8. 7. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 59 - Jak je člověku libo
Dopis č. 59 z 13. 8. 1946
Když jsem přijela do ášramu poprvé, pobýval tu mladík jménem Vaisja. Měl slepené vlasy, o které vůbec nepečoval. Jídlo si vyžebrával po domech u dobrotivých lidí a v noci přespával v chrámu Arunáčaly. Jeho matka přijela do ášramu a nutila ho k návratu domů, takže mladík utekl do Pandharpuru. Byl to její jediný syn. Jeho rodina byla bohatá. Ten chlapec byl jakýsi potulný žebrák, příslušník duchovní sekty bairagi. Prohlašoval, že vůbec nic nechce. Když jeho matka vypověděla svůj žalostný příběh Bhagavánovi a prosila jej o pomoc, Bhagaván se jednou či dvakrát pokoušel chlapce přemluvit, ať vyslechne matčina slova. Mladík ale neposlouchal a místo toho utekl.
Minulý měsíc opět přišel. Sedával v rohu haly a ostatním se vyhýbal. Můžeš tomu říkat sádhana, nebo jak chceš. Kromě toho, že už neměl zcuchané vlasy, se na jeho chování či zjevu nic nezměnilo. Bhagaván ho neustále pozoroval. Chlapec nepromluvil. Po patnácti dnech přišel do haly Rádžógópala Ajer, který zanechal zaměstnání a vrátil se zpět ke svojí práci v knihovně ášramu, a když si všimnul chlapce, povídá Bhagavánovi: „Zdá se, že se ten kluk vrátil z Pandharpuru. Jeho matka tu nechalo svoji adresu a poprosila nás, ať jí napíšeme, když by se vrátil.“
Bhagaván odpověděl: „Ano, vrátil se. Asi před patnácti dny. Sledoval jsem ho. Nemluví. Jak bych se mohl zeptat: ‚Jak je v Pandharpuru? Kde je prašádam?‘ apod. Sami se musíme chovat podle toho, jak funguje mysl jiných. Máme povinnost se přizpůsobit.“
Moudří lidé zkoumají svoji mysl. Neexistuje žádné poznání myslí ostatních lidé. Bhagaván tvrdí, že on sám se musí přizpůsobit záměrům a tužbám ostatních! Pohleď na významnost takového ponaučení!
