10. 2. 2022
Dopisy z Ramanášramu - 73 - Já představuje samotnou mysl
Dopis č. 73 z 28. 8. 1946
Jistý muž z Andrhy se dnes ráno zeptal Bhagavána: „Hovoříte o důležitých věcech – jak hledat a nalézt kdo jsem, ale jak to má člověk zjistit? Máme opakovat? ‚kdo jsem já?, kdo jsem já?‘, nebo ‚nejsem toto ani tamto (metoda neti)‘? Svámí, chtěl bych znát správnou metodu.“
Bhagaván po chvilce povídá: „Kdo hledá? Co hledá? Musí existovat někdo, kdo hledá, nebo snad ne? Kdo to je? Odkud se bere? To je to, co je třeba najít ze všeho nejdříve.“
Návštěvník se znovu zeptal: „Neexistuje nějaká sádhana k nalezení našeho já? Jaká sádhana je k tomu nejvhodnější?“
„Ano, Já musí být nalezeno. Ptáte-li se, kde je lze spatřit, odpovědí je – podívejte se do nitra. Jaký má tvar? Bylo zrozeno a kde se narodilo? To je to, co musíte uvidět či najít,“ odpověděl Bhagaván.
Návštěvník pokračoval: „Když se tážeme, kde se ono já rodí, tak pradávní mudrci nám odpovídají, že v Srdci. Jak jej můžeme spatřit?“
„Ano, musíme spatřovat samotné Srdce. Pokud jej chcete vidět, mysl se do něj musí zcela ponořit. Neznamená to provádět džapu slovy ‚kdo jsem já?, kdo jsem já?‘, a ani opakovat ‚neti, neti‘ (nejsem ani toto, ani tamto),“ odpověděl Bhagaván.
Když tazatel odvětil, že ponoření mysli do Srdce vůbec není schopen, Bhagaván pokračoval: „Ano, je to tak. Je to obtížné. My však existujeme neustále a všude. Toto tělo a vše ostatní, co jej doprovází, je kolem nás seskupeno, a to výhradně námi (ve smyslu toho, co skutečně jsme – pozn. překl.). S hromaděním objektů není žádný problém. Skutečný problém je však v jejich odhození. Pro nás je velmi obtížné spatřovat, co je nám vrozené a co je nám cizí. V tom tkví nesmírná tragédie!“
Není to dávno, co měl podobné otázky jeden mladík z Bengálska a Bhagaván mu je zeširoka objasňoval. Na mladíkovy pochyby to však nestačilo, a tak se zeptal: „Říkáte, že Já je přítomno vždy a všude. Kde tedy přesně je?“
Bhagaván na to s úsměvem odpověděl: „Říkám-li, že jste přítomen vždy a všude a vy se zeptáte, kdeže to Já je, tak je to asi jako když jste v Tiruvannamalai a ptáte se: ‚Kde je Tiruvannamalai?‘ Jestliže jste všude, kde se chcete hledat? Pocit, že jste tělo, je vyloženým klamem. Když se tohoto klamu zbavíte, pak to, co zůstane, je vaše Já. Má cenu hledat to, co vámi není, místo abyste hledat to, co je s vámi vždy? Všechny sádhany jsou tu kvůli zbavení se pocitu, že jste tělo. Vědomí, že Já Jsem, je stále zde. Říkejte tomu átman, nebo paramátman, nebo jak chcete. Člověk se má zbavit představy ‚já jsem tělo‘. Není nutné hledat já, která má být Já. Já je vše prostupující.“
Jako ilustraci řečeného přidávám slova z Bhagavánova Ulladu Narpadu (16. verš): „Existuje čas a prostor bez Já? Jsme-li tělem, pak musíme být časem a prostorem spoutání. Jsme však tělem? Jsme jediné – stále stejné – jsme jím teď a napořád. Jsem jím zde, tam a všude. Proto existujeme mimo čas a prostor.“
