4. 3. 2024
Dopisy z Ramanášramu - 98 - Já (átman)
Dopis č. 98 z 25. 2. 1947
Dnes ráno přicestovala z Gudžarátu, z Bombaje, jedna paní se svým manželem a s dětmi. Byla středního věku a působila jako vzdělaná dáma. Její manžel nosil khaddar (dlouhá pánská košile s dlouhými rukávy) a měli jsme za to, že je členem kongresu. Když šli spolu, bylo vidět, že to jsou čestní a poctiví lidé.
Do haly se dostali asi v deset hodin dopoledne, když byli hotovi s koupelí apod. Vypadalo to, že by se rádi na něco zeptali. Asi po čtvrthodině se začali ptát:
Návštěvnice: Bhagaváne, jak může člověk dosáhnout Já?
Bhagaván: Proč byste měla dosahovat Já?
Návštěvnice: Kvůli míru.
Bhagaván: Aha! Kvůli tomuto? Takže to, čemu se říká mír, je v Já?
Návštěvnice: Ano, je tam!
Bhagaván: Správně! A vy víte, že máte míru dosáhnout. Jak to víte? Abyste to věděla, musíte to někdy zažít. Když člověk ví, že je cukrová třtina sladká, přeje si ji znovu ochutnat. Podobné je to i s mírem, který musíte zažít. Proč byste jinak po míru toužila?
Faktem ale je, že po míru touží každý člověk. Touží po nějakém druhu míru (pod vlivem nevědomosti v podobě světského potěšení – pozn. překl.). Z toho je zřejmé, že mír existuje, je to skutečnost. Říká se mu šánti, duše, paramátman, Já – na tom nesejde. Toužíme po něm všichni, nebo snad ne?
Návštěvnice: Ovšem že ano! Ale jak ho dosáhnout!
Bhagaván: Mír je vám vrozený. Jak mám odpovědět, když mě někdo prosí o to, co již má? Pokud by byl mír něčím, co je třeba odněkud vydobýt, pak by bylo úsilí nezbytné. Mezi vás a vaše Já se rozprostřela mysl se všemi svými činnostmi. Teď se jí musíte zbavit.
Návštěvnice: Je pro sádhanu nezbytný život v ústraní, nebo stačí, když se zbavíme všech světských radovánek?
Bhagaván odpověděl jen druhou část otázky: „Zřeknutí se znamená vnitřní zřeknutí a ne vnější.“ A pak mlčel.
Z jídelny zazněl gong, který oznamoval oběd.
Jak měl Bhagaván odpovědět na první část otázky u ženy, která měla velkou rodinu? Byla to vzdělaná a ušlechtilá paní. Bhagaván takto obvykle mluvil s lidmi, kteří žili rodinným životem. Je to otázka toho, co je pro ně vhodné. Konec konců, cožpak je vnitřní či mentální zřeknutí snadnější nežli vnější odříkání? Bhagaván prostě odpověděl, že zřeknutí znamená vnitřní zřeknutí, a ne vnější. Možná by následovala další otázka – co je to vnitřní zřeknutí? – na kterou by přišla odpověď. Do toho však zasáhl jídelní gong.
Vrátila jsem se do pokojíku, kde žiji v ústraní. Vidíš, že Bůh každému přidělil, co je vhodné a patřičné.
Zeptal se mě někdy Bhagaván, proč žiji sama? Nebo se o tom zmínil někomu jinému? Ne, nikdy. Pokud se ptáš, proč tomu tak je, tak je to proto, že to odpovídá okolnostem mého života.
