22. 4. 2023
Dopisy z Ramanášramu - 89 - Inkarnace Šrí Dakšinamurtiho
Dopis č. 89 ze 7. 2. 1947
Když Bhagaván překládal verše z Dakšinamutri Štótram do tamilštiny a psal k nim komentáře, dal současně dohromady i původní příběh o tom, z jakého důvodu se Dakšinamurti inkarnoval a tento příběh zahrnul do předmluvy. Kromě toho rozdělil devět slok díla do tří skupin podle tématu – svět, vidoucí a viděné.
Tři sloky: Nánačhidra, Ráhugraštha a Déham Pránam se zabývají vidoucím. Sloky: Baljádišhvapi, Višvam Pasjathi a Bhúrambhamsi pojednávají o světle, s jehož pomocí jsou objekty viditelné (vnímatelné). Poslední sloka – Sarváthmatvam – sděluje, že celý vesmír je ponořený v brahman.
Onu předmluvu jsem nedávno přeložila do telugu. Bhagaván si překlad pročetl a s úsměvem povídá: „V předmluvě jsem byl stručný. Z životního příběhu jsem zmínil jen to, co nějak souvisí s verši. Skutečný příběh Dakšinamurtiho je však mnohem zajímavější. Zní asi takto:
Brahma požádal Sanaku, Sánatkumaru, Sanánandu a Sanatsůjatu –všechno jsou to výtvory jeho mysli (jsou to čtyři synové boha Brahmy– pozn. překl.) – aby mu v jeho úkolu tvoření pomohli. Je to však nezajímalo a pomoc odmítli. Byli obklopeni nebeskými božstvy, světci a dalšími. Žili v nebeském ráji Indry a přemýšleli, kdo by jim udělil džňánu – svrchovanou moudrost. Tu se objevil Nárada a povídá: ‚kdo jiný může poskytnout Brahma džňánu, svrchovanou moudrost, nežli samotný Brahma? Pojďte, půjdeme za ním.‘
Všichni souhlasili a vydali se k satja lóce, k příbytku boha Brahmy. Zde našli Sarasvátí (jeho manželku, bohyni vzdělanosti a umění) hrající na loutnu. Brahma seděl před ní, užíval si hudbu a prsty bubnoval do rytmu. Všichni na tu scénu pohlédli a pochybovali o tom, zda je podstatě duchovnosti může učit bytost zcela pohlcená hudbou jeho manželky. Nárada to okomentoval: „To nemá cenu! Pojďme do Vaikunty, příbytku Višnua.‘
Všichni se tam tedy vydali. Višnu byl zrovna uvnitř svého sídla. Nárada má samozřejmě spoustu výsad, a tak šel přímo dovnitř se slovy, že se porozhlédne a vrátí se zpátky. Hned byl zpátky a když se ho ptali, odpověděl: ‚Brahma od své manželky, která hrála na loutnu, seděl alespoň kousek stranou. Ale tady bohyně Lakšmí sedí na pohovce s Višnuem a masíruje mu chodidla. To už je moc. Může nám žádanou pomoc poskytnout muž, který je okouzlen důvěrným pohledem své choti? Podívejte se i na nádheru zdejšího paláce a města! Není to k ničemu. Budeme hledat pomoc u Pána Šivy.‘
Všichni se tedy vydali do Himalájí. Zde spatřili horu Kailás a s velikou nadějí vystoupali na vrchol. Ale když tam dorazili, uviděli Šivu, který uprostřed ohromného davu svých kamarádů předváděl svůj božský tanec společně s manželkou, tělo na tělo. Višnu k tomu bubnoval a Brahma udával takt rolničkami. Návštěvníci, kteří sem plni horlivosti přišli hledat duchovní vedení, byli tímto pohledem zděšeni: ‚No tohle! Šiva se také honí za ženskýma! Brahma seděl v těsné blízkosti své ženy, o tom není pochyb. Nebyl s ní však ve fyzickém kontaktu. Višnu se svojí ženou sice v kontaktu byl, ale jenom jí masíroval chodidla. Ale Šiva se zmocnil Parvátí, jako součásti svého těla. To je ještě horší. Už toho bylo dost.‘
Všichni se sebrali a odešli. Šiva se dozvěděl, co se stalo a bylo mu jich líto. ‚Propadli velkému klamu,‘ prohlásil, ‚domnívají se, že tři bozi nevládnou duchovní moudrostí jenom proto, že po určitý čas, zrovna když se příchozí dívali, tak posloužili svým zákonným manželkám! Kdo jiný by mohl těmto opravdovým hledačům pravdy předat duchovní poznání?‘ Takto Šiva uvažoval, pak s omluvou poslal Parvátí pryč, ať vykonává tapas (duchovní úsilí) a z milosti na sebe vzal podobu mladíka – Dakšinamurtiho. Usadil se pod banyánovým stromem na severní břehu jezera Mansarovar, prsty sepjal do činmudry a čekal na ony zklamané stoupence, kteří se tudy vraceli domů.
Tenhle příběh jsem si kdesi přečetl,“ zakončil vyprávění Bhagaván.
„To je moc zajímavé,“ povídám. „Proč to Bhagaván neuvedl v předmluvě?“
„Těžko říct,“ odpověděl Bhagaván. „Myslel jsem si, že je zbytečné zmiňovat se v předmluvě o všech událostech ze života Dakšinamurtiho. Dal jsem do předmluvy jen tolik, co bylo ve vztahu k oněm slokám.“
Po dalším dotazu vyšlo najevo, že tento příběh vyprávěl Šiva Ráhasja v 10. zpěvu druhé kapitoly s názvem: Inkarnace Dakšinamurtiho. Když to jeden stoupenec uslyšel, zeptal se: „Ta inkarnace znamená, že se Dakšinamurti narodil?“
„Může pro Dakšinamurtiho existovat nějaká otázka ohledně narození?“ odpověděl Bhagaván. „Dakšinamurti je jednou z pěti podob Šivy. Dakšinamurti je ten, kdo sedí obrácen tváří k jihu v pozici ztišení (mouna mudra). Vnitřním smyslem tohoto zpodobnění je, že tu není forma, že je tu bezforemnost. Mluví se snad v oněch slokách o formě Dakšinamurtiho? Není tu naopak popisována bezforemnost Šrí Dakšinamurtiho? Šrí znamená ‚mája šakti‘ (síla iluze). Jedním z významů slova Dakšina je ‚účinný‘. Dalším význam zní ‚v Srdci na pravé straně těla‘. Amurty pak znamená bezforemnost. Dakšinamurtiho jméno lze okomentovat mnoha způsoby.“
Tentýž stoupenec se znovu zeptal: „V Bhagavata Púráně jsou Sanaka a další popisování jako mladí, pětiletí kluci, kteří nikdy nezestárnou. Ovšem v tomto verši se mluví o starých žácích a o mladém guruovi. Jak to tedy je?“
„Džňáninové nepodléhají věku. Nějaké mládí, stáří – nic takového pro ně neexistuje. Slova o starých žácích znamenají, že Sanaka a ostatní byli staří ve smyslu věku těla. Ačkoli jsou ale staří podle věku, navždy zůstávají mladými,“ vysvětlil Bhagaván.
Níže přikládám svůj překlad úvodu, který Bhagaván napsal:
Sanaka, Sanánda, Sanatkumara a Sanatsújata byli čtyři synové, zrození z mysli boha Brahmy. Poznali, že se nacházejí v existenci stvořeného světa. Neměli však zájem tvořit světy a hledali jen pravdu a poznání. S tímto cílem putovali, aby nalezli gurua. Pán Šiva měl s těmito upřímnými hledači pravdy soucit. Usadil se tedy pod banyánovým stromem coby Dakšinamurti a pohroužil se v hluboké mlčení. Prsty měl sepjaty v žehnajícím a ochranném gestu (činmudra). Když jej Sanaka a ostatní zpozorovali, byli k němu neodolatelně přitahování, jako železo k magnetu. V jeho přítomnosti dosáhli v mžiku seberealizace.
Pro ty, kdo nerozumějí pravému smyslu ticha a původní formy Dakšinamurtiho, shrnul Sanaka univerzální pravdu v této básni a vysoce vyspělým bytostem tak vysvětlil, že šakti (síla), která rozpouští trojici překážek realizace (tj. svět, vidoucího a vidění), není od našeho pravého Já odlišná a že vše projevené nakonec s našim Já splyne.
