19. 12. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 118 - 120, Individualita (I)
Individualita
118. Jednotliví bohové a bohyně, se svými zvláštními silami, se zdají být skuteční jen v představivosti těch myslí, které je obdivují. Pravé Já mysl překračuje a pro něj tato mentální zdání naprosto nikdy neexistují.
118. Jednotliví bohové a bohyně a jejich síly se zdají být skuteční kvůli představivosti myslí těch, kdo nad nimi žasnou a obdivují je. Ale v Já, ve skutečnosti, která překračuje mysl, mája – obrazotvornost mysli, která oklamává jedince – nikdy nebude klamat.
(DG) Bhagaván: Někteří mudrci prohlašují, že Kailás je světem osvobození. Jiní říkají, že je jím Vaikunta, a zase další, že (světem osvobození) je oblast slunce. Ach ty vzdělanče, světy osvobození, stejně jako tyto planety a další, jsou projektovány do bytí podivuhodnou silou šakti. (Sri Ramana Gita, 14.16, 14.17)
(Z vyprávění stoupence Rangana) „A co Kailás a všechny další světy?“ zeptal jsem se jednoho dne Bhagavána, „opravdu existují?“
Bhagaván mi na to stručně odpověděl: „Všechno jsou to výplody máji.“ (The Power of the Presence, část 1, str. 27)
Muruganar: Proto při zření Já, které je pravým poznáním skutečnosti, není žádný prostor pro jakékoli debaty o individuálních bozích a jejich silách.
119. Nevědomí lidé, kvůli svému klamnému smyslovému poznávání tvrdí, že muktové (osvobozené bytosti), mající uvědomění skutečnosti, si podrželi individualitu. Pravým stavem džňánina je však univerzálnost (avjakti), jejíž přirozeností je prostor vědomí. Individualita, kterou stoupenci v džňáninovi spatřují, je jen odrazem jejich vlastní individuality.
119. Džívánmukta (osvobozený jedinec) dosáhl stavu skutečnosti, která září, překračujíc jak individualitu, tak i její protiklad. Trvá-li někdo na tom, že i při této zkušenosti má džívánmukta stále zřetelnou individualitou, pak jsou tato slova jen důsledkem omezeného poznání učenců, spoutaných klamem. Formou džívánmuktů je prostor vědomí, který je čistým zrcadlem, odrážejícím vše, co se před ním nachází. Zdání individuality u džívánmuktů je jen odrazem individuality těch, co si v individualitě libují.
Sádhu Óm: Zde ve verši se zdůrazňuje, že lidé, kteří prohlašují: „Nejenom že víme, že džňánin je jedinec, ale dokonce i on sám sebe pociťuje jako osobnost,“ jsou zcela pomýlení. To, co v džňáninovi vidí, je jen odraz jejich vlastní povahy.
Muruganar: Zkušenost osvobozených bytostí je prostá individuality: Individualita (osobnost) existuje jen v pohledu druhých lidí.
(DG) Bhagaván: Bohové a mudrci zažívají nekonečno vždy a neustále. Okolní přihlížející se domnívají, že jejich mysli jsou činné, ale ve skutečnosti tak tomu není. Tato domněnka je tu jen kvůli pocitu osobnosti v těch, kteří takto usuzují. Při nepřítomnosti individuality neexistují žádné mentální funkce. Individualita a mentální činnosti existují současně. Jedno nemůže být bez druhého. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 204)
120. To, co jako svrchovaná skutečnost září v Srdci opravdového uchazeče, je samotná čirá džňána. Tak proč po vyhlazení ega ukazovat: „Tamten, to je velký džňánin. A támhleten, je zase jiný.“ Jsou snad džňáninové pouhá těla?
(DG) Následující verš má dva možné překlady.
120. V těch, kdo opravdově zkoumali, vyhasne ego „já jsem tělo“. Tací se pak navždy rozzáří v Srdci jako svrchovaná skutečnost, jako vědomí. Jak by potom mohl někdo prohlásit: „Tenhle člověk je jedinečným džňáninem, tamten je také jedinečným džňáninem.“ Jsou to snad tělesné formy? Odpověz!
120. Samotná džňána je jakožto svrchovaná zkušenost neustále přítomná v Srdcích těch, kdo opravdově zkoumají. Když v nich vyhasne ego „já jsem tělo“, pak, protože nejsou tělesnými formami, bychom o nich neměli prohlašovat: „Tenhle člověk je jedinečným džňáninem, tamten je také jedinečným džňáninem.“
Michael James: Dodatek „Kdo je to džňánin?“ v knize Cesta Šrí Ramany I, podrobně vysvětluje tento i následující dva verše.
(DG) Bhagaván: Žádný džňánin neexistuje. Existuje jen džňána sama o sobě. (The Mountain Path, 1966, str. 101-2)
