto jediným Já.
(DG) Všeobecně rozšířený názor, že existuje mnoho mudrců, rovněž není pravdivý. Všechny rozdílnosti se vztahují ke světu. Ve stavu, v němž neexistuje svět, tyto rozdílnosti neexistují. Ten, kdo říká: „Dnes jsem viděl tamtoho mudrce, uvidím i jiné,“ nezná pravou podstatu mudrců, kterou je bytí-vědomí-blaženost. To je to, co nás zde Bhagaván učí. Ten, kdo neví nic o tom, že mudrc je v něm samém, takovému se zdánlivě vyjevuje množství mudrců. Kdo však zná tuto jednotu, která je jeho vlastním Já, pro něj množství mudrců neexistuje. (Sri Ramanaparavidyopanishad, v. 592-594)
122. I když člověk během tapasu dosáhne vznešeného a skvělého stavu, jestliže se stále považuje za individualitu, tak nemůže být sahadža džňáninem (tj. tím, kdo v tomto stavu přebývá bez úsilí). Je teprve aspirantem, třebaže na pokročilém stupni.
122. Dokud není zničena a zcela vykořeněna naše vazba na osobnost, tak se člověk nestane džňáninem, který je prostý pocitu konajícího. I když takový člověk dosahuje vrcholného a vznešeného stavu tapasu, v němž je přemožen údivem, stále je jen sádhakem, třebaže se schopností si uvědomit pravdu.
Sádhu Óm: Smyslem pokynů, která nám v tomto verši poskytl Šrí Bhagaván, je, že každý z nás si máme hledět sami sebe, zda ještě vlastníme pocit individuality či už nikoli, a že máme ignorovat fakt, že nás druzí mohou označovat za džňániny či adžňániny. V souladu s touto poučkou se máme snažit napravit sami sebe (tj. odstranit pocit individuality – pozn. překl.). Účelem tohoto verše není dát nám nějaké měřítko, podle kterého bychom posuzovali, zda jiní jsou či nejsou džňáninové.
Muruganar: Aby se zdůraznilo, že někdo (kdo má stále ještě pocit konajícího) není dokonalým džňáninem(siddhou), tak se tu říká, že je zatím jenom sádhakem, třebaže schopným si pravdu uvědomit (i když si ji zatím neuvědomil).
123. Opomíjet pravé sebeuvědomění, která je zbavené i sebenepatrnějšího pocitu individuality, a projevovat množství siddhis (zázračných sil) – to je naprostá marnost. Co je to za blázny, kteří nejsou schopni poznání Já, ale touží po těchto nesmyslných siddhis?
123. Zříká-li se někdo poznání skutečnosti, která je dokonale prostá individuality, pak všemožné siddhis, vykonané egem – myslí, budou bezpochyby neužitečné. Takže kdo jiný bude toužit po rozmanitých siddhis, zapříčiňujících mentální iluzi, nežli marnivý člověk – pevně lpící na individualitě a neschopný si představit nerozdělené átma svarúpa, které je jeho pravou podstatou.
Sádhu Óm: Džňánin se nepociťuje za konajícího či majícího siddhis, které může projevovat ve shodě se svým osudem (prárabdha karmanem). Proto na ně nebude pyšný, ani kvůli nim rozradostněný a navzdory siddhis se bude neustále oddávat Já. Podívejte se také na verš Bhagavána č 2 (169) zde v knize a na verš 15 v Dodatku ke 40 veršům o Skutečnosti.
David Godman: Siddhis jsou nadpřirozené síly, jako např telepatie, jasnovidnost, levitace apod.
Muruganar: I když se v důsledku prárabdha karmanu (osudu) projeví siddhis, tak džňánin zůstává pouhým svědkem, radujícím se ve svém Já-stavu. Džňánin nebude naplněný pýchou s představou, že je vykonavatelem (těchto siddhis). Individualita (vyaktitva) je pocit oddělenosti, spojené s tvarem, která se kvůli pramadě (zapomnění na Já) jeví pro jedince jako existující.
Bhagaván: Blázni tančí pošetilý tanec, naparující se a vykřikují: „Dosáhneme všech siddhis!“, aniž by si uvědomovali, že se pohybují jen díky síle Boha. Je to podobné směšnému holedbání mrzáka, který se chlubí: „Jen ať mě někdo postaví na nohy. Pak rázně zatočím se všemi nepřáteli!“ (Dodatek ke 40 veršům o Skutečnosti, verš 15)
124. Džňánin, beztvará jednota, přebývající vždy jako svrchované Já, je úhrnem všech jednotlivých siddhis. Všechny siddhis, působící skrze něj, jsou jím samotným, protože džňánin jim svědčí. Poznej, že džňáninem není nikdo jiný než Pán Dakšinamurti!
124. Džňánin neochvějně přebývá jakožto nerozdělené Já a září nad všemi ostatními tím, že vykořenil individualitu. Džňánin v sobě sdružuje veškeré siddhis, které se kvůli individualitě (okolo pozorujících – pozn. překl.) zdají být (od džňánina – pozn. překl.) oddělené a mnohačetné. Všemožné siddhis, skrze něj projevené, náleží ve skutečnosti džňáninovi, který je jejich pouhým svědkem, když zůstává pevně zakotven ve svém pravém stavu. Džňánin je samotným Dakšinamurtim.
Sádhu Óm: Džňánin je popisován jako beztvará jednota. Jednotliví siddhové, i kdyby vládli osminásobnými siddhis, nejsou ve své pýše schopni tyto siddhis před džňáninem projevit, protože džňánin vládne átma siddhis (přebýváním v Já), což je nejvyšší ze všech sil. Proto jsou všichni siddhové obsahem džňánina. Džňánin je Já Boha, z něhož si všichni siddhové své síly půjčují. Proto se říká, že všechny siddhis jsou džňáninem samotným.
Džňánin není ani murti (podoba nějakého osobního Boha), ani avatar či amsa (nějaký aspekt či součást trimurtis (tj. trojice Bohů stvoření, udržování a rozpouštění). Džňánin, guru murti, je nad všemi trimurtis. Je popisován jako Pán Dakšinamurti – prvotní guru.
David Godman: Dakšinamurti je formou Šivy. Je učitelem, učícím prostřednictvím ticha. Je považován za bytost, z níž vzešly všechny linie guruů.
Muruganar: V přítomnost džňánasiddhy, přebývajícího v Já a schopného projevit osmeronásobné síly, jsou všichni ostatní siddhové paralyzováni a nejsou schopni se se svými silami naparovat. Proto se říká, že všichni siddhové jsou spojeni s džňáninem. A protože všechny siddhis náleží Bohu, tak jsou siddhové s džňáninem nerozlučně sjednoceni, asi jako sůl ve vodě. Proto lze říci, a to doslova, nikoli přeneseně, že siddhis náleží džňáninovi. Důsledkem tohoto všeho je, že džňánin není, jak se běžní lidé domnívají, nějakou individualitou.
Osmeronásobné siddhis, o nichž se Muruganar zmiňuje, jsou tyto:
- Anima – zmenšení se do drobounkého tvaru.
- Mahima – zvětšení se do gigantických rozměrů.
- Laghima – levitace.
- Prakamja – schopnost neomezeného dosahu smyslových orgánů.
- Garima – neodolatelná síla vůle.
- Isita – nadvláda nad vším živým i neživým.
- Vasita – schopnost změnit běh přírody.
- Prapti – schopnost dokázat vše, po čem se touží.
