26. 5. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 55 - Guri (koncentrace) je totéž, co guru (učitel)
Dopis č. 55 z 8. 8. 1946
Jógi Ramiah se včera zeptal Bhagavána: „Svámí, někteří stoupenci Sai Báby (myšlen je Širdí Sai Bába, který zemřel v roce 1918 – pozn. překl.) uctívají jeho obraz a říkají, že je jejich mistrem. Je to možné? Mohou ho uctívat jako Boha, tak jaká jim plyne výhoda z toho, že jej uctívají coby gurua?“
„Upevňují si tím svoji koncentraci,“ odpověděl Bhagaván.
„To všechno je v pořádku. Souhlasím,“ pokračoval Jógi Ramiah, „do jisté míry to může představovat sádhanu v koncentraci. Ale nevyžaduje jejich koncentrace gurua?“
„Samozřejmě,“ povídá Bhagaván. „Ale celkem vzato guru představuje jen guri, koncentraci.“
„Jak může neživý obraz pomoci v rozvíjení hluboké koncentrace?“ ptal se Jógi Ramiah. „Koncentrace vyžaduje žijícího gurua, který ji předvede do praxe. Bhagaván mohl dosáhnout dokonalosti i bez žijícího gurua, ale je to možné i pro lidi jako jsme my?“
„Zajisté,“ odvětil Bhagaván. „Mysl získává schopnost koncentrace dokonce i uctíváním neživé podobizny. Dokud však člověk prostřednictvím zkoumání nepozná své vlastní Já, tak koncentrace nebude stálá. K takovémuto zkoumání ne nezbytná pomoc gurua. Pradávní mudrci proto prohlašovali, že zkoumání nekončí pouhým zasvěcením. Ale když se zasvěcení provede, přinese to jistý prospěch. Přinese to ovoce někdy v budoucnu. V zasvěcení by však neměla být žádná okázalost. Pokud je mysl čistá, bude to všechno ku prospěchu. Jinak to přijde nazmar, jako setba do neúrodné půdy.“
„Já vám nevím, svámí,“ řekl Jógi Ramiah. „Můžete to říkat stokrát nebo tisíckrát. Jsem přesvědčen, že k našemu pokroku je nutný žijící guru. Jak můžeme udělit status gurua neživému portrétu?“
S úsměvem na tváři Bhagaván odvětil: „Ano, ano.“ Pokyvoval u toho hlavou a pak mlčel.
Bratře, vše, co mohu říci, je, že ten úsměv a to ticho zářilo poznáním a moudrostí. Lze to vůbec popsat?
