27. 1. 2022
Dopisy z Ramanášramu - 72 - Historie vzniku některých děl Bhagavána
Dopis č. 72 z 27. 8. 1946
Bhagaván kdysi sám, bez pomoci přepsal malajalam verzi Upadéša Sáram do jazyka telugu. Přepis je znám pod názvem Kummi Pattu. V roce 1944 jsem si jej od Bhagavána vypůjčila, abych verše přepsala. Když jsem vyhotovila opis do svého sešitu a originál jsem vracela Bhagavánovi, jeden ze stoupenců povídá: „Bhagaván sepsal Upadéša Sáram až když Muruganar napsal verše o božích hrách (líla) Pána Šivy, o tom, jak Šiva požehnal asketům v lese Dáruka. Je to tak?“
„Ano,“ povídá Bhagaván, „Muruganar nesepsal jen příběh o asketech z Dáruckého lesa. Chtěl ve stovce veršů popsat všechna vtělení Pána, jakože jsem to já. Použil k tomu lidovou píseň Undípára a rozšířil ji na sedmdesát veršů. Když s těmi sedmdesáti verši končil, dostal se až k příběhu o asketech v Dáruckém lese a pak mě požádal, ať dopíšu zbývajících třicet veršů ve smyslu upadéši (ponaučení) pro ony askety.
‚Už máš všechno hotovo,‘ povídám mu. ‚Zbylo něco na mě? Uděláš nejlíp, když to dopíšeš ty.‘
Muruganar však dlouhou dobu nic nenapsal. Trval na tom, ať to napíšu já. Říkal, že nezná žádnou část učení, která by se k tomuto vztahovala, a tak to musí napsat sám Bhagaván. Co jsem měl dělat? Neměl jsem jinou možnost než psát. Oněch třicet veršů jsme po sepsání pojmenovali Upadéša Undijar. Jógi Ramiah pak prohlásil, že neumí tamilsky a přemlouval mě, ať to sepíšu i v telugu. Sepsal jsem to tedy jako dvojverší. Najána pak povídá: ‚A co takhle sanskrt?‘ Souhlasil jsem a přepsal text i do sanskrtu. Když byly verše napsány ve třech jazycích, tak mě Kundžusvámí, Rámakrišna a další přemlouvali, ať to napíšu i v malajalam, a proto v tomto jazyce vzniklo Kummi Pattu.“
„Takže originál je v tamilštině, druhá verze v telugu, další v sanskrtu a poslední v malajalam?“ ptám se.
„Ano,“ odpověděl Bhagaván.
Ptala jsem se dál: „Když si Najána přečetl Upadéša Sáram, pak k nim napsal drobný komentář, že ano?“
„Ano. Tehdy žil v jeskyni Mango tree. Když jsem verše napsal, poslal jsem mu je. Najána pak lidem kolem sebe povídá: ‚Dokážeme napsat alespoň jeden verš, jako jsou tyhle?‘ Když pak bylo jednoho dne zatmění, napsal k veršům malý komentář. Zveřejněn byl v roce 1928.“
„A jak došlo k napsání Unnadhi Nalubadhi (telužský název pro Ulladu Narpadu)?“ ptám se dál.
„Tohle dílo (Ulladu Narpadu) jsem napsal v tamilštině na prosbu Muruganara,“ odpověděl Bhagaván. „Tehdy u toho byl i Jógi Ramiah. Poprosil mě, ať v telugu napíšu alespoň smysl díla, tak jsem přepsal verše do prózy. Pak se ozval Madhava: ‚A bude to i v malajalam?‘ Řekl jsem, že ano a přepsal jsem to do tohoto jazyka v básnickém metru kili. Podobá se to veršům seesamalika. Psal jsem to i telužským písmem. Pokud chcete, můžete si to opsat.“
„Proč Bhagaván tohle dílko nesepsal i v sanskrtu?“ zeptala jsem se.
Bhagaván odpověděl: „Tehdy tu pobývali Najána, Lakšmana Sarma a další. Přepsání do sanskrtu jsem nechal na nich. Proč bych se tím měl trápit, myslel jsem si, a mlčel jsem.
„Přeložil tehdy Najána verše Unnadhi Nalubadhi do sanskrtu?“ ptala jsem se dále.
„Ne,“ odpověděl Bhagaván. „V době, kdy se verše sepisovali a já s Muruganarem jsme je uspořádávali, nám Najána radil, ale žádné verše nepřeložil. Poté odjel do Sirši. Za ním tam pak odjeli Višvanathan a Kapali a nějakou dobu tam pobyli. Mezitím přeložil Lakšmana Sarma verše Ulladu Narpadu do telugu. Byly odeslány Najánovi, aby je po náležité korektuře vrátil. Najána však prohlásil, že by verše dokázal také přeložit, a že by tomu dal přednost před korekturami, takže je vrátil tak, jak byly. Pak s pomocí Višvanathana a Kapaliho upravil verše tak, aby se přesně shodovaly s tamilskými a poslal je. Unnadhi Nalubadhi tak zůstalo v původní podobě, zatímco Najánův překlad byl zveřejněn pod názvem Sat Daršanam. Události se odehrály tak, jak měly. Co s tím naděláme? Kapali pak podle sanskrtského překladu napsal komentáře v angličtině a v sanskrtu. Višvanathan je pak přeložil do tamilštiny.”
„A jak byl napsán Dodatek (Anubandhan) k Ulladu Narpadu,“ vyzvídám dál.
„Neměl jsem k tomu nějaký zvláštní důvod,“ vysvětloval Bhagaván. „Když někdo požádal, sepsal jsem tu a tam jeden verš a později byly všechny přidány jako dodatek. Při prvním vydání existovalo jen 30 veršů. Pak se to rozrostlo na 40. Tyhle verše vlastně byly napsány ještě před Ulladu Narpadu. Později jsem je přepsal do telugu a malajalam. Některé z veršů (v Anubandham) byly zapsány velkými mudrci v dávných časech a jiné Lakšmana Sarmou, který studoval mnou sepsanou prózu.“
„Ale některé verše jsou napsané i Bhagavánem?“
„Dva či tři jsem musel napsat,“ odpověděl Bhagaván (Tradičně se Bhagavánovi připisuje autorství 15 veršů – pozn. překl.)
„Přeložil Bhagaván některé verše i do telugu?“ zeptala jsem se.
„Ano, nějaké se najdou,“ odpověděl Bhagaván. „Jestli chcete, můžete se podívat do rukopisu. Tam najdete víc podrobností.“
