29. 2. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 9 - Stejný postoj ke všemu
29. 11. 1945
Myslím, že to bylo a si před rokem. Znáš Rámačandru Raa, ajurvédského lékaře? Vypracoval dlouhý seznam bylin a přísad nutných pro přípravu posilujícího léku pro Bhagavána a ukázal mu jej. Bhagaván, podoben hodnému chlapci, který poslouchá bez domlouvání, prošel celý seznam, pochválil účinnost jednotlivých léčiv a nakonec prohlásil: „Můj drahý, pro koho je ten lék?“
Lékař tiše odpověděl: „Pro samotného Šrí Bhagavána.“
Když to Bhagaván uslyšel, povídá: „Dal jste mi pořádně dlouhý seznam, ale kde na to mám vzít peníze? Může to stát 10 rupií a komu mám o ně říci?“
Kdosi se rozhlížel po majetku ášramu a tiše řekl: „Čí je tohle vše, svámidží?“
„Ano, ale co z toho mám? Když chci čtvrt anna (drobná mince), musím jít poprosit správce ášramu. Mám za ním zajít a poprosit ho? Když zazvoní gong a jdu do jídelny, dává mi tam trochu jídla. Jím spolu s ostatními a pak se vracím. Když bych se zpozdil, přijdu o jídlo. Dokonce i při výdeji jídla přicházím na řadu poslední,“ řekl Bhagaván.
Chudý lékař se třásl strachy a se sepjatýma rukama pravil: „Svámidží, jen jsem vám ten seznam ukázal a myslím, že potřebná léčiva seženu.“
Bhagaván na to odpověděl: „Ó, ano? Seženete je? Ale pokud je ten lék dobrý pro mě, musí být dobrý pro všechny zde přítomné. Můžete jim ho dát stejně jako mně?“
Když se nějací lidé zeptali: „Proč ho máme dostat, svámidží?“, Bhagaván řekl: „Když posilující lék nepotřebují lidé, kteří fyzicky pracují, pak proč já, který tu jen sedím a jím? Ne, ne, nic takového!“
Kdysi před touto příhodou mluvil dr. Šrínivasa Rao s Bhagavánem o posilující alopatické medicíně a zmínil se, že by byla pro Bhagavána vhodná. Bhagaván řekl: „Ano, je to tak. Vy jste bohatý, můžete užívat cokoli. Ale co já? Jsem žebrák. Jak si můžu obstarat tak drahý lék?“
Doktor na to odpověděl: „Bhagaván odmítá všechno, co se nabízí. Ale když souhlasí, že si něco vezme, bude to mít přichystáno? Anebo když nechce léky, proč si nevezme nějaké výživné jídlo, jako třeba mléko, ovoce, nebo mandle?“
Bhagaván odpověděl: „Jistě. Ale já jsem daridranarájána (Bůh v nemajetné a nuzné podobě). Jak bych si to mohl dovolit? A kromě toho – žiji o samotě? Mám velkou rodinu. Jak sehnat ovoce, mléko a mandle pro všechny?“
Bhagaván nemá rád nějaké zvláštní osobní výhody. Často nám říkal, že když někdo přinese jídlo a rozdá je ostatním, nebude mu vadit, když se na něj nedostane. Bude však dotčen, když se dá jídlo jenom jemu a nerozdělí se ostatním. Kráčí-li po pěšině a nějací lidé jsou v protisměru, není rád, když před ním ustupují. On sám udělá krok stranou a dovolí jim projít a dokud se tak nestane, tak nepůjde dál. Jsme šťastlivci, že můžeme nasát třeba jen tisícinu jeho ducha rovnosti a sebezapření.
Když méně chápající lidé, jako já, která nezná jeho postoje, jej upřednostní při jídle apod., tak se Bhagaván velice omlouvá, protože jeho podstatou je shovívavost. Zajde-li to však příliš daleko, je znechucený a říká: „Co mám dělat? Mají navrch. Jsou to lidé, kteří podávají jídlo a já jsem ten, kdo jí. Musím poslouchat, co říkají, a jíst, co chtějí. Takový je život svámího. Rozumíte?“ Potřebuje člověk větší výtku?
