26. 4. 2024
Dopisy z Ramanášramu - 99 - Podstata gurua
Dopis č. 99 z 26. 2. 1947
Dnes odpoledne přistoupil k Bhagavánovi tamilský mladík a zeptal se jej: „Svámidží, včera dopoledne jste jedné paní z Gudžarátu řekl, že zřeknutí se, znamená vnitřní zřeknutí. Jak toho máme docílit? Co je to vnitřní zřeknutí?“
Bhagaván: Vnitřní zřeknutí znamená, že budou utlumeny všechny vásany. Když se mě ptáte, jak toho dosáhnout, tak mojí odpovědí je, že vnitřní zřeknutí je dosažitelné sádhanou.
Mladík: Sádhana však vyžaduje gurua.
Bhagaván: Ano. Guru je nutný.
Mladík: Jak si má člověk vybrat správného gurua? Jaká je podstata (svarúpa) gurua?
Bhagaván: Řádným guruem je ten, na něhož je vaše mysl naladěná. Když se ptáte, jak zjistit, kdo je guru a jaká je jeho svarúpa, tak guru má být obdařený klidem, trpělivostí, shovívavostí a dalšími vlastnostmi, schopnými druhé přitahovat – například jen pouhým pohledem, podobně jako magnet železo, a měl by mít také stejný přístup ke všemu. Pravým guruem je ten, kdo těmito vlastnostmi oplývá. Chce-li člověk poznat pravou svarúpu gurua, musí nejdříve poznat svoji. Jak by mohl poznat svarúpu gurua, když svoji nezná? Chcete-li vnímat jeho svarúpu, musíte se nejdříve naučit dívat na celý vesmír jako na gurua. Člověk musí mít lásku ke guruovi a rozvinout ji ke všemu živému. Stejné je to s Bohem. Na vše se musíte dívat jako na boží formu. Ale jak může ten, kdo nezná své Já, vnímat formu Boha či gurua? Dokáže je rozeznat? Proto ze všeho nejdříve poznejte svoji skutečnou podstatu – svarúpam.
Mladík: Není ale guru nutný i k takovému poznání?
Bhagaván: To je pravda. Na světě je spousta skvělých lidí. Za gurua si vyberte toho, s kým je vaše mysl v souladu. Vaším guruem je ten, v koho máte víru.
Mladíka to však neuspokojilo. Začal vyjmenovávat řadu skvělých, současně žijících lidí a u každého poznamenal: „tenhle má určitý nedostatek a tento taky. Jak by mohli zastávat roli gurua?“
Bhagaván vůči sobě toleroval jakékoli množství kritiky a odsuzování, ale nestrpěl kritiku jiných. S velkou nedůtklivostí povídá: „Podívejme! Přejete si poznat sám sebe, ale místo toho jste začal hledat chyby na jiných. Úplně stačí, když napravíte vlastní chyby. Ostatní lidé se pak postarají o ty své. Vypadá to, že bez vašeho posouzení jejich kvalit nedosáhnou spásy. Taková škoda! Všichni čekají, až jim vystavíte nějaké osvědčení. Vy jste velikán. Pokud je neschválíte, tak nedosáhnou spásy? Teď dáváte vinu jim, někdo jiný zase dává vinu vám. Vy víte všechno, zatímco my nevíme nic a musíme se podřídit vašemu úsudku. Dobře, tak to uděláme! Běžte a hlásejte: „Přišel jsem do Ramanášramu. Položil jsem pár otázek Mahárišimu. Nebyl schopen je pořádně zodpovědět, takže neví vůbec nic.“
Mladík se chystal ve svém proslovu dál pokračovat, ale jiný stoupenec mu v tom zabránil. Bhagaván to spatřil a povídá: „Proč ho nenecháte? Zůstávejte v tichu a nechte ho, ať mluví jak dlouho chce. Je to moudrý člověk. Musíme se tedy před ním pokořit. Pozoroval jsem ho už od okamžiku jeho příjezdu. Původně seděl se všemi svými pečlivě namíchanými dotazy v rohu a čekal na vhodnou chvíli. Pak se stěhoval blíž a blíž až byl u mě a začal klást otázky. Když včera poslouchal dotazy oné paní, rozhodl se dát vyniknout svým vědomostem a vysypal pytel svých dotazů. Všechny musí na světlo boží. Chystá se prověřit celý svět a poznat svarúpu gurua. Zdá se, že zatím nenašel nikoho, kdo by měl potřebnou kvalifikaci, aby se mohl stát jeho guruem. Univerzálním guruem je Dattatréja, který prohlásil, že jeho guruem byl celý svět. Když vidíte zlo, cítíte, že ho nemáte konat. Ale Dattatréja řekl, že i zlo bylo jeho guruem. Vidíte-li dobro, toužíte jej konat. Proto Dattatréja prohlásil, že i dobro bylo jeho guruem. ‚Mým učitelem, bylo jak dobro, tak i zlo,‘ řekl Dattatréja. Jednou se Dattatréja zeptal lovce, kudy má jít, ten však jeho dotaz ignoroval, protože právě mířil na ptáka nad sebou. Dattatréja jej pozdravil slovy: ‚Vy jste můj guru! I když je zabíjení ptáků špatné, míříte šípem neustále na svůj cíl a mého dotazu si nevšímáte. To je správné a mě jste tím naučil, že mám držet mysl vyrovnanou a zaměřenou na Íšvaru. Proto jste mým guruem.‘
Podobným způsobem shlížel Dattatréja na vše, jako na svého gurua, až si nakonec řekl, že samotným guruem je i jeho fyzické tělo, protože si ho není ve spánku vědom a tudíž neexistuje. Proto se nemá tělo zaměňovat s duší – s pocitem, že jsem tělo. Takže i tělo se stalo jeho guruem. Když se takto díval na celý svět jako na gurua, tak jej celý svět uctíval jako svého gurua. Dokonce i samotný Íšvara. Ten, kdo hledí na celý vesmír jako na Íšvaru, je sám uctíván vesmírem jako Íšvara. Říká se tomu džadbhávam tadbhávati (na co myslíte, tím se stáváte). Čím jsme, tím je svět. Svět je velká zahrada. Když do zahrady přiletí kukačka, bude hledat mangovník, kdežto vrána bude vyhledávat jen strom neem. Včela vyhledává květiny, aby sbírala med, zatímco mouchy vyhledávají výkaly. Ten, kdo hledá salagram (drobný svatý kámen), odsune stranou všechny zbylé kameny. Salagram je uprostřed hromady obyčejných kamenů. Dobro je rozeznáváno proto, že existuje současně se zlem. Světlo září, protože existuje temnota. A Íšvara existuje jen tehdy, když trvá iluze. Ten, kdo hledá podstatu, je spokojený, když nalezne jednu dobrou věc mezi stovkou nedobrých. Těch devadesát devět odmítne a přijme to jediné, co je dobré s přesvědčením, že mu jediná dobrá věc umožní dobýt svět. Jeho pohled bude vždy setrvávat na této jediné dobré věci.“
Bhagaván domluvil svým zvučným hlasem a pak už mlčel. Do důstojného ticha se ponořila celá hala. Hodiny odbily čtyři. Ze severní strany vstoupil do haly ášramový páv a hlasitě zakřičel. Vypadalo to, jako když nafoukaný páv přišel pozdravit Arunáčala Ramanu, který zničil démona Súrapadmu (démon Súrapadma se po své smrti proměnil v páva – pozn. překl.). Bhagaván na jeho křik odpověděl slovy: „Pojď, pojď,“ a stočil pohled jeho směrem.
