5. 9. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 66 - Pár příhod ze života Bhagavána na Arunáčale
Dopis č. 66 z 21. 8. 1946
Včera odpoledne jsem přišla do haly trochu později, než chodívám jindy. Myslím, že bylo 15. hod. Bhagaván na žádost stoupenců vyprávěl nějaké příhody z doby, kdy žil na Arunáčale. Zrovna jim vyprávěl, jak měl v jeskyni Virúpákša zprvu hliněný hrnec, v němž se nosilo jídlo, pak nějakou hliníkovou nádobu, později mosaznou a pak lehkou přepravku na jídlo. Jakmile se všechny ty nádoby jedna po druhé nashromáždily, stoupenci se dali nenápadně do vaření, aniž by brali ohled na jeho protesty.
Bhagaván nám s úsměvem v obličeji vyprávěl i další příběh: „Když jsem žil v jeskyni Virúpákša, pobývali tam se mnou v jeden čas Rangasvámí Ajengar, Gambhiram Sešhaja, Vaišja a Reddy. Jednoho dne se všichni rozhodli, že by mohli uvařit jídlo a s nadšením se do toto vrhli. Kromě Reddyho měl každý z nich posvátnou brahmánskou šňůru. ‚Jak to, že ji nemá?‘ přemýšleli ostatní a jednu mu dali. Byla to pro ně legrace a hostinu si pak užili.“ (Pointa příběhu je zřejmě v tom, že vařit jídlo mohli pouze brahmáni, k nimž Reddy nepřináležel, takže ho prostě „povýšili“. Pozn. překl.)
Rádžagópala Ajer se zeptal: „Bylo to ještě za vašeho pobytu v jeskyni Virúpákša, když tam přišla vaše babička?“
„Ano,“ odpověděl Bhagaván. „Přišla a prohlásila, že si bude sama vařit. Řekli jsem jí, že je nedaleko malá jeskyňka že si může vařit tam.
Souhlasila, a když se chystala do vaření, povídá mi: ‚Venkatarámo, dnes vařím já. Takže bys neměl jíst nic jiného.‘
‚Ano,‘ odpověděl jsem a když odešla, pojedl jsem s ostatními jako obvykle. Mezi oběma jeskyněmi byla určitá vzdálenost, tak jak by se to mohla dozvědět? Když uvařila, snědl jsem i její jídlo. Opravdu si myslela, že kromě jejího jídla jsem nic jiného nejedl.“
Bhagaván pak pokračoval: „V příbuzenstvu jsme měli dědečka, který měl ve zvyku všem nadávat. Vlastně si ho každý k sobě zval, aby se pobavil jeho nadávkami. Byl to bodrý člověk a s nikým to nemyslel zle. Když jsem žil v jeskyni Virúpákša, přišel se na mě podívat. Hned jak dorazil, zvesela zahalekal: ‚Vida ho, Venkatarámu! Vypadá to, že ses stal významným svámím! Nevlezlo ti to už na mozek?‘
Všechno se to přihodilo, když byla má matka pryč v Kasi.“
Bylo nesmírně poutavé poslouchat Bhagavána, jak vypráví tyto příhody s patřičnou intonací a gestikulací.
