1. 4. 2022
Dopisy z Ramanášramu - 75 - Oslavy Zlatého výročí
Dopis č. 75 z 9. 9. 1946
Ve včerejším dopise jsem ti psala povšechně o programu spojeném se Zlatým výročím. V tomhle dopise shrnu vše, co se událo onoho dne od rána až do večera.
Ranní program započal ve čtvrt na osm. Uma spolu s dalšími ženami přinesla hrnec s mlékem a za zpěvu bhadžanů položili hrnec k Bhagavánovým nohám. Pak několik stoupenců recitovalo drobné texty, písně a verše v sanskrtu, tamilštině, telugu, kanarénštině, angličtině a v urdu. S krátkými přestávkami pokračovalo velebení Boha až do druhé hodiny odpolední. Mezitím, od 8:30 do 9:30 proběhl koncert, kde hrál Budalur Krišnamurthy Šástry. Od 9:45 do 10.00 byla přestávka. Mezi 10. a 15. hodinou se v chrámu Matky konala púdža a arati (ohnivá oběť). V 11 hodin přinesli lidé z ášramu z velkého chrámu Arunáčaly prašád a s velkou úctou jej položili před Bhagavána. Od 11. do 12. pak byla pauza.
Stoupenci naléhali, aby Bhagaván odpočíval jako obvykle, tedy až do dvou odpoledne. Mohl by s tím však Bhagaván souhlasit? Jakmile dojedl oběd, už seděl jako obvykle na pohovce, protože pro jeho daršan dorazilo mnoho lidí a často z velké dálky. Aby neodešli zklamáni, Bhagaván nehleděl na tělesné nepohodlí a přetékajíc láskou a milostí jim započal udílet daršan, aniž by si odpočinul.
Hodně lidí odešlo domů, protože si mysleli, že do 14. hodiny Bhagavánův daršan nebude. Když jsem se po obědě vrátila do ášramu, Bhagaván již seděl ve své zářící slávě na pohovce pod přístřeškem, obklopen všemi stoupenci.
Jeden za druhým se recitovaly verše. Tohoto skvostného mudrce nemůžeš srovnávat s žádným vladařem či bohem. Pokud by ses vypravil pro daršan k nějakému vladaři, narazíš na spoustu překážek a lidé okolo budou po tobě chtít doporučení a reference. Jestliže by ses vypravil pro daršan k bohům a šel do Vaikunty, Džai a Vidžai, narazíš na bránu, kde ti řeknou, že teď není vhodná doba a pošlou tě pryč. Vydáš-li se na Kailás, služebníci Šivy se k tobě zachovají stejně odmítavě. Ale tady v ášramu je to jiné. Platí tu jen jedno pravidlo – nikomu nemá být bráněno v daršanu, a to nikdy. Dokonce ani ne zvířátkům a ptáčkům. Může se někdo vyrovnat tomuto vtělení laskavosti? Není nic, co by se Bhagavánovi vyrovnalo.
Odpoledne, po druhé hodině, už lidé zaplnili každý kousíček prostoru. Dobrovolní pomocníci v tichosti zařídili, aby se každý návštěvník mohl pohodlně usadit. Vyzdobená hala se podobala dvoru nějakého indického panovníka.
Ve dvě hodiny byl předán výroční dar a krátce nato začali bráhmanští pandité, kteří sem přinesli nádoby s vodou, recitovat Védy. Následoval četba textů z Prachar Sabha v hindštině. Pak byl zprovozněn tlampač a přítomní návštěvníci byli osloveni v telugu i v tamilštině. Poté se začalo s proslovy.
Celému shromáždění předsedal Šrí C. S. Kuppusvámí Ajer – soudce nejvyššího soudu v Madrásu. Po jeho úvodní řeči v angličtině, přečetl Šri T. K. Doraisvámí Ajer text Šrí Radhakrišnana. Byl to text, který zrovna před chvílí přišel poštou.
Následovali proslovy v angličtině Svámího Radžesváránandy a Dr. T. M. P. Mahádévana, v telugu hovořil soudce Čandrasekhara Ajer, v tamilštině promlouvali M. S. Chellam a Omandur Rámasvámí Reddiar (ten se stal později premiérem státu Madrás), v jazyce malajalam měl proslov K. K. Iravatham Ajer a R. S. Venkataráma Šástri přednesl několik modliteb a textů v sanskrtu. Kundžusvámí pak zazpíval pár písní. Stálo by za to, si všechny ty řeči zapsat, ale jak bych to ve všech těch jazycích svedla? Než došlo na závěrečná slova předsedy Šrí C. S. Kuppusvámí Ajera, bylo už 16:45. Indičtí zástupci informační kanceláři po celou dobu fotografovali, aby měli materiál na zamýšlený film o oslavách Zlatého výročí.
Pak byla čtvrthodinová pauza a v pět odpoledne se pokračovalo poděkováním ve jméně všech obyvatel Tiruvannamali, které přečetl Annamalai Pillai. Následoval hudební koncert Musiri Subrahmania Ajera a pak zpívání Véd. To už bylo skoro čtvrt na osm. Ještě předtím, asi kolem šesté, byl z chrámu přiveden vyšňořený slon a jeho dozorce jej vybídl, aby se před Bhagavánem poklonil. Slon je v chrámu Arunáčalaíšvary obvykle držen v Tisícisloupové síni, kde je i podzemní kobka – mandapam – v níž Bhagaván po svém příjezdu k Arunáčale nějakou dobu pobýval. Bylo to celkem příhodné, že se slon, který tam žije, přišel s úctou poklonit vládci mandapamu.
Může tě napadnout, jestli Bhagaván předal nějaké poselství všem těm lidem, kteří se před ním skláněli a modlili se o jeho pomoc a vedení. Já jsem při té příležitosti sepsal pár veršů v telugu, jejichž význam je tento: Bhagaván je zde jako pozorovatel. Vše vnímá, ale není ničím dotčen. Je prost všech gun (vlastností) a působí jako ztělesnění mantry Óm.
Bhagaván zůstával bez jakéhokoli pohybu, byl vstřebán ve svém Já. Vše viděl a slyšel, ale skrz naskrz byl prostoupen tichem. Takové je jeho ohromné a nedocenitelné poselství, které nám předal. Milost a laskavost, zářící z jeho očí, proniká srdcem všech žijících bytostí a chrání je tím, že jim udílí blaženost míru. Oslnivé světlo mouna bhaškara (mlčícího slunce) se šíří do všech stran a ničí temnotu nevědomosti. Jak ale sdílet takové ticho, které je mimo dosah řeči i mysli?
