16. 5. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 54 - Pravou službou je čistá bhakti
Dopis č. 54 z 6. 8. 1946
Dnes se jeden stoupenec Bhagavána zeptal: „Svámí, z doby, kdy jste žil na Arunáčale, se vypráví příběh o myrobalam (strom s plody podobnými švestce – pozn. překl.). Jak to bylo?“
Bhagaván na to odpověděl: „Když jsem žil v jeskyni Virúpákša, jídával jsem na noc jeden plod myrobalam na vyprázdnění střev. Jednou se stalo, že zásoby došly. Palanisvámi je chtěl jít koupit na tržiště, ale já jsem ho požádal, ať řekne Sešha Ajerovi, ať nám nějaké pošle. Palanisvámí odpověděl, že už to udělal a že Sešha Ajer už je na cestě na trh. Hned na to přišel z vesnice jeden stoupenec. Míval ve zvyku nás občas navštěvovat. Chvíli s námi pobyl a pak odešel. Krátce na to odešel na trh také Palanisvámí. Mezitím se vrátil ten stoupenec, který před chvílí odešel, a povídá: ‚Svámí, nechcete nějaké myrobalam?‘
‚Jestli máte, tak mi jednu nebo dvě dejte,‘ odpověděl jsem.
Stoupenec vytáhl ohromnou tašku a dal ji přede mne. Když jsem se ho zeptal: ‚Odkud se to všechno vzalo,‘ odpověděl, ‚svámí, když jsem po vašem daršanu odešel, nasedl jsem na dvoukolák a jel k vesnici, kde jsem měl nějakou práci. Přede mnou jel jiný dvoukolák naložený pytli s myrobalam. Jeden z těch pytlů měl díru, ze které se všechny myrobalam vysypaly. Sesbíral jsem je a přinesl sem, protože jsem si myslel, že by k něčemu mohly být. Svámí, nechte si je tu.‘
Vzal jsem si dva či tři plody a zbytek mu vrátil Takovéto věci se stávaly často. Na co všechno bychom si dokázali vzpomenout! Když přišla matka (natrvalo mezi skupinku sádhuů kolem Bhagavána – pozn. překl.) a začala se starat o vaření, říkala, že by bylo dobré, kdyby měla kovovou naběračku. ‚Nech to být, uvidíme,‘ povídám jí. Příští, nebo přespříští den kdosi přinesl pět či šest naběraček. To samé se odehrálo i s kuchyňským náčiním. Matka říkala, že by bylo dobré mít to či ono a já na to: ‚Opravdu?‘ A ten samý den, nebo další jsme to dostali. Třeba i deset kusů místo jednoho. ‚Už dost, dost!‘ říkal jsem. ‚Kdo se o to bude starat?‘ Podobných příhod se stala spousta.“
„A jak to bylo s hroznovým vínem?“ zeptal se stoupenec.
Bhagaván odpověděl: „Ano, hroznové víno se používalo ke stejnému účelu jako myrobalam. Jednoho dne zásoby vína došly. Palanisvámí chtěl vědět, jestli bych nemohl někomu říci, ať je jde sehnat na trh. Řekl jsem, že není kam spěchat, ať si nedělá starosti, že má počkat a uvidí se. To bylo všechno. Netrvalo dlouho a přišel bratr Gambhirama Sešhaje. Nesl velký balík. Když jsem se ho zeptal, co to má, povídá: ‚Hrozny.‘
‚Cože? Před chvílí jsem se bavili o tom, že jsou naše zásoby na dně. Jak jste se o tom dozvěděl?‘ ptám se.
‚Jak bych o tom mohl něco vědět, svámí?‘ odpověděl. ‚Než jsem šel sem, říkal jsem si, že bych neměl přijít s prázdnou, a tak jsem zašel na bazar. Ale protože je neděle, byly zavřené všechny obchody. Jednomu majiteli krámku povídám, že jdu za Bhagavánem, tak jestli něco nemá. Odpověděl, že má jen hroznové víno a že zrovna teď ho přinesli. Tak mi ho zabalil a dal. Přinesl jsem ho sem. Je to jen chvilička svámí, co mě tahle myšlenka napadla.‘ Když jsme porovnali údaje, zjistili jsme, že se čas shoduje.
Tohle se běžně stávalo i Ajasvámímu. Když jsme se domnívali, že nám něco chybí, tak přesně v tu chvíli Ajasvámí pocítil, že by zrovna tohle měl Bhagavánovi přinést. Když jsem se ho zeptali: ‚Jak ses to dozvěděl?‘ Ajasvámí obvykle dopověděl: ‚Svámí, jak bych to mohl vědět? Prostě mě napadlo, že bych zrovna tohle měl Bhagavánovi přinést. Přinesl jsem to, a to je vše. Říkáte, že jste zrovna v tu chvíli na to mysleli. Svámí sám by měl o podivných věcech něco vědět.‘
Ajasvámí udržoval svoji mysl tak čistou, že na cokoli jsme zde pomysleli, v jeho mysli se to zrcadlilo samo od sebe.“
Mohlo by nám být lépe naznačeno, že máme udržovat svoji mysl čistou a bez poskvrny? Sám život Ajasvámí je toho názorným příkladem.
