3. 7. 2020
Guru Váčaka Kovai - předmluva Michaela Jamese
Óm Namó Bhagavaté Šrí Arunáčala-Ramanája
Guru Váčaka Kovai představuje nejdůkladnější, nejúplnější a nejvěrohodnější sbírku výroků Šrí Ramany, zachycených ve 1255 tamilských verších, složených Šrí Muruganarem, k nimž bylo přidáno 42 veršů sepsaných Šrí Ramanou.
Název Guru Váčaka Kovai lze přeložit jako Sled guruových promluv, nebo méně přesně, zato však elegantněji jako Květinový věnec ze slov gurua. Slovo guru zde označuje Šrí Ramanu, který je vnějším projevením jediného vnitřního gurua – nedvojné absolutní skutečnosti, obvykle nazývané Bohem, vždy existující a zářící v nitru každého z nás, jako naše vlastní, esenciální Já, jako naše principiální sebevědomé bytí Já Jsem. Slovo váčaka znamená „výroky, slova“ a kovai je podstatné jméno slovesné, ve významu „splétání, proplétání, ukládání či uspořádávání“ a jeho připojením tak dostáváme význam „řada, uspořádání“ nebo „kompozice“. Toto slovo také značí řetěz korálků, nebo druh milostné poezie.
Šrí Sádhu Óm ve svém úvodu k vydání Guru Váčaka Kovai správně poznamenal, že Upadéša Undijar, Ulladu Narpadu a Guru Váčaka Kovai jsou tři nejryzejší prašthánátrája Šrí Ramany, tedy tři základní spisy Šrí Bhagavánova sdělení. A všechna tato tři skvělá díla vděčí za svou existenci v prvé řadě inspirovanému básnickému a spirituálními duchu Šrí Muruganara.
Byl to Šrí Muruganar, kdo naléhavě prosil Šrí Bhagavána, aby několika tamilskými verši sepsal poučení, které poskytl Pán Šiva mudrcům v Dáruckém lese, kteří následováním cesty kamja karmas (záslužných činností, vykonávaných za účelem získání odměn – pozn. překl.) popisované v Púrva Mimasa, sešli z pravé cesty vedoucí k osvobození. Bhagaván na tuto ryzí prosbu odpověděl sepsáním tamilského díla Upadéša Undijar, které později pod titulem Upadéša Sáram sepsal i v telugu, sanskrtu a malajalam.
A opět to byl Šrí Muruganar, který modlitbou k Bhagavánovi: „Milostivě nám odhal podstatu skutečnosti a způsoby, kterými k ní můžeme dospět, abychom byli spaseni,“ dokázal na světlo vynést dílo Ulladu Narpadu. Ačkoli Ulladu Narpadu začalo vznikat kolem jádra dvaceti nahodilých veršů, složených Šrí Bhagavánem již dříve v průběhu tří týdnů (21. 7. – 11. 8. 1928), Šrí Bhagaván následně složil více než 40 dalších veršů. Šrí Muruganar z těchto prvních dvacet veršů až na tři všechny vyřadil a včlenil je do díla Dodatek k Ulladu Narpadu. Kromě toho byly všechny verše (jak v Ulladu Narpadu, tak i v Dodatku – pozn. překl.) Šrí Bhagavánem pečlivě revidovány a vhodně seřazeny v úzké spolupráci se Šrí Muruganarem.
Zatímco se Upadéša Undijar a Ulladu Narpadu skládají jen z veršů složených Šrí Bhagavánem, tak Guru Váčaka Kovai – pokladnice sesbíraných Bhagavánových výroku, uvitých do věnce tamilské poezie – se skládá většinou z veršů složených Šrí Muruganarem. Z 1282 veršů jich Šrí Muruganar složil 1254 a Bhagaván jen 28. (Poznámka v knize: Bohužel asi tisícovka veršů se nešťastnou náhodou ztratila.) Nicméně každý verš Šrí Muruganara vyjadřuje nějaký skutečný výrok Šrí Bhagavána. A každý z nich byl předložen Šrí Bhagavánovi, který jej schválil a pokud to považoval za nezbytné, tak jej opravil. Občas, Šrí Bhagaván zjistil, že by myšlenku některého z předložených veršů mohl napsat krásněji, nebo hutněji, a proto složil svůj nový verš, který byl rovněž zahrnut do sbírky Guru Váčaka Kovai. (Poznámka v knize: Některé z těchto veršů, složených pro Guru Váčaka Kovai, byly později, v červnu 1939, přidány Šrí Bhagavánem do díla Ulladu Narpadu – Anubandhum.) Proto představuje každý verš Guru Váčaka Kovai vybroušený a jemně vyleštěný drahokam plynoucí ze rtů Šrí Bhagavána a celé dílo tvoří systematický a detailní výklad jeho učení a nese pečeť Bhagavánova souhlasu.
Verše Guru Váčaka Kovai nebyly skládané v nějakém systematickém pořadí nebo současně podle tématu. Byly psány nahodile v průběhu 27 let, po které žil Šrí Muruganar se Šrí Bhagavánem a byly psány vždy, když Šrí Muruganar zaslechl, že Šrí Bhagaván udílí nějaké důležité ponaučení. Šrí Sádhu Nátanánanda pak seskládal většinu veršů do vhodného pořadí a začlenil je do příslušné kapitoly. Díky jemu má současná podoba díla formu tří částí, každé z nich rozdělené do mnoha kapitol.
Kniha Guru Váčaka Kovai vyšla poprvé v červnu 1939. Obsahovala tehdy 876 veršů, 24 z nich bylo složených Šrí Bhagavánem. Vázaný svazek korektur tohoto prvního vydání je uschovaný v archívu ášramu a dokazuje nejenom že byl Šrí Bhagavánem korigován, ale že do něj Šrí Bhagavánem během korektur na vhodných místech přidával další verše. (Poznámka v knize: Fotografie vlastnoručních Bhagavánových úprav a dodatků se nachází na stránce 59 knihy Bhagavan Sri Ramana — A Pictorial Biography.) G. V. Subbaramaja ve své knize Vzpomínky na Šrí Ramanu na stránkách 34–41 a na straně 62 uvádí, že Šrí Bhagaván při korekturách objasňoval shromážděným stoupencům význam veršů.
Protože však byly verše Guru Váčaka Kovai zapsány v brilantním a těžce uchopitelném slohu klasické tamilštiny, mají složitou syntaxi, příbuznou s historickým obdobím Sangama (cca 6. stol. př. n. l. – 3. stol. n. l. – pozn. překl.) a jejich hluboký význam a krásu může vychutnat jen několik málo Tamilců, kteří jsou dobře obeznámeni jak s klasickou tamilštinou, tak i s učením Šrí Bhagavána.
Prvním, kdo se pokusil přiblížit Guru Váčaka Kovai širší veřejnosti, byl Šrí K. Lakšmana Sarma, který byl oddaným stoupencem Šrí Bhagavána i horlivým obdivovatelem Šrí Muruganara. Uvědomil si nesmírnou hodnotu díla a do sanskrtu přeložil asi 300 veršů. Bylo to ještě před prvním vydáním Guru Váčaka Kovai, kterého se v roce 1939 zhostil Šrí Ramana Padánanda. Lakšmana Sarma však nebyl zběhlý v klasické tamilštině, takže se ptal buď Šrí Bhagavána, nebo Šrí Muruganara, aby mu vysvětlili význam veršů, které pak převáděl do sanskrtu. A i když tyto sanskrtské verše nepředstavují doslovný překlad z tamilského originálu, přesto zachycují jejich věrnou ideu. Těchto 300 veršů bylo publikováno v prosinci 1939 pod názvem Guru Ramana Váčana Málá společně s dalšími 50 verši, když všechny věrně odrážejí učení Šrí Bhagavána. V lednu 1940 pak byly tyto verše přeloženy do jednoduché tamilské prózy a publikovány s prostým významovým rejstříkem. Ramanášram později vydal i anglický překlad. Do druhého vydání (v roce 1942) přidal Lakšmana Sarma asi 50 veršů z jeho anglické knihy Mahájóga, která se bere za jakýsi standardní výklad učení Šrí Bhagavána. (Poznámka v knize: Fakticky vše, co se Lakšmana Sarma dozvěděl ze svého studia Ulladu Narpadu a Guru Váčaka Kovai posloužilo jako podklad ke vzniku díla Mahájóga, jež bylo inspirováno verši Ulladu Narpadu, Dodatku k Ulladu Narpadu a Guru Ramana Váčana Málá. Lakšmana Sarmy se jednou ptali, proč své tamilské komentáře k Ulladu Narpadu a Mahájógu napsal pod pseudonymem WHO. Odpověděl: „V těchto knihách jsem napsal jen to, co jsem se naučil od Šrí Bhagavána a Šrí Muruganara. Takže jsem pociťoval: KDO to napsal?“
Kromě veršů, přeložených v Guru Ramana Váčana Málá, zůstal pro většinu stoupenců Šrí Bhagavána obsah Guru Váčaka Kovai i tak nedostupný, a to až do roku 1967, kdy se započalo s překládáním do angličtiny pod titulem Květinový věnec ze slov gura. Překlad do angličtiny vychází z překladu do tamilské prózy, který vyhotovili Šrí Sádhu Óm a prof. K. Swaminathan. Posledních patnáct let vycházely tyto překlady na pokračování v The Mountain Path (čtvrtletník Ramanášramu – pozn. překl.) a prof. Swaminathan začlenil výběr z těchto veršů do 13. kapitoly jeho v angličtině vydané knihy Ramana Maháriši, která byla nyní (psáno v roce 2005 – pozn. překl.) přeložena do hlavních indických jazyků.
Když se tyto překlady začaly objevovat v The Mountain Path, začali se stoupenci Šrí Bhagavána o Guru Váčaka Kovai přirozeně více zajímat. V roce 1971 publikoval ášram druhé vydání původních tamilských veršů. Protože existovalo více než 400 veršů, složených Šrí Muruganarem mezi roky 1939–1950, musela projít celá práce reedicí a verše byly přečíslovány. Šrí Muruganar tedy pověřil úpravami druhého vydání Šrí Sádhu Óma, který mu dlouhá léta pomáhal s utříděním nezveřejněných veršů a měl i absolutní znalost významu veršů. (Poznámka v knize: I když těchto 400 přidaných veršů nebylo za života Šrí Bhagavána vydáno, Bhagaván je přečetl je, opravoval a schvaloval stejně, jako těch předchozích 876.) Když bylo v roce 1971 zveřejněno druhé vydání Guru Váčaka Kovai, skládalo se ze 1254 veršů složených Šrí Muruganarem a 28, jejichž autorem byl Šrí Bhagaván (a jsou označeny jako B-1 až B-28).
Šrí Sádhu Óm později našel ještě jeden verš, složený Šrí Muruganarem (nyní má číslo 592a) a opatřený poznámkou, že byl obsahem Guru Váčaka Kovai. Šrí Sádhu Óm tedy verš přidal do dodatku jeho převodu díla do tamilské prózy, která byla pod názvem Guru Váčaka Kovai – Urai poprvé publikována v roce 1980 a pak v roce 1997. Do tohoto dodatku rovněž včlenil dalších jedenáct veršů, příležitostně složených Šrí Ramanou (nyní označených jako 114a, 224a, 492a, 603a, 603b, 1027a, 1127a, 1147a, 1172a, 1173a), které byly součástí Sebraných spisů Šrí Ramany. Později, v roce 1984, dal Šrí Sádhu Óm dohromady všech 27 veršů s duchovním ponaučením, složených příležitostně a bez návaznosti Šrí Ramanou, které nebyly součástí Sebraných spisů. Tyto verše včlenil do sbírky nazvané Upadéša Tanipakkal. Šrí Sádhu Óm se pak rozhodl, že tři z těchto veršů by měly být součástí Guru Váčaka Kovai. Nyní jsou to verše 227a, 420a, 603c.
Třetí vydání Guru Váčaka Kovai, zveřejněné v roce 1998 (zároveň s původními překlady do tamilské prózy od Šrí Muruganara a s jeho vysvětlivkami pro množství veršů) proto obsahuje celkem 1297 veršů, z nichž 42 složil Šrí Ramana a 1255 Šrí Muruganar. Některé z oněch 42 veršů Šrí Bhagavána nebyl složeny pro sbírku Guru Váčaka Kovai, přesto však do ní náleží, protože když Šrí Bhagaván pročítal verše Šrí Muruganara, občas se rozhodl složit verš, v němž podle sebe vyjádřil tutéž ideu v jiné podobě, která byla ucelenější, jasnější, či krásnější.
Šrí Sádhu Óm převedl množství veršů do jednoduché a srozumitelné tamilské prózy ještě před přípravou druhého vydání Guru Váčaka Kovai k tisku. Udělal to kvůli těm, kdo za ním zašli, aby poznali smysl veršů. S vědomím, že Guru Váčaka Kovai je psána velice obtížným tamilským slohem, jemuž většina Tamilů nedokáže porozumět a že Šrí Sádhu Óm odpracoval na předkladu spousty práce a byl hotov v ní pokračovat, aby správně a spolehlivě přeložil každý verš, se Šrí Ramana Kendra z Nového Dílí rozhodl vydat jeho překlad od tamilské prózy. Došlo k tomu v roce 1980 pod titulem Guru Váčaka Kovai – Urai. Kromě toho, že je zde každý verš převedený do srozumitelné prózy, je tu také mnoho vysvětlivek od Šrí Sádhu Óma a nějaké poznámky samotného Šrí Muruganara. Šrí Sádhu Óm hluboce pronikl do smyslu Guru Váčaka Kovai a se Šrí Muruganarem konzultoval přesný význam mnoha veršů, zejména těch, u nichž panovaly i sebemenší pochyby ohledně přesného významu. Je jisté, že jeho překlad věrně zachytil správný význam každého verše, aniž by originál přišel o svoji literární krásu nebo o hloubku učení v něm zahrnutou. Profesor K. Swaminathan v úvodní poznámce ke knize napsal:
„Protože je toto dílo (Guru Váčaka Kovai) napsáno vrcholným stylem klasické tamilské poezie obsahuje slova, používaná jen velmi zřídka, je velice obtížné porozumět jemným myšlenkám v něm skrytých. Šrí Sádhu Óm, který původní text redigoval, vytvořil tento prozaický překlad ku prospěchu čtenářů, usilujících o džňánu. Hluboce se ponořil do vnitřního smyslu tohoto díla a po konzultacích se Šrí Muruganarem tak odstranil nesmírnou překážku v jeho chápání. Šrí Sádhu Óm je dokonalý tamilský básník. V mládí přišel za Šrí Ramanou Mahárišim a přijal jej za svého sadgurua. Dlouho dobu se přátelil se Šrí Muruganarem. Je neustále ponořen výhradně do děl Šrí Ramany. Proto je jen přirozené, že v jeho překladu čistě září jak cit poezie Šrí Muruganara, tak i plnost učení Šrí Ramany, a to bez jakéhokoli zastření.“
Hodnota a význam Guru Váčaka Kovai a překladu Šrí Sádhu Óma byla přiléhavě vyzdvižena Šrí Sádhu Nátanánandou v jeho úvodním verši, kde píše:
„Ti, kdož spatřili čarovnou krásu veršů zachycující výroky Pána Ramany a jejich prozaickou verzi, prohlásili, že to byl samotný Pán, který tyto verše složil ve formě způsobilého askety Muruganara a kdo ve formě Sádhu Óma objasnil jejich význam.“
Ti, kteří čtou anglické překlady Guru Váčaka Kovai – tedy Guru Ramana Váčana Málá od Lakshmana Sarmy a Květinový věnec ze slov gurua prof. Swaminathana snadno rozeznají o jak důkladnou práci se jedná. Vlastně je to nejkomplexnější, nejsystematičtější a nejspolehlivější sbírka výroků Šrí Bhagavána, která kompletně objasňuje jeho učení. Celé dílo je rozděleno do tří částí. První obsahuje 85 kapitol, tvořících rozbor skutečnosti (pravdy). Druhá část má 84 kapitol, zabývajících se praxí pro odhalení skutečnosti a třetí část se skládá z 62 kapitol na téma zakoušení skutečnosti.
Teoretické učení a praktické zkušenosti Šrí Bhagavána jsou v těchto 231 kapitolách podány jasným a definitivním způsobem. Jiné záznamy podání slovního učení Šrí Bhagavána, jako například Hovory, nebo Den za dnem, mají své vlastní kouzlo a hodnotu, zprostředkovávají však názory vyjádřené pro daný účel danému posluchači. Je to jen Guru Váčaka Kovai, kde nacházíme Bhagavánovy konečné a jednoznačně formulované výroky ke každé duchovní otázce. Například v Hovorech č. 399 a 571 nacházíme Bhagavánovy rady ohledně skutečnosti, že existuje jen jeden džíva či jedinec. Ale tato zásadní duchovní pravda je jím definitivně vyjádřená jen ve verši 534 Guru Váčaka Kovai, kde Šrí Bhagaván říká: „Velmi vyspělý a odvážný aspirant, s jasným a ostrým intelektem, dokáže neochvějně přijmout existenci jen jediného džívy a díky tomu se (zkoumáním „kdo jsem já – onen džíva?“) usadit hluboko v Srdci. Svatá písma se obecně vyjadřují o množství bytostí, jen aby to uspokojilo nevyzrálé mysli.“
Za Šrí Bhagavánem přicházelo množství nejrůznějších lidí. Proto je přirozené, že odpovědi, které jim na jejich rozmanité otázky poskytnul, nebyly jednotné. Učení, podávané Šrí Bhagavánem, vždy odpovídalo určité potřebě a schopnosti chápání, těch, které učil. A právě kvůli tomuto najdeme v jeho odpovědích mnoho odchylek a občas dokonce i zdánlivé protiklady. V rozhovoru č. 107, v knize Hovory se Šrí Ramanou Mahárišim, sám Šrí Bhagaván říká, že se duchovní pokyny: „…liší podle povahy osob a podle duchovní zralosti jejich myslí.“ V rozhovoru č. 57 pak vysvětluje, že jeho odpovědi odpovídají duchu, v jakém byly kladeny otázky. Kvůli tomu je často velice obtížné, abychom se z rozhovorů Šrí Bhagavána s jeho stoupenci dopátrali stálých a konečných stanovisek, která Šrí Bhagavána k danému tématu zastával. A vtom je právě hodnota Guru Váčaka Kovai, protože se jedná o víc než jen o zápis příležitostných rozhovorů.
Šrí Murugunar sedával u nohou Šrí Bhagavána dlouhá léta. Následoval jeho učení s nekomplikovanou myslí a s upřímnou oddaností. A protože se Šrí Bhagavánovi zcela odevzdal, čímž pozbyl svoji oddělenou individualitu, stal se tak opravdovým Bhagavánovým „stínem“, schopným kompletně a správně porozumět Bhagavánovu učení. Díky své preciznosti a talentu, s jakým ovládal tamilštinu, dokázal přesně zaznamenat ucelený filozofický a duchovní souhrn náhledů a stanovisek Šrí Bhagavána.
Šrí Muruganar byl vlastně ze všech stoupenců Šrí Bhagavána nejvíce způsobilý k zaznamenání jeho učení. Byl v tom jedinečný. Za prvé byl, stejně jako Šrí Bhagaván, tamilským básníkem a byl mistrem tohoto jazyka. Jazyka, ve kterém Šrí Bhagaván vyjádřil své ideje s přirozenou lehkostí, živostí a srozumitelností. Za druhé – neměl žádné předpojaté myšlenky či názory. Svoji mysl učinil čistou, čímž byl připraven přijmout a zachytit pravdu odhalenou Šrí Bhagavánen, aniž by do ní vkládal nějaké své výklady. A za třetí – v životě neměl jiný cíl či ambici než chválit Šrí Bhagavána tím, že vyhladí své ego – onen klamný pocit osobnosti. Nu a za čtvrté – byl přirozeně a dokonale pokorný a skromný a Šrí Bhagavánovi byl zcela oddán. A především byl tím, kdo z milosti Šrí Bhagavána dosáhl poznání, a byl proto schopen učení Bhagavána správně porozumět. Dokud totiž naše mysl či osobnost přežívá, tak budeme stále více či méně klamáni májou (iluzí), a proto neschopni dokonale porozumět učení mudrce. Jen ti, kteří se zcela odevzdali jako Šrí Muruganar, a pozbyli tak svoji osobnost, mohou skutečně sloužit jako čiré a nezkreslující médium, skrze něž může guruovo učení zářit jasně a bez sebemenšího zkomolení.
(Poznámka v knize: Skutečnost, že Šrí Muruganar dosáhl džňány (poznání), je zřetelně patrná ze 14 000 veršů jeho monumentálního díla Šrí Ramana Džňána Bódham, kde v nekonečné pestrosti popisuje, jak mu Šrí Bhagaván udělil svoji Milost a učinil jej totožným se sebou samým.)
Šrí Bhagaván občas prohlašoval: „Šrí Muruganar mě opravdu poznává tak, jako já znám sám sebe.“ Vyjádřil tím, že Bhagavánovou zkušeností je, že není jméno a tvar těla, které vidíme, ale je to bezejmenný a beztvarý prostor sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaženost) a jen ti, kdo jej takto zažijí, mohou říci, že jej opravdu znají. Šrí Muruganar byl jedním z těch stoupenců, kdo znali Šrí Bhagavána tak, jako se znal on sám. A z tohoto postoje, z této totožnosti složil Guru Váčaka Kovai. Tento fakt je vyjádřen v šestém úvodním verši tohoto díla, kde Šrí Muruganar říká: „Jsouce tam, kde mě Šrí Ramana objal (tj. nacházeje se ve stavu Já, v němž mě Šrí Ramana učinil sebou samotným), podrobně vylíčím ždibeček svrchované pravdy, kterou jsem ve svém životě poznal božským spojením se Šrí Ramanou, s mým mistrem.“ Z tohoto důvodu je Guru Váčaka Kovai, spolu s dalšími původními díly Šrí Bhagavána jako jsou Upadéša Undijar, Ulladu Narpadu, Vidja Kirtanam a Ekatma Pančakam opravdovým džňána šástra – svatou knihou učící cestě pravého poznání.
Ti, co již v angličtině přečetly spousty dalších knih o učení Šrí Bhagavána, seznají, že spousty myšlenek, zachycených v Guru Váčaka Kovai, jsou jim dobře známy. Ale také zde naleznou mnoho dalších, které nikde jinde nejsou. Jeden z pozoruhodných rysů tohoto díla spočívá v nápravě omylů určitých představ, které najdeme ve starobylých písmech. Tato písma například často hovoří o poznání Já jako by bylo dosažené prostřednictvím osoby, tedy těla. Ale v 97. verši Šrí Bhagaván jasně prohlašuje, že tělo existuje jen z pohledu mysli a nikoli v jasném náhledu Já, takže je chybou tako o Já hovořit. Písma také popisují Já jako svědka, ale v 98. verši Šrí Bhagaván říká, že spatřovat rozdílnosti či jim svědčit, je možné pouze tehdy, pokud považujeme tělo za já, a proto pro Já rozdílnosti neexistují a je tedy chybou označovat Já jako svědka (něčeho jiného – pozn. překl.).
Jinde se zase často v písmu dočteme, že Bůh je všeznající. Ovšem ve verši 930 Šrí Bhagaván říká, že Bůh, jenž je Já, vpravdě nezná nic, protože jen on sám existuje, takže pro něj neexistuje nějaké „vše“, které by měl poznávat. A jiná písma uvádějí, že mukta (osvobozená bytost) spatřuje svět mnohosti, ale současně v této různosti vidí jednotu. Ovšem Šrí Bhagaván ve verších 931 a 932 říká, že to není pravda, protože mukta žádnou mnohost či rozdílnost nespatřuje. Existují také písma, která stav realizace popisují jako akhandakara vritti – myšlenka (či myšlení) v celistvosti. Ovšem ve verši 941 Šrí Bhagaván říká, že každá myšlenka (vritti) je roztříštěním (khanda), a popisovat proto realizaci jako akhandakara vritti je stejné jako tvrdit, že řeka, která vplynula do oceánu, je řekou ve formě oceánu.
Samozřejmě to neznamená, že by Šrí Bhagaván s písmy nesouhlasil nebo je zavrhoval. Výroky mudrců v písmech byly v souladu s tehdejší dobou a s lidmi, kteří v ní žili. Bhagaván však v dílech, jakým je např. Guru Váčaka Kovai přinesl do současné doby větší přesnost a čistotu těchto pravdivých výroků. V Guru Váčaka Kovai Šrí Bhagaván dokonce „opravil“ i některé ze svých vlastních výroků. V knize Kdo jsem já? například Šrí Bhagaván říká: „Až na to, že stav bdění je dlouhý a sen je krátký, není mezi těmito dvěma stavy žádný rozdíl.“ Ale ve verši 560 uvádí, že to není striktní pravda, protože čas je jen mentální představa, takže rozdíl mezi dlouhý a krátký se zdá být skutečný jen působením máji.
Šrí Bhagaván v Guru Váčaka Kovai napravil mnoho zlidovělých mylných úsudků a klamných představ. Mnoho lidí se například v dobré víře domnívá, že modlitbami, džapou (opakováním božího jména) a uctíváním získají boží sílu, aby pak prospěly světu jako boží nástroj. Ovšem ve verši 471 Šrí Bhagaván uvádí, že i ti, co vykonávají tapas (duchovní úsilí) se záměrem „chci být nástrojem v rukou božích“ poskvrňují své sebeodevzdání, a to kvůli touze být božím nástrojem, což je jen další skrytý prostředek ega k udržení své osobnosti. V Hovorech Šrí Bhahaván vysvětluje: „Je-li sebeodevzdání úplné, ztrácí se veškerý pocit individuality (hovor č. 350). Takže pokud si nějaký člověk myslí, že je jen prostředníkem či božím nástrojem, tak: „…je jasné, že si svoji individualitu podržuje a nejedná se o dokonalé sebeodevzdání.“ (Hovor č. 594)
Hlavním tématem, táhnoucím se skrze Guru Váčaka Kovai, je, jako ve všech dalších dílech Šrí Bhagavána, závažnost a síla sebepoznání a absolutní nutnost sebezkoumání, která jediná dokáže vyřešit všechny problémy života. V kapitole týkající se pravdy všech náboženství Šrí Bhagaván říká, že zkoumání Kdo jsem já? je jediným oživujícím proudem, který prostupuje všechna náboženství světa (verš 338). A pokud by v každém náboženství nebylo alespoň jedno slovo, vyzrazující fakt, že svrchovaná Skutečnost existuje v Srdci každé bytosti, pak by všechny knihy těchto náboženství nebyly ničím jiným než hlukem dobytčího trhu (verš 341). Ve verši 885 Šrí Bhagaván říká, že kromě úsilí ve zkoumání skutečnosti ega již žádná jiná, jakkoli velká snaha, vynaložená na jiných cestách, neumožní člověku dosažení a zakoušení Já – pokladu Srdce.
Je samozřejmě nemožné takto ve zkratce vylíčit velkolepost Guru Váčaka Kovai. Každý verš je vzácnou perlou Bhagavánovi moudrosti. Závěrem postačí říci, že je to dílo, které si zaslouží důkladné a opakované studium každým stoupencem Šrí Bhagavána a každým, kdo hledá Skutečnost. A to kvůli množství neobyčejných a drahocenných duchovních pokladů, které nenalezneme v žádném jiném duchovním písmu světa.
Pár slov k tomuto předkladu
Když jsem poprvé v roce 1976 potkal Sádhu Óma, zjistil jsem, že trvalý proud návštěvníků, kteří jej navštěvují a ptají se na učení Šrí Bhagavána, mu sebere mnoho jeho času. Ale kdykoli byl sám, využil toho k přípravě vydání knih Šrí Ramana Džňána Bódham nebo Guru Váčaka Kovai – Urai. Když jsem za ním během těchto klidných chvilek přišel, prosil jsem jej, aby mi vysvětlil význam veršů, které četl. Fascinovala mě hojnost pronikavých myšlenek, vyjádřených ve verších obou knih, ale zdráhal jsem se navštěvovat Sádhu Óma příliš často, protože jsem nechtěl rušit tyto vzácné chvíle, ve kterých se Šrí Sádhu Óm věnoval práci na textech.
Začal jsem proto číst překlad Guru Váčaka Kovai od profesora Swaminathana, který vyšel ve starších číslech časopisu The Mountain Path. Ale během čtení se objevilo mnoho veršů, u nichž jsem toužil po hlubším porozumění, takže jsem čas od času za Sádhu Ómem zašel a poprosil jej o vysvětlení. Šrí Sádhu Óm mi všechny dotazy trpělivě zodpověděl, a nakonec mi jednou v květnu 1977 navrhnul, že když mám takový zájem o každý verš, mohli bychom spolu udělat nový (anglický) překlad.
Pak jsem jej už navštěvoval denně a Šrí Sádhu Óm mi vysvětloval význam jednoho verše po druhém. Zpočátku jsem si zapisoval smysl veršů tak, jak mi je objasnil. Ale po pár dnech mi Šrí Sádhu Óm začal psát smysl veršů na břidlicovou tabulku a když jsem ho poprosil o ještě hlubší objasnění, tak svůj překlad přepsal, aby by pro mě pochopitelnější. Bohužel jsem tehdy uměl tamilsky velmi málo, také mé chápání Ramanova učení bylo stále nedostatečné a můj přepis kostrbaté angličtiny Sádhu Óma vyprodukoval dost nevalný výsledek. Přesto jsme na našem překladu pracovali několik dalších let (kromě dalších překladů, s kterými jsme mezitím započali). Jak šel čas, tak se zlepšila má tamilština i chápání Ramanova učení, proto byl náš překlad verš od verše přesnější.
Se Sádhu Ómem jsme měli v úmyslu první verzi našeho překladu zrevidovat, ale bohužel nám na to už nikdy nezbyl čas. Přesto doufám, že budu mít jednoho dne dostatek času na důkladnou revizi a udělám nový překlad, ještě přesnější. Spousta lidí si však mezitím přečetla existující první verzi našeho překladu a shledali ji velice užitečnou a dostatečně jasnou. Navrhovali proto zveřejnit překlad takový, jak je. Když mě tedy David Godman požádal, jestli bych mu náš překlad poslal, že je zveřejní na svém webu, souhlasil jsem s tím, že bude uvedeno, že jde jen o předběžný koncept a že doufám, že jej jednou v budoucnu důkladně zreviduji.
Jsem vděčný za iniciativu Davida Godmana, že tento překlad zveřejnil na svých webových stránkách. Zpřístupnil jej tím široké veřejnosti, což nakonec vedlo vydání tiskem. Jistá skupinka stoupenců Šrí Ramany z Austrálie se po přečtení překladu na webových stránkách rozhodla vytištění zafinancovat, takže v roce 2005 vyšlo Guru Váčaka Kovai tiskem v nakladatelství Sri Arunachalaramana Nilayam v Tiruvannamalai.
