12. 5. 2023
Dopisy z Ramanášramu - 90 - Mysl džňánina je samotným brahman
Dopis č. 90 z 8. 2. 1947
Dnes ráno jsem přišla k hale Bhagavána kolem půl osmé. Všude uvnitř panovalo ticho. Z oken se linula vůně vonných tyčinek. Pro nově příchozí to znamenalo, že Bhagaván je uvnitř. Vstoupila jsem, poklonila se Bhagavánovi a pak se posadila. Bhagaván, který byl natažený na polštáři, si sednul do pozice padmásany. V okamžiku jeho pohled ustrnul a překročil tento svět. Celá hala byla naplněná jasem. Najednou kdosi povídá: „Svámidží, má džňánin mysl, nebo nemá?“
Bhagaván se na tazatele laskavě podíval a odpověděl: „Nemá smysl se ptát, jestli si někdo uvědomil brahman bez mysli. Realizace je možná, jen když je tu mysl. Mysl je vždy činná s určitými upadhi (s podporou vnímaní smyslových objektů či s určitými náklonostmi, přívlastky atp. – pozn. překl.). Bez upadhi mysl neexistuje. Jen v důsledku spojení mysli s upadhi můžeme hovořit o tom, že někdo je džňáninem. Mohli bychom o někom prohlásit, že je džňánin, když tu nebudou upadhi? Mohou však upadhi fungovat bez mysli? Nikoli, a proto říkáme, že mysl džnánina je samotným brahman. Džňánin spatřuje vždy jen brahman. Může existovat vidění bez mysli? Proto hovoříme o tom, že džňáninova mysl je brahmákara či akhandákara (stavy mysli, v níž je vnímáno brahman bez čehokoli druhého – pozn. překl.). Ve skutečnosti je však mysl džňánina samotným brahman.
Jako nevědomý člověk nepoznává brahman a vnímá pouze vnější objekty, takže si myslí, že se tělo džňánina hýbe jako nějaký objekt, tak džňánin za vším rozeznává brahman. Brahman je všeprostupující. Říkat o mysli, že je brahmákara, když se ztratí v brahman, je stejné jako tvrdit, že řeka je oceánem. Když se všechny řeky ztratí v moři, výsledkem je nesmírná vodní plocha. Můžete pak v této vodní mase rozlišovat: Tohle je Ganga, tamto Goutami. Tahle řeka je dlouhá tak a tak a tamta je zase tak a tak široká. Úplně stejně se to má s myslí.“
Někdo další se zeptal: „Říká se, že satvam je brahman a že radžas a tamas jsou abhása. Je to pravda?
„Ano,“ odpověděl Bhagaván. „Sat (bytí) je to, co existuje. Sat je satvam. Je to přirozenost. Je to jemný pohyb mysli. Když je sat v kontaktu s radžasem a tamasem, pak vytváří svět s jeho nesčetnými formami. Mysl spatřuje svět – abhásu – jen v důsledku jejího kontaktu s radžasem a tamasem a spatřováním světa je klamána. Pokud spojení mysli s radžasem a tamasem odstraníte, pak satva zazáří čirá a neposkvrněná. Říká se tomu čirá satva neboli súddhasatva. Toto spojení však nelze zrušit, dokud nepropátráte nejjemnější zákoutí mysli a tyto vazby nezavrhnete. Všechny vásany musí být utlumeny a mysl se musí nesmírně zjemnit. Musí být tím nejjemnějším mezi jemným. Musí být atomem uvnitř atomu. Jakmile se mysl natolik umenší, že je proti atomu nepatrným zrníčkem, pak se rozepne, že se stane nekonečným z nekonečného. Můžete říci, že taková mysl je jasnozřivá, nebo že získala mimořádné síly. Nazývejte to, jak chcete, ale bez ohledu na tato slova, když spíme, tak mysl spočívá nehybně v Srdci i se všemi svými činnostmi. Co můžeme potom vidět? Nic. A proč? Protože mysl je utlumená. Když se probudíme, hned jak vstaneme, mysl je tu opět. Je tu sat a brahman. Jakmile se mysl probudí, připoutá se ke gunám, a to umožní projev všech činností. Když tyto guna vikáras (vrtochy mysli) odhodíte, brahman se projeví všude jako sebe osvěcující a sebe si vědomé, jako aham – Já. Já proniká vším. Podívejte se, co píší Védy. Najdete v nich pojmy jako brahma vid (poznávání/uvědomování se jako brahman), brahma vidvarištha (prvořadý z těch, kdo znají brahman) atd. Védy také hovoří o brahmaiva bhávati (ten, kdo se stal samotným brahman). Taková bytost je samotným brahman. A proto říkáme, že mysl džňánina je samo o sobě brahman.“
Na to se někdo zeptal někdo další: „Říká se ve Védách, že se džňánin chová ke všemu naprosto stejně?“
„No ovšem!“ odpověděl Bhagaván, „jak by se měl džňánin chovat?“
Pataňdžaliho jóga sútra, 1.33:
Džňáninům jsou vrozené přátelství, laskavost, štěstí, nezaujatost a další podobné vlastnosti. Jejich přirozenými vlastnostmi jsou náklonost k dobru, vlídnost k bezmocným, zdar při konání dobrých skutků, odpouštění hříšníkům apod.
