27. 10. 2022
Dopisy z Ramanášramu - 85 - Drávida šíšuhu
Dopis č. 85 z 30. 1. 1947
Bhagaván včera vyprávěl, že Šankara v díle Soundarja Lahari zpíval o Sambandhovi (tamilský básník z 6. stol. – pozn. překl.), přičemž je tu použitý výraz drávida šíšuhu. V noci jsem si vzala knihu Soundarja Lahari v telugu a s komentáři a našla jsem si verš, kde se Šankara o Sambandhovi zmiňuje:
Dcero hory, tuším, že mléčný oceán poezie, pramenící v Tvém srdci,
zapříčinil, že prýštilo mléko z Tvých ňader.
Spolykáním tohoto mléka, nabídnutého Tvojí milostí,
se drávidský chlapec (drávida šíšuhu) přiřadil k největším básníkům.
V komentáři se uvádí, že výraz drávida šíšuhu, použitý ve verši, označuje samotného Šankaru. Dnes jsem se o tom zmínila před Bhagavánem, který na to odpověděl: „Telužský komentátor se musel zmýlit. Tamilská Soundarja Lahari říká, že slova drávida šíšuhu označují Sambandhu, a ne Šankaru.“ Bhagaván si pak nechal tuto knihu přinést a přečetl vše, co zde bylo napsané jako vysvětlení pro to, že drávidským chlapcem musí být Sambandha a vysvětlil nám to následovně.
Bhagaván: „Sambandha se narodil ve městě Sirkala v ortodoxní bráhmanské rodině. Jeho otcem byl Šivapáda Hridajar a matkou Bhagavátijar. Rodiče dali chlapci jméno Aludája Pillajar. Když měl hošík tři roky, vzal jej otec do chrámu Thiruttoni Appar Koil. Zde se otec ponořil do nádrže s vodu, aby se rituálně vykoupal, a u toho opakoval aghámaršana mantru. Chlapec otce v nádrži neviděl a s obavami a strachem se rozhlížel po okolí. Po otci nebyla ani stopa. Nemohl svůj žal utišit, začal nahlas plakat a s pohledem upřeným na kamennou svatyni stojící na vytesaném kamenném voze volal: „Tati! Mami!“ V tu chvíli se na obloze objevil Šiva s manželkou Parvátí, oba sedící na posvátném býčku a malému chlapci poskytli daršan. Šiva řekl Parvátí, ať dá chlapci hrnek mateřského mléka, obsahujícího Šiva džňánu (poznání Šivy). Parvátí tak učinila. Chlapec mléko vypil, smutek jej opustil a božská dvojice zmizela.
Po vypití mléka džňány a s pocitem uspokojení a štěstí si Sambandha sedl na obrubník vodní nádrže. Z koutků úst mu ještě teklo mléko. Když jeho otec vyšel po koupeli z vodní nádrže a uviděl chlapcovo rozpoložení, pohrozil mu rákoskou a se nazlobeně se zeptal: „Kdo ti dal to mléko? Myslíš, že můžeš pít mléko od někoho cizího? Řekni mi, kdo to byl, nebo tě seřežu.“ Sambandha okamžitě zazpíval deset tamilských veršů. V prvním verši se praví: ‚Byl to člověk s posvátnou náušnicí; byl to muž, který jezdí na posvátném býčku; byl to muž, který má na hlavě bílá měsíc; byl to muž, jehož tělo je pomazáno popelem ze spáleného přístavního schodiště planoucích říčních schodů; byl to zloděj, který mi ukradl srdce; byl to ten, koho velebil Brahma – stvořitel světa – když se kál s knihou Véd v ruce; byl to ten, kdo má svaté křeslo v Brahmapuri, byl to můj otec a má matka, kdo mi dali mléko.‘ Sambandha takto popsal Šivu a Parvátí a ukázal na kamennou svatyni.
Z veršů bylo jasné, že chlapci dali mléko samotná Parvátí a Pán Šiva. Kolem něj se teď shromáždili lidé. Od onoho dne už chlapec nemluvil jinak nežli ve verších. Šankara kvůli tomu složil Thava Stanjam Manje. Komentátoři proto přisoudili výraz drávida šíšuhu Sambandhovi. I Ganapati Muni v Šrí Ramana Gítě psal i Sambandhovi jako o drávida šíšuhu.“
Pozn. překl.: Ganapati Muni tvrdil, že Bhagaván je nejenom inkarnací boha Skandy (Bůh vítězství, syn Šivy a Parvátí), ale že je i inkarnací tamilského básníka Sambandhy. V Ramana Gítě Ganapati Muni napsal: „Neomezený génius (Bhagaván) je dalším projevem mistrovského básníka, dvakrát zrozeného tamilského dítěte (džňána sambandhar), který pil mateřské mléko matky vesmíru a v tanci pěl chválu Pána Šivy.“
Existuje také mnoho zajímavých paralel mezi životem Bhagavána a Sambandhy. Oba se narodili na svátek Ardha Daršanam. Oba získali poznání v dětství či v mládí. Oba přišli k Arunáčale a poprvé se jí poklonili v chrámě v Tirukkoilur a oba při tom měli vizi světla.
Sambandha zemřel v šestnácti letech, což je věk, kdy Bhagaván dosáhl realizace. Některé stoupence Bhagavána to vedlo k názoru, že Bhagaván ve svých šestnácti letech převzal od Sambandhy žezlo džňány.
Sám Bhagaván si Sambandhy velmi vážil. Dévarádža Mudaliar vzpomíná, že Bhagaván o Sambandhovi jednou prohlásil: „Podívejte se, s jakou jistotou a autoritou Sambandha říká, že ti, kdo zpívají jeho písně, budou spaseni. Není snad jasné, že je to boží syn?“
