5. 9. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 64 - Átma pradakšina
Dopis č. 64 z 19. 8. 1946
Bylo to minulý rok v květnu. Sundaréša Ajer, který chodil žebrat potravu pro Bhagavána během jeho pobytu v jeskyni Virúpákša, přišel jednoho rána a poklonil se před Bhagavánem. Bhagaván se jej zeptal: „Chodíte pradakšinu kolem Arunáčaly?“
„Ne,“ odpověděl Sundaréša.
Bhagaván se na mě podíval a povídá: „Minulou noc, když se lidé (z ášramu – pozn. překl.) vydali na úplňkovou pradakšinu, chystal se vyrazit i Sundaréša. Měl ale pocit, že ji neujde. Když mi ti lidé řekli, že jdou na pradakšinu a odcházeli, Sundaréša mě rychle obešel. Zeptal jsem se ho, proč to udělal a on odpověděl: ‚Obávám se, že Arunáčalu neobejdu. Tak jsem obešel Bhagavána.‘ ‚Obcházejte sám sebe,‘ říkám mu. ‚To bude átma pradakšina,‘“ dokončil Bhagaván a rozesmál se.
Jeden stoupenec poznamenal: „Udělal tedy to, co jednou vykonal Vinajáka.“
„Jaký je to příběh,“ zeptal se jiný stoupenec.
Na to začal Bhagaván s vyprávěním: „Pán Paramíšvara chtěl kdysi dát ponaučení svému synovi Subrahmánjovi, který si o sobě myslel, že je velkým mudrcem. Paramíšvara se tedy s manželkou Parvátí posadil na vrchol hory Kailás. V ruce měl ovoce. Oba synové Paramíšvary – Ganapati i Subrahmánja – otce poprosili, ať jim to ovoce dá. Íšvara odpověděl, že dá ovoce tomu, kdo jako první obejde celý svět. Subrahmánja – s namyšleností a pýchou, že to bude on, kdo závod vyhraje – hned osedlal své oblíbené jezdecké zvíře – páva – a vyrazil ohromnou rychlostí, když se stále otáčel, aby se ujistil, že jeho starší bratr Ganapati jej nenásleduje. Co mohl chudák Ganapati se svým velkým bříškem dělat? Konec konců, jeho jezdeckým zvířetem byla myš. S myšlenkou, že v závodě okolo světa se Subrahmánjou nemá šanci, obešel Parvátí a Paramíšvaru, poklonil se před nimi a přihlásil se o odměnu. Když se jej zeptali, zdali obešel svět, odpověděl: ‚Celá svět je ve vás. Takže když obejdu vás, je to totéž, jako když obejdu celý svět.‘ Paramíšvaru jeho odpověď potěšila a daroval Ganapatimu ovoce, aby jej pojedl.
S naprostou jistotou, že je vítězem, dokončil Subrahmánja cestu kolem světa a vrátil se k východisku cesty. Uviděl však Ganapatiho sedícího před Parvátí a Paramíšvarou a pojídajícího ovoce. Když Subrahmánja poprosil otce, ať mu dá ovoce, jako cenu za vítězství, Íšvara odpověděl: ‚Tady je – jí ho tvůj starší bratr.‘ Subrahmánja se otce zeptal, jestli se mu to zdá být správné, ale Íšvara mu vysvětlil, co se všechno stalo. Subrahmánja pochopil svoji ješitnost, když si myslel, že je velkým mudrcem, uklonil se před rodiči a poprosil o prominutí.
To je ten příběh,“ vyprávěl Bhagaván. „Smysl je v tom, že ego, které se motá po světě jako zmítané vichřicí, musí být zničeno a musí být vstřebáno v átmanu (v Já). To je átma pradakšina,“ zakončil Bhagaván.
