25. 6. 2021

Dopisy z Ramanášramu - 58 - Všeobecná rovnost

Minulé léto byl v těsném sousedství haly postavený přístřešek. Mělo se za to, že by Bhagavánovi přišlo vhod posedět večer venku. Na západní straně přístřešku byla z trávy spletené rohože. Bhagavánova pohovka stála téměř u nich. Zde, čelem k západu, sedávali stoupenci. Bhagaván byl obrácen tváří k jihu jako Dakšinamurti. Všichni sedíme naproti jeho chodidlům. Když se podíváme přímo před sebe, dostane se nám daršan lotosových nohou Bhagavána. Z jedné strany hledíme na pěknou květinovou zahradu a z druhé máme daršan vrcholku Arunáčaly. Jak by mohl člověk popsat náš šťastný osud?

Jednoho odpoledne, kolem třičtvrtě na pět, když se Bhagaván vydal na procházku po Arunáčale, jeho osobní sloužící rohože zvedli a smotali je, protože bylo oblačno. Deset minut po návratu Bhagavána začalo svítit slunce. I když to bylo pozdně odpolední slunce, všechny zasáhlo letní horko a bylo to trochu nepohodlné. Vaikuntavas, jeden ze sloužících, nemohl vydržet pohled na sluneční paprsky, dopadající na holé Bhagavánovo tělo a začal pomalu spouštět rohože, které byly za Bhagavánem. Myslel si, že si toho Bhagaván nevšimnul. Zrovna se přednášely védské parajány. Vypadalo to, že Bhagaván si rohože nevšímá a je v tichu.

Když recitace skončily, Bhagaván s určitou mrzutostí v hlase povídá: „Podívejte, co lidé dělají! Stáhli rohože jen na mé straně. Zřejmě si myslí, že ostatní nejsou lidé. Jenom svámího se nesmí dotknout sluneční žár. Že svítí na ostatní, na tom nesejde! Zvláštní péče je určená jen svámímu! Starají se jen o místo, kde sedí svámí. Mizerové! Podle nich asi člověk není svámím, pokud nevypadá podle jejich představ! Svámí nesmí být vystavený slunci, větru či světlu. Měl by sedět na pohovce se zkříženýma rukama a nohama. Taková je představa o svámím. Představa o svámím vzniká tím, že je se mnou zacházeno jinak než s ostatními lidmi.“

Vidíš, že Bhagaván netoleruje sebemenší odlišování. Trvá na rovnosti. Chudák sloužící se lekl a rohože smotal. Na Bhagavána dopadlo večerní sluneční světlo a spojilo se s třpytem jeho očí. Kolem se šířil dým z vonných tyčinek. Vypadalo to, jako by se dým tyčinek spřátelil s chladným vánkem, když se jako by odfouknutý větrákem uklonil před chodidly Bhagavána a rovnoměrně se rozptýlil mezi stoupenci.

Další přeložené části