21. 11. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 103 - 105, Jakou hru hraje Bůh? (I)
Jakou hru hraje Bůh?
103. Svojí vlastní silou máji (iluze) skrývá neměnná jednota (Bůh) sama sebe (třebaže září jasněji než cokoli jiného) a do prostoru mysli vyhazuje lano tří stavů a drží ho svisle. Vytváří pak jedince, který mylně považuje tělo za já a v těle balancuje na laně. Takto si Bůh hraje svoji božskou hru!
103. Já – podobno kouzelníkovi – přebývá bez změny ve stavu turíja a silou své máji zůstává skryto pohledům těch, kdož jsou májou zaslepeni. Do prostoru mysli vrhá lano avašthas (tří stavů – bdění, snění a spánku), takže ti, kdo jsou s těmito stavy svázání, prožívají zkušenost šplhání po laně. Těmito třemi stavy si s nimi hraje a předvádí jim prapodivnou a proměnlivou kouzelnickou podívanou.
Sádhu Óm: Třemi stavy se myslí bdění, snění a spánek. V samotném textu je jinak použito podobenství s kouzelnickým trikem, prováděným potulnými kejklíři v indických vesnicích. Kouzelník, schovaný za scénou, vyhodí do vzduchu lano, které zůstane natažené do výšky, a pak svému pomocníkovi přikáže, aby po laně vyšplhal až na vrchol. V tomto přirovnání je Bůh roven kouzelníkovi, Srdce je jeho úkryt, lano představuje tři stavy a jedinec je pomocník kouzelníka. Ale všechno je to jen trik, projevující se v pohledu okolostojících, a je proto neskutečný. Stejně tak je neskutečné i stvoření, udržování a rozpuštění, které se jeví jako boží hra. Tato hra je spatřována jen pohledem nevědoucích.
David Godman: Tradiční indický trik s lanem představuje pečlivě provedenou iluzi, kde kouzelník hází do výše lano, které bez jakékoli opory zdánlivě visí ve vzduchu. Kouzelníkův pomocník pak po laně vyšplhá a když dosáhne vrcholu, zmizí jako pára nad hrncem. V tomto verši je Já přirovnáno ke kouzelníkovi, který v mysli lidí, domnívajících se, že zakoušejí tři avašthas (bdění, snění a spánek), vytváří iluzi světa. Turíja je pak čtvrtý stav, podklad, v němž se tři stavy střídavě projevují. Ve verši je zdůrazněno, že Já dává vzniknout iluzi světa, aniž by se samo jakkoli proměnilo či pohnulo.
104. Z pohledu nevědoucího se může někdy zdát, jako kdyby svrchovaný Pán, který obdařil máju mocí své autority, byl sám spoután jejími zrádnými pravidly (která klamou jedince).
104. Paramíšvara (svrchovaný Pán), který stvrdil moc máji svojí autoritou, se z pohledu extrovertně zaměřených jedinců může jevit rovněž jako subjekt, podléhající záludné moci této mocné máji a jejím kouskům.
Sádhu Óm: Verš říká, že Pán, přebývající jakožto Já, udělil máji (iluzi) sílu a schopnost vyzkoušet aspiranta, zdali není nepozorný, čímž dovoluje vyvstávat já-myšlence. Jakmile je já-myšlence dovoleno vystoupit, není pak divu, že se dokonce i Bůh a džňánin budou rovněž jevit svázaní silou máji. Toto zdání je však klamné a existuje jen v pohledu iluzorní já-myšlenky.
Dokonce i v životě Bhagavána Šrí Ramany byly situace, kdy se zdálo, jako by souhlasil s některými z pošetilých představ světských lidí a jako by snášel nesmyslné situace, které byly těmito lidmi vyvolány. Tohle všechno se však takhle jevilo jev z pohledu nevědoucích.
Muruganar: Íšvara, který učinil máju mocnou, se ostatním lidem jeví že je májou spoután a podřízen její autoritě. Na otázku, jak je to možné, se odpovídá, že dokonce i věčně svobodné bytosti božích vtělení vypadají, že se sami chovají, jako by byli podřízeni síle máji. Ve skutečnosti ale pro ně neexistuje žádné područí.
(DG) Bhagaván: I neobyčejně vznešený Padam (Íšvara) jedná, jako by byl pod vládou činů šakti, třebaže to on uvedl tuto sílu v chod. (Padamalai, str. 10. verš 52)
105. Jako všechny bytosti, pohyblivé, či nepohyblivé, začnou vykonávat jim příslušné činnosti pouhou přítomností Slunce, které vyšlo bez jakéhokoli předchozího úmyslu, tak i všechny činnosti jsou vykonávané Bohem, (který popravdě ani nekoná a ani nemá nějaký záměr), jak se uvádí ve svatém písmu.
105. Stejně jako se pouhou přítomností slunce, které vychází na oblohu bez jakéhokoli chtění (sankalpa), začnou všelijak pohybovat nejrůznější druhy cítících bytostí a neživých objektů, tak se také skrze (pouhou přítomnost) Pána odehrají děje světa.
David Godman: Následující Bhagavánova slova pocházejí z dialogové verze Kdo jsem já?. Myšlenky, v tomto výňatku prezentované, jsou dále rozvedeny ve verších 106–109.
Otázka: Není všechno prací Boha?
Bhagaván: Slunce vychází bez touhy, úmyslu či úsilí. A pouhou jeho přítomností zažehne křemen oheň, lotos kvete, voda se vypařuje, lidé konají své rozličné práce a pak odpočívají. Jako se jehla v přítomnosti magnetu pohybuje, tak i bytosti konají své činy pouhou přítomností Boha, která bytosti ovládá svými třemi či patero funkcemi, a to v souladu s jejich karmanem. Bůh nemá žádný záměr. Nedotýká se ho žádný karman. Je to podobné, jako když světské činnosti neovlivňují slunce, nebo jako přednosti a nedostatky každého ze čtyř základních prvků neovlivňují všeprostupující prostor.
(Pozn. překl.: Trojice, resp. pětice funkcí Boha – vznik, udržování a zánik, zahalování a milost/odkrytí zahalení. Čtyři základní prvky – země, voda, oheň, vzduch.)
