5. 12. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 113 - 115, Trojice prvotních entit (II)
113. Jestliže jedinec, který je odraženým vědomím, by byl opravdu jakousi samostatnou bytostí, odloučenou do Svrchovaného, pak by slova mudrců: „Všechno vykonává Šiva, jedinec nekoná nic,“ byla pouhým výmyslem a nezakládala by se na jejich zkušenosti.
113. Jestliže by jedinec, který je odraženým projevením, skutečně zářil jako nějaká nezávislá bytost, odlišná od Svrchovaného, pak bychom o autoritativním výroku džňáninů – že činy jedince jsou ve skutečnosti činy Šivy – museli prohlásit, že je to jen mentální představa.
Michael James: Tvrdit, že mudrci pronášejí výmysly, které se neopírají o jejich zkušenost, by bylo absurdní. Je proto chybou dojít k závěru, že jedinec je skutečnou bytostí, která je oddělená od Svrchovaného.
114. Když se mdlé světlo (promítačky, která promítá scénky na filmové plátno) rozpustí v jasném slunečním světle, zmizí spolu s ním okamžitě i promítané obrázky. Tak je tomu i s mdlým (omezeným) vědomím (čittam) mysli, když se rozpustí ve svrchovaném uvědomění (čit). Tehdy také zmizí filmová projekce tří prvotních entit (Boha, světa a jedince).
114. Pokud se během filmového představení rozptýlené světlo (promítačky) sloučí a rozplyne v denním světle, zmizí tím filmové scénky, které byly v promítaném světle vidět. Stejně tak jednou provždy zaniknou klamné výjevy triputi (vidoucího, viděného a vidění), když se neskutečné a nestálé světlo mysli sloučí a rozplyne ve světle čirého vědomí – ve věčné realitě.
Michael James: Viz verše 10, 11 a 70.
(DG) Bhagaván: Obrázky na plátně biografu vidíme s pomocí slabého světla prozařujícího temnotu. Když temnota zmizí, rozptýlena silným světlem, budou obrázky viditelné? Celý prostor bude průzračný a prosvětlený. Podobně i svět vidíte za pomoci malého světla, nazývaného mysl. Zjišťujete, že svět je plný rozmanitých barev. Ale když na něj pohlédnete mohutným světlem seberealizace (átmadžňána), zjistíte, že je to jediné, souvislé, všezahrnující světlo a nic jiného. (Letters from Sri Ramanasramam, 25. 9. 1947)
115. Když je pravdou o zdroji jednota, tak proč všechny náboženství (a občas dokonce i mudrci) začínají své učení tím, že uznávají tyto tři primární entity za skutečné? Je to proto, že mysl, roztěkaná poznáváním objektů, nepřijme víru v jednotu, pokud by mudrci blahosklonně neučili o jednotě jako o trojici.
115. Padne-li otázka: „Když je prvotní entita jen jediná, tak proč všichni učitelé a náboženství ze svého postoje slevují a připouští, že je vhodnější mluvit o třech prvotních entitách?“ Odpověď zní: „Jestliže se existence těchto tří entit nepřipustí, pak jedinec, zachycený vírem povrchní pozornosti (suttaviru), nebude schopen přijmout jednotu – skutečnost.
Michael James: Viz druhý verš Ulladu Narpadu.
David Godman: V odpovědi, která je součástí tohoto verše udělal Bhagaván významnou změnu. Muruganar původně napsal: Odpověď zní: „Existuje něco vhodnějšího pro ukotvení (lidí) v transcendentálním stavu nežli odstranění (zastření)? Modlím se, ať mi sdělíš!“
Muruganar tím shrnul všeobecně známou védskou ideu: Védánta všeobecně uvádí jako příčinu svázanosti zastření (zakrytí či překrytí nevědomostí, nedostatkem rozlišování/poznání, doslova superimpozice, tj. navrstvením/převrstvením něčeho na něco – pozn. překl.) a za příčinu osvobození považuje odstranění tohoto zastření. Svázanost je způsobená zastřením, osvobození je výsledkem odstranění zastření. (Kaivalya Navaneetam, 1.26)
Bhagaván myšlenku zastření odstranil a nahradil ji alternativním vysvětlením, že ve stavu, kdy je pozornost v zajetí extroverze (suttaviru) není člověk schopen chápat pravdu jednoty Já.
Bhagaván: Každé náboženství předpokládá základní trojici (Bůh, svět a člověk). Spor, zda se jediná prvotní příčina jeví jako trojí, či zda základní trojice je vždy trojí, trvá tak dlouho, dokud existuje ego. Nejvyšším dosažením je zůstávat ve svém vlastním (pravém) stavu, když odumře já“ (Ulladu Narpadu, verš 2)
