29. 2. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 6 - Služba mudrci
26. 11. 1945
Když jsem časně ráno přišla do ášramu, byli všichni horlivě zaměstnání védskými zpěvy. Pitoreskní pohled byl na kuchyni – někdo vařil, jiný uklízel, další radil. Každý byl zaměstnán tím, či oním. Koše se zaplnily množstvím nejrůznějšího jídla a byly odneseny nahoru na kopec. Sarvadhíkari (správce ášramu) vypadal, že celou noc nezamhouřil oka. Je člověkem, který se o všechno stará.
Pán Krišna zmiňuje, že musel ukončit oslavu narozenin Indry, slavnost džajnam za účasti pastýřek, a zařídit místo toho bohoslužbu pro samotného Govardhana Giri (hora považovaná za Krišnovo vtělení – pozn. překl.). Když vidíš tu řadu košů na jídlo, jak se vine do kopce, vypadá to, jako by Šrí Ramana uspořádal bohoslužbu ku poctě Arunáčaly v místě vana samaradhana při zahradním festivalu, konaném každoročně v měsíci Karthika.
Po védských zpěvech se Bhagaván vykoupal, nasnídal a vydal se na Skandášram, doprovázen Rangasvámím, který je mu oddán jako Nandí Šivovi. Bhagaván stoupal do kopce v čele průvodu, jako by se vracel do svého domova.
Stoupenci kráčeli v několika skupinách, aniž by Bhagavánovi překáželi, a tak se všichni dostali na Skandášram. Za nimi jsem šla já s tetou Alamulu (sestrou Bhagavána). Později dorazili ještě i jiné ženy. Bhagaván seděl pohodlně ve stínu stromů, přímo před budovou Skandášramu, obklopen stoupenci. Bylo zjevné, jak je ášrám mudrce oblíben. Skandášram vyhlížel úplně stejně jako starobylý Badarikášram, jak je vylíčen v Harivamsam, ačkoli pozdější Badarikášram by se s ním nemohl srovnávat. Pohled na Skandášram byl velkolepý. Ze skály prýštil pramen vody, který se podobal obětnímu, rannímu a večernímu lití vody na lingam, trylkování a melodické tóny ptactva se podobaly hudebnímu chorálu Sáma Védu zpívanému syny boha Brahmy. A to se nezmiňuji o množství sádhaků a sannjásinů, právníků, doktorů, inženýrů, umělců, novinářů, básníků, zpěváků a mnoho dalších dobrých lidí, kteří přijeli z Madrásu, Pondičery a Villipuram. Mladí a staří, muži a ženy, všichni bez rozdílu postavení se posadili na zem kolem Bhagavána a upřeně na něj hleděli. Arunáčala, se svými barvitými skalami posloužila coby drahokamy ozdobený trůn a mraky, zdobící oblohu, posloužily jako bílý slunečník. Množství větví ve stromovém hájku, se podobalo obecenstvu při bohoslužbě. Šrí Bhagaván ve své nádheře zářil jako korunovaný císař, jemuž i příroda kyne příjemnými slunečními paprsky.
Bratře! Jak bych ti ten obraz mohla vylíčit? Maháriši je tichý a jeho jasný pohled, vyvěrající ze zdroje, proniká vše. Jeho jemný úsměv zářil jako chladivé paprsky měsíce. Jeho slova prostince přetékala nektarem. Bez vědomí těla jsme tam seděli jako sochy. Fotografové se věnovali své práci. Po půl desáté proběhla obvyklá denní rutina Ramanášramu. která se týkala pošty, novin a dalšího, podobně jako to probíhá i na dvoře Mahárádže. Pak se zatáhlo a začalo silně foukat. Stoupenci dali Bhagavánovi šátek, do kterého se celý zabalil, bylo vidět jen tvář. Bhagaván, sedící v této pozici, vypadal jak vtělení jeho matky Alagamma. Teta a já jsme byly téhož názoru. Tato scenérie byla rovněž fotografována.
Bhagaván nějaký čas promlouval tichem. Bezpochyby tu byly nějaké čisté duše, kterým se tak vyjasnily všechny pochyby. Ale v mém případě se mysl točila kolem přípravy jídla, protože byl čas oběda. Bylo otázkou, zda snít všechno na Arunáčale, nebo si něco odnést sebou. O půl dvanácté se to vyřešilo. Mí duchovní bratři si přáli nabídnout Bhagavánovi pochoutky na pohodlném, odděleném místě. Ale bude s tím souhlasit? K jeho pohovce se přinesl stoleček a byl pohoštěn uprostřed všech.
Po jídle byla Bhagavánova pohovka přenesena na verandu, která je ohrazená železným mřížovým. Stoupenci se zpočátku drželi zpovzdálí, ale po chvilce přišli blíž. Posadili jsme se s tetou Alamelu a několika dalšími ženami do sousedící místnosti a hleděli na Bhagavána přes okno, které bylo přímo proti jeho lotosovým nohám. Bhagaván se pak rozhovořil, vykládal nám krátké příhody z jeho života na Arunáčale, související s příchodem jeho matky, s budováním Skandášramu, se zásobováním vodou a jídlem, s pravidly v opičím království, mluvil o tancích pávů a o svém kontaktu s hady a leopardy. Během řeči přivítal nového příchozího, básníka Naganárju a zajímal se: „Kdy jste dorazil?“ Otočil se pak ke mně a poznamenal: „tak je tu.“
„Ano,“ odpověděla jsem.
Pak si na cosi zavzpomínal, upřel na mě svůj zářivý pohled a řekl: „Tam, kde sedíte, došla má matka osvobození (odložila svoji smrtelnou schránku). Posadili jsme ji tamhle venku. Na její tváři nebylo po smrti ani stopy. Jako když někdo sedí v hlubokém samádhi. Bylo vidět svatý tanec božího světla. Bylo to tam, právě tam, kde teď sedíte.“
Bhagavánova slova do mě vstoupila jako sladký tón božské flétny. Stála jsem a hleděla na posvátné místo a naslouchala hlubokým slovům. Dneska je vskutku skvělý den!
Mudrc Kapila osvobodil Dévadžáni tím, že ji zasvětil do skutečnosti. Dhrúva uvedla Sunita na cestu spásy. Šrí Ramana nejenom že daroval své ctěné matce věčnou říši svobody, ale také jí vzdal nejvyšší možnou čest posazením Mathrubhútéšvara linganu do její svatyně (do chrámu Matky v Ramanášramu – pozn. překl.) – čímž ji natrvalo vychválil světu.
Když jsem z ústa Bhagavána zaslechla slovo „matka“, zmocnilo se mě dojetí a oči se zalily slzami. Jako by slova o matce pronesl k dceři. Mahátmové vždy uctívali ženy. Dívají se na ženu jako na matku, a tak ji v dokonalosti milují. Neexistuje stvoření bez podstaty. Před příjezdem matky se v ášramu nevařilo. Matka přijela a s laskavostí vařila jídlo ašramitům. Oheň, zapálený matkou, dodnes symbolicky plápolá v kuchyni a navařeným jídlem sytí tisíce stoupenců.
Otočila jsem se, abych pohlédla na fotografii ctěné matky, ale ke svému zklamání jsem ji nenašla a v duchu jsem smutně poznamenala: „Och matko, vyzvedla jsi slávu ženství. Jsme požehnáni!“
Mezitím se servírovaly různé pochoutky. Půlhodiny po dojedení jsme dostali puri a kotu (druhy placek). Po jídle jsme začali scházet dolů. Když nás Bhagaván viděl jednoho po druhém odcházet, sestoupil ze svého trůnu na Arunáčale a doprovázen svými sloužícími šel zvolna dolů. Do ášramu dorazil přesně se západem slunce. Následoval obvyklý program jako zpívání Véd apod.
Ať je přímo zřena a slyšena síla Mahátmy.
Slyš! Lze ji věrně zapsat?
Byl by toho někdo schopen?
Ať sám bůh Brahma dokončí tuto práci.
